editorial

Skončeno. Vymalováno. Sjezd je za námi, ať žije sjezd. Delegáti řekli vedení jasně: Nikam nepůjdete, ještě nemáte hotovo! Makanda pokračuje. Nedovedu si představit lepší ocenění. Otázkou je, jak moc by se představenstvo obměnilo, kdyby většina z těch, co v novém ze starého chybí, přece jen kandidovala. Každopádně 11 členů zůstalo a přišlo 6 nových. Poměr lékárníků nezávislých–řetězcových–nemocničních se změnil z 9 : 5:6 na 6 : 6:5. Byli tací, kteří se chytali za hlavu a věštili konec nezávislého lékárenství. Trochu bych to zklidnil. Přestože jsem vázán jistou mlčenlivostí, něco vám prozradím. Od roku 2019 se účastním všech jednání představenstva, chyběl jsem jen párkrát, docházku mám výbornou. A tam sedě nepozorovaně v koutě, všiml jsem si jedné věci. Jakmile jsou lékárníci mezi sebou, jsou to především lékárníci, spolužáci, kolegové, více či méně výrazné osobnosti, u kterých opravdu ­nepoznáte, kdo jim posílá výplatu. Diskuze i hlasování probíhá podle toho, jak téma kdo osobně cítí. Řeší se vize, projekty, situace v jednotlivých OSL, na to nepotřebujete být vázán faustovskou smlouvou. A ne, nenuťte mě, abych byl konkrétnější, ale alespoň v obecné rovině. Párkrát by i ti nejpřísnější zaměstnavatelé nechtěli slyšet, o čem se na představenstvu diskutuje a jak svobodo­myslně se rozhodují „jejich koně“. Není důvod se domnívat, že to v novém představenstvu bude jiné. Naprostá většina problémů spojuje všechny lékárníky i farmaceuty. A práce je víc než dost. Tak klid, hlavy vzhůru, sjezd znamenal obrovský úspěch ve sjednocení stavu. A pohádku o Svatoplukových prutech si přečtěte sami. 

Rád bych pogratuloval všem zvoleným členům představenstva, čestné rady a revizní komise. Časopis má v osobě Standy Havlíčka i svého zástupce v nejvyšším orgánu. A já budu doufám i nadále ponechán ve svém koutě na Rozárce, abych nenápadně pozoroval, jestli se nekují pikle. Tak vzhůru do práce. 

Na příští čtyři roky je jí až běda.

Zdeněk POKORNÝ