Letem světem komorovým sjezdem

Asi se ode mě nečeká, že bych se nepodělila o své dojmy. Sjezd mě celkově bavil. Žádné nudné odsezení a automatické zvedání ruky. Řada zajímavých informací a diskuzí, příjemných setkání, taky trochu veselých momentů a nechybělo ani pár překvapení, jako například ukončení aktivit tiskové mluvčí nebo kolegy Hojného.

Nebo třeba vystoupení pana Dvořáčka. Proč? Pozvání ministra zdravotnictví beru jako určitou symboliku, přestože loni nebyl projev doktora Válka nijak dechberoucí. Že se tentokrát nemohl zúčastnit z důvodu projednávání rozporuplné novely, pochopím a omluvím. Ale přivítala bych, kdyby místo něj prostě nepřišel nikdo.

Naopak jsem kvitovala, že se dostavila řada dalších hostů.

Například cenná byla přítomnost ředitelky odboru léčiv a zdravotnických prostředků MZ Mgr. Daniely Rrahmaniové, a byť bylo zřejmé, že má o práci lékárníka jen mlhavé představy, bylo minimálně uklidňující, že se zdála být otevřena jednání a ná­vrhům Komory, a dokonce několikrát vyzvala k předložení našich návrhů na ministerstvo. Například i těch ohledně sjed­nocení doplatků. Snad nové představenstvo nabídky využije.

Ráda jsem také viděla a slyšela novu ředitelku SÚKL Mgr. Kate­řinu Podrazilovou, od které si všichni slibujeme kompletně nový přístup k lékárníkům a k naší problematice. Očekáváme zlepšení napjatých vztahů a vstřícnou spolupráci s Komorou. 

Doufejme, že v ústavu proběhnou potřebné změny také v rámci kontrol lékáren. Je nutné opravit koncepce těchto kontrol tak, aby závažné prohřešky, které mají vysokou společenskou škodlivost, jak ve vztahu k pacientům, tak ve vztahu k po­ško­zování dob­rého jména poctivých lékárníků, byly velmi důsledně a tvrdě trestány. Naopak v běžných pochybeních, z nichž drtivá většina nemá žádný vliv na kvalitu poskytované péče, bych podpořila spíše lidský přístup a moc bych si přála, aby pro nás byl tento státní úřad znovu hlavně partnerem a rádcem. 

Místo trestání podružností by se měl zaměřit na to, co nás v provozech trápí a aktivně navrhovat ministerstvu změny v legislativě pro hladké poskytování lékárenské péče našim pacientům. Dle diskuze s paní ředitelkou na sjezdu se zdá, že paní magistra je konstruktivní komunikaci s námi nakloněna. Zda podnikne skutečně další pozitivní kroky směrem k bezvadné spolupráci, se teprve uvidí.

Největším přínosem sjezdu byl však pro mě doc. PharmDr. Roh, který nečekaně vystřihl projev, jež se na první pohled mohl zdát nenápadný, ale měl zásadní hloubku a odvahu. 
Dovolím si zde parafrázovat krátký úryvek. 

„Noví kolegové při promoci přísahají, že budou vykonávat svoje povolání ne pro špinavý zisk ani pro prázdnou slávu, ale aby byla šířena pravda. Já na ně apeluji, aby nepodlehli, přestože se v praxi dostanou pod tlak komerčních subjektů, jejichž jediným zájmem je právě zisk. Jakmile totiž sestoupí z cesty lege artis přístupu, sestoupí z cesty odbornosti a zájmu pacientů a farmacii jako celek to bude poškozovat. Apeluji také, abychom byli v tomto jednotní, protože když všichni tomuto tlaku odoláme, tyto subjekty nás nebudou mít kým nahradit a my zvítězíme. Ze všeho nejvíc propaguje náš obor každý z nás, farmaceuti v běžném životě a kontaktu s pacienty a veřejností a každý příspěvek každého jednotlivce je pro reklamu našemu oboru naprosto zásadní. Tohle je to důležité, čím se každý může sám za sebe podílet na zvýšení prestiže farmacie v očích veřejnosti a tím i ke zvýšení zájmu o studium.“

Pro ucho nezávislého lékárníka bojujícího o holou existenci rajská hudba. Reakce publika byla bohužel vlažná. Vysvětluji si to tak, že část přítomných v sále byla v němém úžasu a nestačila zareagovat, na druhé straně stále více delegátů z řad zaměstnanců řetězcových lékáren jej vlastně ani ocenit nemohlo, neboť se jich jeho slova přímo dotýkala a případné ovace by nutně musely působit trochu pokrytecky. 

Skrze po­vinný potlesk se však atmosféra v sále dala krájet. Situaci přirozeným způsobem zachránil kolega Hojný, který glosoval, že když má proslov obsah, tak vůbec nevadí, že je delší. 

Děkuji, Michale. 

Cítím potřebu napsat, jak moc jsem vděčná za to, co zaznělo. A o to víc, že to zaznělo z úst děkana hradecké fakulty. Něco podobného mi žalostně chybí slyšet také od brněnské fakulty, kde to vypadá spíše na nezájem řešit aktuální palčivá témata, která se přitom týkají většiny jejích studentů. 

Potvrdila to i neúčast jakéhokoliv zástupce.

Škoda. Fakulty jsou totiž místa, která by nám měla pomáhat obor zachraňovat, zvyšovat jeho důvěryhodnost, vážnost, prestiž a postavení ve společnosti. Pokud se tohoto procesu totiž nebude aktivně účastnit, nejenže nebude mít budoucnost pro své studenty, ale nebude mít nakonec ani ty studenty. Počet studentů farmacie klesá. Za mě nevyhnutelný trend ze zcela pochopitelných důvodů. Jsou to spojené nádoby. Fakulta nemůže chtít vášnivý zájem studentů o toto náročné studium a zároveň se nepodílet na vytváření podmínek pro jejich následné důstojné uplatnění v praxi, která se stále ještě drtivou většinou odehrává v lékárnách. Nemůže nečinně přehlížet dehonestaci a snižování společenského postavení, jakému jsou lékárníci vystavováni za zdmi akademické půdy. Nemohou přehlížet, jak lékárenství v ČR stagnuje proti posilování role lékárníka v zahraničí. Nemohou mlčet k vymýšlení různých praktik, kterými je snaha lékárníka obejít, místo toho, aby se usilovně pracovalo na upevnění jeho místa v primární zdravotní péči. A už vůbec není přípustné, aby fakulta veřejně úzce spolupracovala s těmi, kvůli nimž se úpadek oboru děje a vyjadřovala s tímto prakticky tichý souhlas. 

Nakonec bych se chtěla zastavit ještě u samotných delegátů. Bylo hodně mladých, hodně řetězcových nebo nemocničních. Pochopitelně jich přibývá. Co mě asi nemělo překvapit, ale překvapilo, bylo hlasování o několika důležitých návrzích: o prosazování pevných doplatků, o regulaci sítě lékáren a o zveřejnění petice pro zajištění rovné dostupnosti léčiv ve všech lékárnách. Nejde ani tak o to, jak to dopadlo. Spíše co hlasování ukázalo a o čem vypovědělo. Návrhy, pro které neexistuje důvod, aby pro ně lékárník nezvedl ruku. Nic kontroverzního. Ledaže by delegát nehlasoval dle toho, co je ve prospěch stavu a oboru, ale podle toho, co je prospěšné pro jeho zaměstnavatele. Nenapadá mě, co bylo na těch bodech tak závadného, že by k tomu mělo tolik lékárníků takto negativní postoj. V porovnání s prů­během ostatního hlasování se karty odkryly docela výrazně a výsledek, podle mého názoru, nápadně kopíroval účast řetězcových lékárníků. To je blbý. Jenže ne pro nás, nezávislé lékárníky, jak by se mohlo na první pohled zdát. My ty lékárny už vlastníme. S plným nasazením dokážeme naše lékárny ještě nějakou dobu ochránit, a až to už nepůjde, odebereme se do lékárnického důchodu s pocitem, že jsme udělali maximum. Za současného stavu oboru svým dětem studium farmacie nedoporučíme, takže lékárny s největší pravděpodobností prodáme. Ti, co hlasovali proti, nehlasovali proti nám. Hlasovali proti sobě. Jste to již především vy, mladí lékárníci (zde s malým m), kteří tímto tvoří a podepisují svou vlastní budoucnost.

Nezávislí lékárníci nebojují jen za sebe, ale především za bu­doucnost těch, kteří o to momentálně bohužel nestojí. Je na mladé generaci, kdy si uvědomí, zda chce tady vytvořit takové podmínky, aby to mohla být ona, kdo tyto lékárny převezme a vezme svůj život do vlastních rukou. Anebo pak je tady druhá cesta, kdy se svojí vlastní aktivitou zasadí o to, že jí navždy zbude jen budovat Impérium.

Každý ví sám za sebe, jak hlasoval, je to výlučně jeho zodpo­věd­nost a svědomí a jen on ví, jaké má k tomu důvody. Zamyslet se nad tím může také jen on sám. A k tomu bych tady chtěla vy­zvat. Každý, kdo upřednostnil zájmy nelékárníka, by si měl po­ložit otázku, komu tím prospěje a zda tím nepodráží vlastní no­hy.

Budou to totiž právě současní mladí, kteří si nikdy neotevřou svou lékárnu, aby ji mohli vést podle svého přesvědčení a když ji náhodou otevřou, tak ne na dlouho. Buď z důvodu cenové války, kterou delegáti na sjezdu podpořili, anebo že se jí do kuchyně skrz okno koukne korporát. Ten stejný, kvůli kterému hlasovali proti zavedení pravidel sítě. Bývalí zaměstnavatelé, jež nekriticky hájili, je tímto způsobem o jejich lékárny připraví.

Člověk se vyvíjí, zraje, v čase získává zkušenosti a mění se mu životní priority. Co teď není středem zájmu a jeví se ne­reál­né a nedůležité, se dílem okamžiku může stát touhou a životní potřebou. Brzy po škole si málokdo dokáže představit, že by mohl provozovat lékárnu, za několik let to může a pravdě­podobně uvidí mnohý z vás jinou optikou. Není ostudou vyhodnotit situaci na základě nekompletních informací a ma­nipulací. Důležitá je ochota se podívat na věc z jiné perspektivy a pravdě do očí.

My, zralí lékárníci, bychom si přáli, abyste i vy měli nějakou svobodnou budoucnost a rádi bychom mezi vámi našli pokra­čovatele. K tomu ale musíte i vy nějak přispět, například svými nesehnutými rozhodnutími na spoluvytváření pravidel a rámce pro svou budoucí existenci.

Budu věřit, že již na příštím sjezdu budou hlasovat delegáti po­dle svého srdce a víry v budoucnost nezávislého svobodného povolání, ne podle diktátu kohokoliv.

Mgr. Helena Slámová