Neuvěřitelných 24 let v představenstvu

Již několik kolegů a přátel psalo k výročí 30 let ČLnK, nechci se tedy opakovat se vzpomínkami na postupné aktivity Komory v průběhu minulých 30 let. Rozhodla jsem se sdílet s vámi vzpomínky na některé odborné akce, které Komora pořádala, a jichž jsem mohla být spoluorganizátorem a přímým účastníkem. Umožnilo mi to poznat řadu zajímavých osobností a přátel, které mám dodnes. O některé zážitky s nimi se s vámi podělím.

V představenstvu Komory jsem pracovala neuvěřitelných 24 let od roku 1995 do 2019. Déle byl v představenstvu asi jen kolega Kotlář, kterého tímto uctivě zdravím. Již od začátku jsem byla v Komoře k tomu, „abych se starala o odbornou úroveň Komory a jejich členů“. Tato oblast mi byla blízká, protože jsem různé vzdělávací akce pořádala i na vlastním pracovišti v nemocnici v Opavě a okolí. Od roku 1993 mi okolnosti dovolily cestovat za odbornými akcemi, zejména Evropské společnosti klinické farmacie (ESCP) i do světa. Tam jsem poznala řadu zajímavých kolegů, kteří nám pak ochotně přijeli přednášet do ČR. Jednou ze zajímavých myšlenek tehdejšího představenstva bylo založit tradiční celorepublikovou akci, která by byla určena pro mladší kolegy a vytvořila by prostor pro jejich první odborná sdělení a vystoupení. Tenkrát jsme ji nazvali Konference mladých lékárníků (KML) a tradiční se skutečně stala, protože s výjimkou loňského „covidového roku“ běží od roku 1999 bez přestávky. První ročník se konal v Praze v hotelu Olšanka 1. 5. 1999 (je to zajímavé deja-vu, protože článek píši zrovna na prvního máje).

Snažili jsme se vždy pozvat nějakého zahraničního řečníka a k tomu mi výrazně pomohly moje mezinárodní aktivity a „známosti“. Hned na prvním ročníku vystoupila kolegyně Andrea Litzinger z Mannheimu. Všichni jsme tehdy měli obrovskou radost, že už jsme součástí Evropy a můžeme sdílet zkušenosti s kolegy ze světa – tradici zahraničních účastníků jsme pak dodržovali velmi dlouho. Touto akcí se také podařilo propojit odborná sdělení kolegů z obou farmaceutických fakult, hradecké, i tehdy ještě mladé brněnské, kterým jsme dávali pro sdělení velký prostor. Zpočátku byly konference věnovány různým aktuálním tématům, později byly více monotematické. Začínaly jako sobotní jednodenní, od roku 2001 dvoudenní. Kvůli prodloužení na dva dny jsme je přesunuli do Opavy, jednak to bylo výrazně levnější než v Praze a také o hodně pohodlnější pro mě. Jak se tehdy vyjádřil sekretář Komory JUDr. Ládek, „přesunuli jsme se daleko, daleko na východ“.

S ním je spojená ještě další zajímavá věc, která se pak stala tradicí. V Opavě jsme pro konání akce vybrali sál v Minoritském klášteře, který běžně slouží pro konání koncertů. Na podiu stálo klavírní křídlo a Ládek tenkrát prohlásil, „je-li tady klavír, mělo by se na něj zahrát“. Tehdy vznikla tradice sobotních poledních koncertů a vystřídalo se tam mnoho muzikantů, nejen klavíristů. Vystupovala i různá dua, tria i smyčcová kvarteta. Vyhledávání této části programu mi činilo zvláštní potěšení, protože hudba je mi velmi blízká.

Když se akce rozrostla na dva dny, bylo třeba myslet i na program pátečního večera. Ze začátku jsme jej naplňovali vlastní kreativitou a secvičovali jsme různá vystoupení o tom, jak se Cimrman zasloužil o rozvoj farmacie. Tady mám další vzpomínku, jak jsem psala přímo panu Svěrákovi, zda-li můžeme použít jejich „značku“. Dal nám svolení, pro naše interní lékárenské akce, čehož jsme několikrát využili. Naposledy v Kuníně na zámku při vánoční akci kolegy Grodzy. Na cimrmanovských seminářích vystoupila řada později velmi slavných kolegů, např. Michal Hojný i Standa Havlíček. Když se naše invence v této oblasti vyčerpala, začala jsem využívat představení Slezského divadla v Opavě – vybírala jsem hlavně komedie, aby unavený farmaceut zregeneroval. Dlouholetým donátorem KML byla firma Shering-Plough (dnes už MSD) v zastoupení kolegy Vondry, který až do vysokého věku na KML do Opavy jezdil. Na jednom z představení jsem se ho ptala, jak se mu to líbilo a on na to odpověděl: „víš, já už zase tak moc nevidím“. „No to nevadí, ale písničky se ti líbily?“ řekla jsem já. Replikou mi bylo: „No víš, já už zase ani tak dobře neslyším.“ Ale spokojeně seděl a usmíval se na mladé kolegy kolem sebe. Úžasný člověk…

Když jsme se přestěhovali do jiných prostor, zvali jsme zajímavá alternativní divadelní seskupení, například kolegy z Žiliny Kapor na scéne, kteří si upravovali Shakespearovy hry do improvizovaných představení, jejichž průběh mohli ovlivňovat přímo diváci v sále. Vznikaly neuvěřitelné situace a bavili jsme se nečekanými reakcemi. Například, když Romeo chtěl zvolit smrt nad tělem Julie a neměl čím, vybral si jednoho farmaceuta v sále, aby mu nějaký nástroj poskytl. Prohledával s ním kapsy a nic nenašel. Jediné, co mohl kolega poskytnout, byla plastová registrační vizitka KML na saku. Nedůvěřivě na ni hleděl a pomalu nahlas pročítal její obsah „Konference mladých lékárníků 27.–28. 5. 2010“ – ovšem byl rok 2011 a nikdo si neuvědomil, že se na sekretariátu Komory špatně vytiskly vizitky – po chvíli ticha, kdy si všichni prohlíželi vlastní vizitky, Romeo vykřikl: „ten časový posun ma zabije“ a skonal na těle Júlie. Pro velký úspěch jsme je pak zvali ještě několikrát a vždy byli úžasní. Jednou jsme páteční večer dokonce rozpohybovali, když jsme zorganizovali výuku keltských tanců se souborem Galtish Ostrava.

S konferencí mám samozřejmě spojené i vzpomínky na zážitky s přednášejícími ze zahraniční. V roce 2000 jsem pozvala Corinne de Vries z University of Surrey, UK. Po přednáškách jsem ji vzala na prohlídku Prahy, a jelikož je hotel Olšanka u Olšanských hřbitovů, začaly jsme u hrobu Jana Palacha. Vyprávěla jsem jí okolnosti jeho oběti a smrti a celou politickou situaci s okupací. Tvářila se nedůvěřivě a teprve týden po návratu mi přišel pohled z Anglie, že mi nevěřila, že něco takového je možné, a že si to musela ověřit. Byly jsme spolu také ve Státní opeře na úžasném představení Arcimboldo od Nederlands Dans Theater, které Kylián nastudoval právě pro Prahu město kultury 2000. Bylo opravdu úžasné a končilo ohňostrojem přímo na scéně.

Když jsme zašly na Žofín a chtěla jsem jí ukázat sál, nechtěl nás tam hlídač pustit, že se chystá nějaký lékařský kongres. Stály jsme smutně venku, když v tom přijíždí dodávka s opavskou značkou a z ní vystupuje cimbálová muzika, kterou jsem znala z Opavy. Poradili nám, ať se chopíme cimbálu a začneme stěhovat s nimi, že jsme jako zpěvačky. Všude jsme se dostaly, vše viděly a při odchodu hlídač jen zíral, kudy jsme se prosmýkly. Corinne tenkrát prohlásila, že na Prahu nikdy nezapomene – potvrdilo se to před několika lety, kdy zde byla na nějakém farmakoekonomickém kongresu a psala mi do Opavy e-mail, jak vzpomíná na společně prožité akce. Musím říci, že mě to mile překvapilo, celých 20 let jsme si totiž nepsaly.

Kromě kolegů, které jsem poznala prostřednictvím již zaniklého EuroPharmFora (Evropské sdružení lékárnických komor), se další řečníci rekrutovali z řad mých zahraničních stážistů z mezinárodních organizací studentů farmacie (EPSA a IPSA). Jednak se z nich ve vlastní zemi většinou stali významní kolegové v různých odvětvích farmacie a měli nám co říct, a pak se také díky této akci mohli zase podívat do Opavy, z čehož měli radost. Byli to kolegové z Finska, Portugalska, Dánska, Francie, Polska, Slovenska, Maďarska, Estonska i USA.

Neméně zajímaví byli kolegové z ČR, zvláště když jsme se později rozhodli přizvat přednášející z některých lékařských oborů, ve kterých měli již slavné jméno. Například MUDr. Oldřich Vinař, charismatická osobnost české psychiatrie – díky tehdejší páteční noci muzeí jsme spolu večer prošli řadu opavských památek a krásně si popovídali.

Neméně uchvacující osobností byl MUDr. Peter Fedor Freybergh (Stockholm, Bratislava), specialista v oborech psychiatrie a porodnictví – zvláště jeho specializace v perinatální psychologii byla vnímána velmi citlivě. Na konci konference si k sobě na podium pozval všechny těhotné farmaceutky v sále a společně se s nimi vyfotil pro ČČL – a že jich bylo tenkrát dost.

Jiná dojímavá událost se stala, když byla na programu léčba cystické fibrózy (CF) a podařilo se mi přemluvit jednu z pacientek s CF, která k nám docházela do lékárny pro svou medikaci, aby osobně vystoupila na KML a přednesla sdělení „můj den s cystickou fibrózou“. Kontrast odborného sdělení kolegyně Tajovské, od které jsme vyslechli teorii, a následného sdělení ze života, jak to v praxi probíhá, byl velmi zajímavý a přinášel reálný pohled na život s CF. Sdělení sklidilo potlesk vestoje, za odvahu a statečnost. Rok po jejím marném čekání na transplantaci plic zemřela.

Úžasná byla také přítomnost MUDr. Radkina Honzáka, který svým bezprostředním projevem zaujme vždy a všude. I s ním mám jednu historku ke sdílení. Když jsem KML připravovala, měla jsem vytvořený skupinový mail přednášejících a těm jsem vždy psala potřebné pokyny. V jednom z mailů jsem napsala „budu po vás potřebovat tři věci“ a začala jsem psát body 1) až 3) – pak jsem si však vzpomněla na další dvě věci a pokračovala jsem 4) a 5). Původní větu jsem však neupravila, takže z avizovaných třech bodů bylo pět. Nikdo z přednášejících na tuto mou drobnou chybu nezareagoval (asi ze slušnosti) – ne však Dr. Honzák, který mi odepsal „takovou ženu musím poznat“. A tak jsme se k mé velké radosti poznali.

Na závěr se vrátím k aktivitám Komory a na dobu, kdy jsme byli členové EuroPharmFora. Tehdy jsem byla vždy jednou ročně vyslána buď do Kodaně nebo méně často do jiných evropských měst na výroční setkání. Díky tomu jsem poznala řadu kolegů z komor všech evropských zemí. Okolo roku 2000 se nám spolu s Irskem podařilo rozjet i jeden zajímavý projekt, podporovaný WHO – „Ptejte se na své léky“. V podstatě by to mělo být při výdeji léků aktuální stále, takže bych své vzpomínání ukončila pěti otázkami z projektu a popřála bych vám, abyste se svými pacienty už konečně mohli normálně mluvit bez respirátorů a plexiskel. Teprve, když si na tyto léky umí pacient odpovědět, měl by užít svůj lék.

Proč mám tento lék užívat a co tento lék způsobuje?

Jak a kdy ho mám správně užít?

Jak dlouho ho mám užívat?

Mohu řídit, když tento lék užívám, neovlivňuje mou pozornost?

O jakých vedlejších účincích nebo rizicích tohoto léku bych měl vědět a co dělat, když se objeví?

Marie Zajícová