Editorial

Budu osobní. Když nejmladší člen představenstva Komory Mgr. Jakub Weber vzpomíná v aktuálním medailonku na dětství a „specifickou vůni“ jejich rodinné lékárny, hned jsem tu vůni ucítil i já. Jako kluk jsem často jezdil za kolínskou babičkou, kterou tehdy ještě nechali bydlet v bytě nad naší původní lékárnou. Ta vůně, která se linula po chodbách starého domu, mě přitahovala a opíjela. A ačkoliv jsem se později už s lékárnictvím příliš nesetkával, omamný mix bylin a chemikálií nezapomenu do smrti. I tahle vzpomínka asi způsobila, že mě, všemi typy médií protřelého novináře, nadchla příležitost vést lékárnický časopis. A ejhle, ono je to rok. A ano, pane doktore Novosáde, pořád mě to baví. 

Vytkl jsem si před rokem několik cílů. 1. Časopis fyzicky zachránit, tedy přesvědčit většinu z vás, že tištěná verze má pořád smysl. 2. Pozorně vnímat vaše představy, často vás potkávat, diskutovat o tom, co byste na stránkách časopisu chtěli a co méně, v neposlední řadě alespoň zlomečkem dohánět tu obrovskou absenci, co jsem zameškal neabsolvováním farmaceutické fakulty. A to vše promítat na stránky časopisu. 3. Posjezdová situace přede mě ­postavila i další, původně neavizovaný cíl, snížit náklady, zvýšit inzerci a neztratit přitom kvalitu.

Nepopírám, že jsem pár chyb už udělal. Na druhou stranu se nám myslím podařilo se Standou Havlíčkem a dalšími kolegy udržet kvalitu, věnovat se více aktuálním tématům, osvěžit obálku i obsah cyklem o slavných lékárnických objevech. Novou dohodou s tiskár­nou jsme výrazně ušetřili na výrobě. Inzerce se do letošního března také slibně rozvíjela. S čím ještě nejsem úplně ­spokojen, je aktivita lékárníků vůči Časopisu. Časopis je váš, je vaším infor­mátorem, komentátorem i nenápadným svědkem vaší práce a vašich životů. Proto na něj nezapomínejte, pište články, reakce, kritiku, cokoliv. A taky nezapomínejte na vůni vašich lékáren. To je ten nejspolehlivější identifikátor.

Rok s vámi byl fajn, budu rád, když si mě ještě necháte.

Zdeněk POKORNÝ