Ze života právníka v Komoře – duben, čas telekonferencí

V dubnu si karanténní opatření sedla a spolu s nimi si sedly i ty profese, od kterých okolnosti sice žádaly výkon, ale nikoliv pohyb. Takže zatímco vy, lékárníci, jste se naběhali v lékárnách, a někteří i po okresech při rozvážení OOPéček, jak jim důvěrně říkáme, já, právník, usedl a hledě do svého čtrnáctipalcového kamaráda, sledoval, hlídal, rozebíral, psal a… telekonferencoval.

Zvláště to poslední mi dalo příležitost získat zbrusu nové dovednosti. Upřímně, není to špatné, netrávit čas na cestě a se všemi všechno řešit ze své kanceláře. Na hlavě sluchátko s mikrofonem, od hrudi dolů nectě jakýkoliv dresscode, moci si kdykoliv vypnout kameru, a v těch lepších programech dokonce s možností vypnout i obraz svých soudruhů v debatě. Aniž by to poznali. Bylo by na studii rozebrat pohnutky těch, kteří zásadně svůj živý obraz do éteru vysílají (je to zdvořilé vůči ostatním), i těch, které ani po týdnech neuvidíte jinak než jako monogram v barevném terčíku (otrapové). Dojem úžasnosti z on-line komunikace se ale rychle vytrácel. Člověk je tvor sociální a osobní styk nenahradíš. Naděje na pozvolné obnovení osobního kontaktu mezi lidmi, která na konci měsíce začala sílit, byla tou nejradost­nější vyhlídkou. Vyhlídkou do dalšího měsíce. Co se ale dělo v dubnu?

Představenstvo se virtuálně sešlo pětkrát, frekvence porad se nakonec ustálila na jednou týdně vždy od 20:00 hodin. Z kraje měsíce dominovala stále se ještě zabíhající distribuce ochranných pomůcek. Řešila se evidence, koordinátoři, rozdílné typy závozů v krajích. Během dubna začaly přicházet žádosti o úhradu cestovních náhrad od některých koordinátorů. I když žádostí nebylo mnoho, představenstvo muselo stanovit pravidla pro úhradu těchto náhrad. Zdánlivá banalita si vyžádala svůj čas.

Velkým dubnovým tématem bylo za strany SÚKL ohlášené spuštění přístupu k eReceptům prostřednictvím načtení čísla dokladu totožnosti pacienta od 1. 6. 2020. O podrobnostech se dočtete na jiném místě časopisu. Dvě poznámky si ale nemohu odpustit. V podstatě od chvíle ostrého provozu elektronické preskripce a s poukazem na předpotopní způsob přenášení identifikátorů eReceptů ze sms zpráv pacientů do informačního systému lékárny, tedy již řadu let, ČLnK vytrvale při každé příležitosti usilovala o to, aby se eRecepty v centrálním úložišti lékárníkovi zpřístupnily hromadně, zadáním jen jednoho identifikátoru. SÚKL nejdříve tuto možnost odmítal zcela. Poté navrhoval, že eRecepty budou přístupné prostřednictvím nových občanských průkazů s čipem, až se na počátku letošního roku posunul k ře­šení prostřednictvím občanských průkazů, kterými disponuje většina populace. Za to mu patří veliké díky, které patří i všem těm, kteří během let za Českou lékárnickou komoru o takové řešení usilovali. Troufám si tvrdit, že bez nich by se i od 1. 6. smsky ťukaly prsty. Druhá poznámka se týká toho, že ačkoliv se ČLnK spolu s poskytovateli lékárenských informačních systémů přičinila o to, aby bylo vše na spuštění připraveno již v polovině dubna, zůstal termín 1. června nezměněn. Je to škoda, protože mohlo jít o významný příspěvek ke karanténním opatřením chránícím jak pacienta před lékárníkem, tak lékárníka před pacientem. Ruce si nepodáváme, ale mobily ano. A víme, že co do čistoty, jsou na tom ruce o dost lépe.

Nikoliv z pohledu běžných starostí lékárníka, ale z pohledu ­organizace komorového dění se musí řešit blížící se konec cyklu celoživotního vzdělávání a s ním související vyhodnocením ­splnění jeho podmínek. Zejména poté, co po konzultacích se členy představenstva pan prezident vydal rozhodnutí o zru­šení vzdělávacích akcí do konce srpna a o snížení potřebného celkového počtu dosažených bodů v cyklu z 90 na 76. I to si vyžádalo úpravu již dříve vydaných pravidel pro vyhodnocování cyklu.

V dubnu začalo dohodovací řízení, z něhož vzejde úhradová vyhláška pro rok 2020. Začalo a neskončilo. Požadavky lékárenského segmentu byly předloženy, ekonomická situace pojišťoven zůstala s otazníky. Čistě z právního pohledu bych přivítal, kdyby zmizelo ustanovení o limitaci úhrad signálního výkonu, které je nonsensem, protože lékárna na počet svých výkonů nemá žádný vliv. Ostatní je spíše hra čísel. Ale pokud limitace zůstane, bude třeba dbát na to, aby formulace ve vyhlášce nevyvolávala žádné výkladové pochybnosti.

V připomínkovém řízení k návrhu novely vyhlášky o se­znamu výkonů ČLnK navrhla doplnění seznamu o výkon konzultace lékového záznamu. Velkou diskuzi představenstvo vedlo o tom, jestli by ČLnK měla zřídit nezávislý a otevřený rezervační systém pro výdej léčivých přípravků na eRecepty. Se závěrem, že nikoliv. To je samo o sobě téma na samostatný článek. ­Členská evidence – i když není pro život člena podstatná, pro chod Komory je ­životně důležitá. Nemohu ji ve své kronice vynechat prostě proto, že se jí také zabývám. Její vývoj dospěl do stadia testování, které je náročné časově, organizačně i co do složitosti. ­Nevím sice, kdy přesně ji v nové podobě ­budeme moci spustit, už nyní je ale zřejmé, co vyplynulo z převodu a čištění údajů, které zpracováváme v nynějším systému: že se spuštěním nového bude muset být spojen projekt revize údajů v evidenci ze strany každého člena. Z části kvůli nevyhovujícím vlastnostem dosluhující evidence a z větší části kvůli ne zcela důsledně plněné oznamovací povinnosti. Řada údajů tak chybí nebo jsou vadné.

A vedle všeho zmíněného bylo k řešení nepočítaně dotazů v poradně, pracovněprávní agenda Komory, sledování vládních a ministerských opatření, publikování článků na webu, hlídání legislativy, porady k denní komorové agendě, telefonáty… Tak jako každý měsíc. Epidemii jsme v ČR přežili takřka ve zdraví. Jak ovlivní budoucnost zavřené obchody, továrny, školy, divadla nebo hřiště, nevíme. Jen věříme, že dobře. Takoví už jsme.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK