Vydáno před 85 lety

Z farmakologie depilatorií

Již starověká kosmetika snažila se všemi možnými způsoby zbaviti určité části pokožky nevítaného vlasového porostu. Různé cesty bývaly voleny: holení břitvou, vypalování žhavou jehlou, vytrhávání, leptání a potíráni rhusmou; jednalo-li se o depilaci trvalou, bývala obyčejně volena methoda vytrhávání vlasu pincetou, neboť se staří kosmetikové mylně domnívali, že tímto způsobem zbavují škáru úplně vlasového míšku a že odnímají tak přímo možnost dalšího růstu vlasu a chmýří v dotyčném místě. Avšak to byla procedura vždy více nebo méně nepříjemná a zdlouhavá a proto vznikla snaha depilovati třeba jen dočasně, ale zato bez bolesti a bez nepříjemností.

Poněvadž pak s břitvou neumí něžné pohlaví dobře zacházeti a ostatně dobře s ní všude ani holiti nelze, slouží k tomu účelu celá řada nejrůznějších přípravků kosmetických, z nichž všechny obsahují některé sulfidy, jako např. sulfid calcia, strontia, arsenu, barya, kalia a natria. Většinou se však upotřebují pro odporný sirovodíkový zápach pouze sulfidy prvých 4 jmenovaných prvků. Pochod, který nastává při rozpouštění rohoviny vlasové, t. j. ochuzování její o síru keratinovou, zoveme keratolysou, látky pak, jimiž lze tyto chemické pochody vyvolati, jmenujeme keratolytiky.

Depilace má však kromě zmíněného již protivného zápachu ještě jeden háček; rohovina kůže totiž neliší se valně od rohoviny vlasové, neboť vlas jest s hlediska morfologického vlastně jen jistou modifikací rohoviny kožní. A tak se často stává, že s keratinem chlupu rozpouští depilát i rohovinu epidermis, čímž vzniká palčivost a zánět dotyčného depilovaného okrsku kůže. Jest jisto, že takový následek kosmetického zákroku jest nanejvýš nepříjemný a nutí postiženého, aby podruhé se poohlédnul po jiném, méně destruktivním způsobu depilace, než cestou chemickou. Moderní elektroterapie má pak skutečně dokonalé, ovšem poněkud nákladné methody depilační, tak např. cestou elektrolytickou, diathermickou i roentgenovou. Ale tím jest ochuzován lékárník, jenž na uvedených fysikálních methodách nemůže býti nikterak obchodně účasten.

Tyto okolnosti přivedly mne kdysi na myšlenku zdokonalení dosavadních depilantií. Bylo to na farmakologickém ústavu Vysoké školy zvěrolékařské, kde již vyšlo několik prací o chemismu keratolysy a tak jako tehdejší asistent zúčastnil jsem se také aktivně řešení tohoto problému. Umínil jsem si, že musím stůj co stůj nalézti vhodnou kombinaci látek, jichž směs bude rychle a spolehlivě depilovati kůži lidskou i zvířecí a to bez jakýchkoliv nemilých následků.

Není mně zde možno popisovati podrobný průběh své tehdejší práce; jen mimochodem prozrazuji, že jsem na této věci pracoval denně plného čtvrt roku.

Po prvních třech týdnech mohl jsem již šeptem zvolati „heureka“, neboť během této doby jsem již positivně zjistil, že sulfidy arsenu, kalia a natria se naprosto nehodí k naznačeným účelům pro silné attakování kůže a silný zápach sirovodíkový. Z dalších pak selhával a pozdě i nejistě působil sulfid strontia a calcia, kdežto sulfid barya se osvědčil ze všech nejlépe. … Tak jsem posléze došel k závěru, že nejlépe se osvědčuje baryum sulfuratum technicum, zato ale ve formě pulvis subtilissimus, na němž jsem se v dalších pokusech již ustálil a výhradně jen s touto látkou nadále pracoval. Nyní nastal další úkol a to vyhledati vhodné vehikulum, jež by bylo schopno pohlcovati jednak zápach, jednak by také nesmělo býti na úkor chemickému působení baryumsulfidu, pak aby bylo snadno stíratelné a konečně musilo míti vlastnost t. zv. ochranných kolloidů. Nechci čtenáře zbytečně dlouho unavovati výklady a proto raději ihned uvádím onen recept, který se mně ze všech zkoušených nejlépe osvědčil.

Zní takto:

Rp!

Pulvis Tragacanthae 50,0

Aquae destillatae 450,0

Misce exactissime, f. massa gelatinosa et adde:

Baryi sulfur. tech. pulv. aerophorus 70,0

Misce exacte et adde:

Talci veneti 50,0

Vaselini albi 10,0

Ol. Menthae piper. gtts. XX

M. f. Linimentum.

Naprosto nepáchnoucí, avšak lehce vysýchající tento liniment činil pravé divy; přesně po pěti minutách působení byla ½ cm tlustá jeho vrstva lehce setřena přiostřenou dřevěnou lopatkou a když místo krásě růžové a zcela vyholené kůže bylo vytřeno vatou smočenou v benzinu, zůstala epidermis úplně intaktní. Upozorňuji však zvláště ještě jednou na dobu 5-ti minut působení a umytí epilovaného místa benzinem. Massa tato, přijde-li však ve styk s vodou, páchne stejně odporně jako jiná depilantia.

Prvé vzorky svého depilátu rozdal jsem praktickým pp. veterinářům ku praktickému vyzkoušení. Všichni byli účinkem depilátu nadšeni a sdělovali mně, že jej upotřebí jednak před operacemi a pak hlavně tehdy, kdy zvíře jest příliš rabiátní a přece jest u něj nutno vyholovati místo za účelem chirurgického ošetření; zejména prý tak bývá při otevírání abscessů, dále v případech diagnostických kožních zkoušek malleinových a tuberkulínových a krátce všude tam, kde i při svázání zvířete do kozelce jest vždy ještě dosti nebezpečno přibližovati se k němu s břitvou, neboť v takovém případě může veterinář pořezati nejen pacienta, ale i sebe.

Mám dojem, že moje zkušenost s depilátem mohla by býti dobrou a užitečnou nejen v kosmetice, ale – a to hlavně – ve vojenském veterinářství za války, kde jest nutno v koňských nemocnicích operovati denně celé desítky koní. V kosmetice pak mohl by sloužiti tento preparát za spolehlivé depilativum i pro jemnou a zvláště citlivou kůži lidskou, místo dosavadních depilátů různých názvů s výsledkem dubiosním.

PRAKTICKÝ LÉKÁRNÍK, 1933, únor, str. 51-52