Ze života právníka v komoře – díl osmý, říjen 2019

Předsjezdový polétavý říjen. Představenstvo zasedalo v Ostravě, Praze a v Benešově. O půlnoci před ostravským hotelem poskakoval zajíc. Uprostřed města. Nic mu nevadilo, že uvnitř se řeší vážné lékárenské věci. Společné s námi měl jen to poskakování. On po trávnících, my po trablích lékárnických. Celý měsíc poznamenaný přípravami sjezdu delegátů, volebního, na němž mělo dojít k výměně nejvyšších stráží. Pan prezident z režimu 8/12/7/24 (let/měsíců/dnů/hodin) měl už brzy přejít do režimu zasloužené pohody a klidu. Nechť jiný vklouzne do vyčerpávajícího koloběhu nekonečných povinností. Přípravy zabraly většinu času.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Okresní shromáždění, prezenční nebo zvláštní volební, zvolila delegáty ve všech OSL. Tento stěží uvěřitelný výsledek vygeneroval přes 200 delegátů. To se neobešlo bez průběžného řešení mnoha procesních volebních problémů. Dřívější benevolentnost, s níž se dříve na okresech delegáti prostě zvolili a nahlásili na komoru, je minulostí. Vše je pod drobnohledem a dbá se na to, aby pravidla platila pro všechny stejně. I tak je často obtížné najít rovnováhu mezi dodržováním pravidel a přílišným lpěním na nich. Celkovou atmosféru, proč to nepřiznat, významně ovlivnilo čekání na to, jak rozhodne soud o návrhu na předběžné opatření, který spolu s žalobou podalo 50 členů komory již v září. Soud měl na rozhodnutí čas do středy 16. 10. Podařilo se nám zjistit, že rozhodl již v úterý 15. 10. Všichni už chtěli vědět, jestli se sjezd konat bude nebo nebude. Soud sice rozhodl, ale rozhodnutí nebylo známo. Zákon soudu ukládá rozhodnout do 30 dnů, ale už neříká, že v této lhůtě musí rozhodnutí také doručit. Nepomohly ani telefonáty na informační oddělení soudu. Spis je v kanceláři soudkyně, a dokud tam bude, nic se nedozvíte. Lze si spis objednat, ale až další středu. V tu nakonec bylo rozhodnutí doručeno. Žaloba byla odmítnuta. Pro opožděnost. Soud se tak nezabýval jejími dalšími nedostatky. Ani tím, jak je to se zvláštními volebními shromážděními.

Se seminářem o aktuální legislativě jsem objel kolegyně a kolegy v Olomouci, Českých Budějovicích a Plzni. Nejsem poslem veselých zpráv. Kromě té, že lékárníci obdivuhodně zvládají všechny šílené novinky, které jim chystají jiní. V Budějovicích měli výborné buchty. V Plzni jsme potichu uctili památku doyena lékárníků RNDr. Řehuly. Noční návraty skýtaly vzácné příležitosti k přemítání o tom, kam lékárenství směřuje.

Stále probíhalo takřka frenetické projednávání toho, jak to bude s ověřováním pravosti po Novém roce. Pátrali jsme po tom, zda článek 30 Nařízení vlastně neříká, že lékárník v ČR nebude mít podezření na padělek nikdy, protože padělky v lékárnách nejsou a neúspěšná ověření jsou pouze důkazem mizerně fungujícího systému. Abychom měli k dispozici objektivní údaje o chybovosti národního systému ověřování, byl spuštěn projekt nezávislých statistik systému ověřování pravosti. Funguje díky dobrovolnému zapojení stovek lékáren. Současně se opakovaně lékárny vyzývaly k ověřování, aby si vše osvojily dříve než v lednu. Začalo se mluvit o měkkých a tvrdých alertech a intenzivně se řešilo, jak zajistit, aby se léky místo pacientům nepřesouvaly do karantény. Vše se nachází v překotném vývoji a do konce roku bude komora své členy podrobně informovat o tom, co se s MZd a SÚKL dohodlo.

Zaujala pražská mailová náborová akce „lékárníku, chceš-li mít klid od pacientů, přijď pracovat do naší čistě zásilkové lékárny, která bude do roka největší na trhu“, která vedla k otázce, jestli ten prostor, z něhož odchází balíky, je ještě lékárnou, když do ní nemá pacient přístup. Kdysi při studiích na medicíně mne napadlo, že když se mi nebude chtít mluvit s pacienty, můžu jít dělat patologii. Patologie rovná se smrt. Dnes mě napadá, jestli se lékárna, která k sobě nepustí pacienta, také nepodobá smrti. Své vlastní, lékárenské.

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost člena, který se domáhal výkonu dvou funkcí vedoucího lékárníka. Bylo potvrzeno, že to nejde. Jen to potvrzování zaměstnalo celé představenstvo při zamítání žádosti o osvědčení, tři soudce na Městském soudě v Praze a další na Nejvyšším správním soudě v Brně. A další právníky a pracovníky soudů. Ale tak to má být. Člen má právo hledat spravedlnost a právníci jsou za to rádi.

V posledních minutách posledního říjnového dne se loučilo představenstvo. Další den mělo být zvoleno nové, i nový prezident a viceprezident. Nemohu proto skončit jinak než poděkováním za spolupráci, bylo mi ctí.