Editorial

V Benešově proběhl lékárnický sjezd. Můj první. Chvílemi se zdálo, že bude současně i mým posledním. Obětováním tištěné verze Časopisu měl být zachráněn deficitní rozpočet. Nechci hořekovat, sjezd je suverén, snad kromě zrušení celé Komory může činit jakákoliv rozhodnutí. To ale neznamená, že suverénní rozhodnutí nemůže být občas i zbrklé. Zvlášť pod únavou noci, emocí a čísel z roku 2018 (časopis už mezitím například ušetřil tím, že se redakce přestěhovala z Ostravy do Prahy a v Rozárce nemá ani samostatný kamrlík).

Tištěná verze nakonec na sjezdu dostala ještě šanci, za což jsem vděčný. Vážím si toho a uvědomuji si, že na Časopis se skládají všichni členové Komory. Vznikl v roce 1882, rok po požáru Národního divadla, a měli bychom s ním zacházet minimálně rozvážně. Národní divadlo, Národní muzeum nebo slávistickou arénu srovnáte se zemí během několika hodin, když budete chtít. O něco déle vám zabere jejich digitalizace. Ani v jednom případě už pak nikdy nezažijete ten pocit, jako když stojíte se synkem pod monstrózní kostrou velryby a do morku, pro změnu svých kostí, cítíte úžas.

Samozřejmě jsem rád, že se sjezd nakonec neunáhlil. Taky beru vážně usnesení, kterým delegáti zrušili stávající omezení inzerce v Časopise a ponechali na mé odpovědnosti její výběr i umístění. Vidím před sebou tři úkoly. Zaprvé zajistit větší příjmy z inzerce (i když ani oněch 800 tis. za rok není špatné číslo). Zadruhé se pokusit domluvit snížení nákladů na tisk a distribuci. Zatřetí aktualizovat obsah tak, aby zaujal i největší skeptiky.

Na všech třech úkolech jsem začal hned po sjezdu pracovat. Děkuji těm, kteří například na facebooku Mladých lékárníků zrovna teď diskutují o tom, co by v Časopise mělo přibýt a bez čeho by se obešli. Je to koneckonců váš časopis. Nadávejte nám, posílejte připomínky, nápady, reagujte jakkoliv a na cokoliv. Jen nebuďte lhostejní. Ze své osobní zkušenosti, i ze zkušenosti dramaturga vztahového talkshow Trní, bohužel vím, že když se dva perou, hádají, bojují, nesouhlasí, je vždycky ještě naděje. Beznadějná je jenom lhostejnost. Nezájem. Prostě se svým vojskem odtáhnete, aniž byste vyhráli, prohráli nebo uzavřeli mír. Kdosi mi v legraci navrhl, aby za pečlivé přečtení Časopisu byly body do CV. Proč ne, možná o tom někdy v budoucnosti rozhodne sjezd. Zatím můžete za body psát, za normostranu publikovaného příspěvku získáváte 5 bodů už dávno. Pěkný den všem.

Zdeněk Pokorný