Vliv L-argininu na svalový výkon

L-arginin je semiesenciální aminokyselina, která má v lidském těle celou řadu různých funkcí. Například je intermediátem ornitinového cyklu, je využívána při tvorbě oxidu dusnatého (NO), kreatinu, L-glutamátu, L-prolinu, v případě potřeby může být přeměněna na glukózu a glykogen. Ve vysokých dávkách také stimuluje uvolňování růstového hormonu a prolaktinu. V mozku NO působí jako neurotransmiter, stimuluje imunitní systém, v kardiovaskulárním systému působí jako vazodilatační a endogenní antiaterogenní molekula. L-arginin se nachází v rostlinných a živočišných bílkovinách jako jsou mléčné výrobky, maso, drůbež, ryby a ořechy. Při běžné „západní stravě“ je jeho denní příjem přibližně 5 g.

Doplňky stravy obsahující L-arginin jsou v současnosti používány jako ergogenní prostředky pro zlepšení svalového výkonu, zesílení svalů a pro jejich lepší ­zotavení, a to při aerobních aktivitách i při silovém tréninku (při posilování). Toto využití vychází z teoretického předpokladu, že suplementace L-argininem (prekurzorem NO) způsobí v aktivním svalu během cvičení zvýšení produkce NO, jeho vlivem vazodilataci, která zvýší dodávky kyslíku a živin, a rychlejší odstranění „nevhodných“ metabolitů jako je laktát a amoniak. Tato hypotéza byla ověřována v mnoha studiích. Jejich výsledky však nejsou jednoznačné. Zatímco některé poukazují na výhody během cvičení, jiné studie neprokázaly žádný pozitivní účinek během užívání L-argininu. Důležitým faktorem, ovlivňujícím ergogenní účinek potravinových doplňků s NO donory, se ukázala trénovanost jedinců, kteří se účastnili studií. Zatímco u netrénovaných nebo pouze mírně trénovaných zdravých jedinců došlo ke zlepšení tolerance aerobního i anaerobního cvičení, u vysoce trénovaných jedinců nebyl prokázán žádný pozitivní efekt na výkon. Tato tvrzení, ale bohužel vycházejí pouze ze studií s mladými muži. Skupina vědců v USA, která se zabývala výsledky klinických studií se zdravými jedinci ve věku 19 až 50 let získanými ze 17 databází, aby zjistila, zda L-arginin v kombinaci s kofeinem nebo kreatinem zvyšuje atletický výkon a napomáhá zotavení z vyčerpání u vojenského personálu, došla k závěru, že dostupné informace nepotvrzují vhodnost použití L-argininu pro tento účel. Jiná je ovšem situace u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním, u kterých podávání L-argininu (zvýšením vazodilatace a snížením adheze monocytů) podporuje endoteliální funkci. Důvodem pro intoleranci fyzické námahy u pacientů se stabilní anginou pectoris je neschopnost uspokojit zvýšenou spotřebu kyslíku v srdečním svalu z důvodu narušení koronárního krevního průtoku. U těchto pacientů mohou vazodilatační vlastnosti L-argininu usnadnit zvýšení dodávky kyslíku, což pomůže uspokojit zvýšené nároky způsobené fyzickou aktivitou. Dvě randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie, během kterých dostávali pacienti se stabilní anginou pectoris 6 g L-argininu denně po dobu 3 dnů, prokázaly zvýšení výkonnostní kapacity/tolerance k námaze. Druhým teoretickým předpokladem pro využití L-argininu ke zlepšení svalového výkonu je jeho schopnost zvyšovat sekreci růstového hormonu. Výsledky studií ale poukazují na to, že je v tomto případě lepší L-arginin doplňovat během odpočinku než před tréninkem.

Při orální dávce do ∼20 g/d je L-arginin bezpečný a má dobrou snášenlivost. ­Opatrnost při podávání L-argininu je nutná pouze u pacientů s renální nebo jaterní nedostatečností. U dvou pacientů s těžkým jaterním onemocněním a mírnou renální nedostatečností byla bezprostředně po infuzi argininu pozorována výrazná hyperkalémie spojená s fatální srdeční arytmií. Oba pacienti byli předtím krátce léčeni spironolaktonem. Arginin způsobil přesun kalia z buněk do extracelulárního kompartmentu, hyperkalémie pak byla důsledkem neschopnosti metabolizovat podaný arginin a vyloučit přebytečné extracelulární kalium.

Mgr. Věra KLIMEŠOVÁ,Laboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje společnosti Fytopharma

(Zdroj: www.fytoinstitute.eu)