Editorial

„V lékárenském terénu se vždy něco zajímavého děje, jen to najít.“ To nám do redakce napsala Mgr. Eva Stoklasová, spoluautorka (s PhDr. Danielem Dědovským, kurátorem muzea ve Vysokém nad Jizerou) výstavy Jak šel čas lékárnou. Je to pravda.

Rozsáhlý rozhovor nejen o výstavě jsme zveřejnili v květnovém ČČL, s krátkým odstupem času však stojí za připomenutí, že sestavit expozici zajímavou pro nejširší veřejnost znamenalo dva roky přípravných prací i o sobotách a nedělích, padla na to dokonce celá dovolená magistry Stoklasové. Jinak by bylo skoro nemožné dohledat tolik zajímavostí, obdivovaných laiky a rovněž kolegy lékárníky, kteří se do Vlastivědného muzea vypravili. Podle Evy Stoklasové se vernisáže zúčastnil také PhDr. Jan Kramář, vedoucí oddělení správy sbírkového fondu Poštovního muzea v Praze, potomek lékárníka Adama Kramáře. Ten v roce 1813 založil lékárnu ve Vysokém nad Jizerou.

Je potěšitelné, jak píše magistra Stoklasová, že během prohlídky výstavy se lidé ptají také na doplatky na léky, jsou upřímně překvapeni, jak probíhá příprava v lékárně, a nechají si vysvětlit i skutečnost, proč některá lékárna není schopna sehnat určitý lék.

V červnovém čísle našeho časopisu vyšel článek „Znak byl tím posledním, o čem si rozhodli lékárníci, hlasovali v ČČL“. Pro řadu mladých kolegů šlo o informace zcela nové, na zmiňované výstavě mají možnost dovědět se o tomto tématu ještě více.

Víme, že v lékárenském terénu se toho děje hodně, jen to ­najít. Budeme rádi, když o svých aktivitách napíšete také do ČČL. V aktuálním čísle časopisu patří díky za „společensko-zábavná“ sdělení především členkám OSL Nový Jičín, popisujícím záviděníhodnou kolegiální sounáležitost.

Jaroslava HOŘANSKÁ