100 let nemá jenom republika – najdeme 100 jmen i mezi lékárníky?

Říkej mi to prosím potichoučku, že jsem tvoje ze všech jediná…

Jestli si u tohoto úryvku vybavíte i část melodie, připomeňte si, že jejím autorem byl lékárník. A nebyla to zdaleka jediná slavná skladba. Mnoho jeho vlastních swingových melodií, případně úprav melodií jiných autorů je dodnes v repertoáru tanečních orchestrů a pěveckých sborů.

Tím lékárníkem byl PhMr. Václav Pokorný a letos, 26. července, by se dožil sta let. Narodil se do lékárnické rodiny a jako nejstarší měl být pokračovatelem rodinné lékárnické tradice a stát se šestou generací lékárníků. Odmala hrál na klavír a během studia na gymnáziu v Příboře začal komponovat a skládat vlastní písně. Z rozhlasu odposlouchal písně orchestru Melody Boys R. A. Dvorského, kterému zaslal i svá první díla. Foxtrot Krásně je v létě uvedl R. A. Dvorský v roce 1935. V té době bylo Václavu Pokornému 17 let.

I přes nesporný hudební talent a intenzivní spolupráci s Dvorským nastoupil po maturitě (1937) na tirociální praxi do lékárny svého otce v Příboře. O rok později se rodný Příbor ocitl v Sudetech a Václav po ukončení praxe a složení zkoušek (v německém jazyce) nastoupil do Prahy na Universitu Karlovu ke studiu farmacie. Studium v Praze ještě více posílilo skladatelův kontakt s Dvorským a po prvním honoráři za píseň Několik přání (vydal Ultraphone) zahájil studia hudební harmonie u Jana Kapra. Obojí studia ovšem ukončilo uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939. Po nuceném přerušení studia pracoval Pokorný nejprve v lékárně Na Staré poště v Praze na Strossmayerově náměstí a současně v nakladatelství R. A. Dvorského. V roce 1940 se však díky situaci v otcově lékárně (asistentka dala výpověď) musel vrátit do Příbora, kde však také dlouho nepobyl. V roce 1942 byl nasazen jako asistent v lékárnách v Krnově, v roce 1943 pracoval napůl v lékárně v Bílovci a také doma v Příboře. Nakonec ve farmacii skutečně promoval v roce 1946. Z téhož roku je také slavná a nesmrtelná píseň Říkej mi to potichoučku. Její partituru prý Václav psal o přestávce mezi přednáškami. Po promoci působil v lékárně svého otce a na jeho přání zde zůstal i po válce. V roce 1949 se oženil s PhMr Blankou, rozenou Honkovou, z Brna.

Václav Pokorný se profesionálním hudebníkem nikdy nestal, i když dál skládal a spolupracoval s Dvorským a také orchestrem Karla Vlacha. Na Příborském gymnáziu sestavil vokální kvintet Milé dítky a vedle toho také taneční kapelu reálného gymnázia ve Studénce. V Příboře pro ochotníky nastudoval a dirigoval hudební doprovod k představení Divotvorný hrnec (původně Werich, Voskovec), 5. dubna 1950, kdy se narodila první dcera Anna, mělo představení generálku a po té premiéru. Přestavení se hrálo několikrát v Příboře a na celé řadě zájezdů, Pokorný ho považoval za svůj nejvelkolepější čin v životě. S ochotníky pak spolupracoval i v jiných divadelních hrách. Lékárna v Příboře byla zestátněna a V. Pokorný byl 1. ledna 1951 na základě §39 branného zákona znovu povolán (těsně po válce totiž nastoupil na 6 měsíců do ÚVN Praha a později byl převelen do Kroměříže) k výkonu vojenské služby do Opavy v hodnosti kapitána zdravotní služby. Do Opavy se za ním přestěhovala i manželka s dcerou, a co se týče hudby, spolupracoval zde s místní kapelou až do roku 1953. V témže roce se mu narodil syn Petr, který je též hudebníkem (v kapele Vladimíra Mišíka). Ještě v roce 1953 byl Pokorný převelen do Prahy do ÚVN ve Střešovicích, kde vedle své práce v lékárně vedl dívčí sbor Ústřední vojenské nemocnice. V roce 1955 se za ním do nového bytu v Praze 6 – Dolní Liboci přestěhovala manželka s dětmi a v témže roce se narodila druhá dcera Kateřina. Od roku 1956 aranžoval pro nový orchestr Karla Krautgartnera (původně v orchestru Karla Vlacha) a v šedesátých letech spolupracoval s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu. V roce 1957 získal druhou cenu v rozhlasové soutěži za píseň Velký a malá.

V armádě pracoval ještě ve zdravotnickém zásobování v Hostivici u Prahy a ukončil kariéru na Ministerstvu národní obrany v hodnosti podplukovníka v roce 1976.

I po té ovšem působil v armádních složkách. Jako civilní zaměstnanec vojenské správy Velitelství železničního vojska v Praze. Vedle toho upravoval skladby pro dechový orchestr lokomotivního depa a později zde převzal i funkci kapelníka. Hudebně také spolupracoval s jiným hudebním tělesem železničního vojska, s amatérským superbigbandem v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1986 z pozice překladatele vědecko-informačního střediska armády.

Ještě v důchodu spolupracoval s řadou kapel, komorních souborů a pěveckých sborů, pro které psal úpravy skladeb svých a řady jiných autorů. Po smrti manželky, v roce 2005 se šťastnou náhodou setkal s mladým Václavem Markem, kapelníkem ansámblu Blue star, který má ve svém repertoáru taneční a swingovou hudbu 30. a 40. let minulého století. Strávili spolu dlouhé chvíle, kdy mu Pokorný vyprávěl o historii tohoto hudebního žánru v bývalém Československu a předával mu své aranžérské a kapelnické zkušenosti. Václav Marek s ním připravil album Několik přání s jeho skladbami a doprovodnou brožurkou s histrorií působení Pokorného v této hudební oblasti. K devadesátinám Pokorného uspořádal Václav Marek v pražském divadle Semafor představení Několik přání, u té příležitosti vyšlo i zmíněné CD s brožurkou. Zazněla zde i Pokorného prvotina, foxtrot Krásně je v létě kterou pro toto představení otextoval Miloň Čepelka.

Díky internetu a současným technickým možnostem si může i dnešní mladá generace poslechnout Pokorného skladby, ať již v původních nahrávkách či v interpretaci kapely Blue Star Václava Marka.

PhMr. Václav Pokorný se narodil 26. 7. 1918 a zemřel 11. 7. 2011 v nedožitých 93 letech. O ukončení provozu lékárny jeho předků v Příboře jsme psali v čísle 5/2018.

Zdroje: Anna Mittnerová (rozená Pokorná), Český hudební slovník osob a institucí, Život umělce – Nadační listy, 9/2009, https://youtu.be/MbSy4etxJ8chttps://youtu.be/QBx-lBRXTn4

Stanislav HAVLÍČEK