ZEPTALI JSME SE

Podzim je za dveřmi. Jak jste na něj v lékárnách připraveni? Bude lepší než ten loňský? Pomůže podle vás novela zákona k vyšší dostupnosti léků? Máte nějaký zázračný lék na výpadky?

PharmDr. Josef MAREK, Lékárna U Svaté Theodoty, Letohrad

Po pravdě, myslím, že nejsme na letošní podzim v lékárně připraveni nijak jinak než v jiných letech. Ani mně nenapadá, jak jinak bychom se měli připravovat. Jsme připraveni stále na nové situace, jsme připraveni improvizovat a musíme udělat co nejvíc pro to, abychom pacientům zajistili maximum kvalitních léků. Máme za sebou zkušenosti z covidu, z krize spojené s válkou na Ukrajině. Nedostatek léků je denní realitou. Je to boj, přijde mi to jako svižný běh, při kterém se musí člověk hodně rychle rozkoukávat. A nemáte možnost nácviku, tréninku, nemáte možnost opravy.

Chci věřit tomu, že letošní podzim, zima i další sezóna budou lepší. Ale realita je jiná. Když skončí jeden problém, objeví se jiný, na který bude potřeba reagovat. A nějak se z něj poučit. A možná je to i dobře. Možná je i potřeba pro zdravý vývoj – pravda, asi trochu odbíhám – aby jedinec zažil strádání, nějaký nedostatek, nekomfort, a aby se s tím naučil vyrovnat. Stejně tak se učíme (nejen) v lékárnách stále něčemu novému.

Podle mě novela zákona k vyšší dostupnosti léků moc nepomůže. Možná jen v tom, že distributoři budou mít povinnost rozdělovat léky nějakým spravedlivým systémem, ne tak, jak jsme v současnosti každodenně svědky, že někdo dostane, a někdo ne.

Za roky praxe v lékárně víme, že na žádnou nemoc zázračný lék neexistuje, takže není ani zázračný lék na výpadky. Sedím teď na horách v chatě, venku doslova leje, a tak vzpomínám na to, jak jsme chodili po horách zamlada. A vidím tam souvislost – tenkrát jsme žili z toho, co jsme měli, zbyl luncheonmeat, zbyla rýže, zbyla polívka, tak se z toho muselo něco uvařit. Stejně tak je teď potřeba si umět poradit s tím, co máme k dispozici. Studentům jsem rád říkal: „Poraďte si v každé situaci s tím, co máte, naučte se improvizovat.“ Stejně tak nezbývá, než si poradit i s tím, co máme teď. A upřímně: není toho málo. Jsem přesvědčen, že většina lékárníků v poslední době tuto schopnost každodenně prokazuje.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Z části bude podzim určitě stejný jako všechny předchozí. To znamená ucpané nosy, kašle a bolesti v krku, tj. náš každodenní chléb, se kterým si jistě všichni poradíme a z dostupných léčivých přípravků vždy něco vybereme. Z nedávno minulých let máme navíc zkušenosti s covid-19. U něj je situace méně jednoznačná, názorů na něj a přístupů k nemocným vnímám několik. Velmi pravděpodobně nějaká podzimní covidová vlna dorazí. Uvidíme, jaký bude mít průběh.

Obávám se však, že většina lidí je z mnoha důvodů celým covidem značně otrávena, takže zřejmě není reálné čekat nějaké extra ohleduplné chování při výskytu příznaků nachlazení. Ale i s tím si, snad, nějak poradíme. A pak tu je nejnovější věc, a to je dostupnost, nebo teda spíš nedostupnost některých léčivých přípravků. No, řeknu vám, vystudovat farmacii, roky sbírat vědomosti, umět poradit se spoustou zdravotních obtíží, ale muset pacientům říkat, že lék pro ně, zejména antibiotika, nemám ani já v lékárně, ani okolní lékárny, ani vzdálené lékárny, ani distributoři, protože není v celé republice a ani patrně v celé Evropě, a nemám ani adekvátní náhradu ani jiné řešení, bylo a je pro mě velmi frustrující. Bohužel v této oblasti žádné zlepšení nečekám, a jak tak pročítám různé zdroje, panují obavy, aby to nebylo ještě horší. Změna legislativy na situaci asi nic nezmění. Dost možná ji jen dále zkomplikuje o další administrativu. Příčiny nedostupnosti léčivých přípravků jsou vesměs známy. Řešení se nabízí – zvýšit ceny léků v naší republice, aby se výrobcům vyplatilo k nám léky dovážet. Jenže to je prozatím politicky neprůchodné, i když jsem již zaznamenal první úvahy na toto téma. Když půjdu ještě dále, je řešením i zvýšení spoluúčasti ze strany pacientů a jejich motivace k převzetí zodpovědnosti za své zdraví a využití potenciálu lékárníků v oblasti prevence a poradenství, která by byla spojena se změnou odměňování za lékárenskou péči.

PharmDr. Přemek CÍSAŘ, Lékárna Modřínová, Třebíč

Předpokládám, že se letošek i následující roky, ponesou ve stejném duchu jako rok loňský. Jen si letos vylosujeme nějakou jinou skupinku léčiv, která nebudou nebo budou těžko k sehnání. Zatím to vypadá, že terapie V-penicilinem bude zajištěna, když ministr nasmlouval těch 300 tisíc balení. Kdyby dovezl kontejner suroviny pro farmaceutické užití, bylo by to lepší, ale co já mám co radit ministrovi, že?

Novela zákona je jen vějička na voliče. Jak říkal Sir Humphrey: „Je třeba něco dělat, toto je něco, pak je to třeba dělat.“ Kačenka II. Veliká by měla z ministra radost, protože v řešení dostupnosti léčiv je snad i lepší než kníže Potěmkin.

Pokud bych měl tu možnost a mohl do toho ministrovi mluvit, měl bych zázračný lék. Krátkodobě zajišťovat účinné látky, aby lékárníci mohli připravovat. Zároveň zrušit ten „blbej“ paragraf, že lékárník nesmí připravit léčivý přípravek se shodným složením jako je hromadně vyráběný léčivý přípravek. Ale to všechno by nebylo nic platné, kdybychom nenastavili i dlouhodobá opatření. Je třeba změnit cenotvorbu. Začít třeba tím, že v referenčním koši bude Německo nebo aspoň země, která nás nemá ve svém referenčním koši. Zároveň je třeba uvolnit ekologická pravidla, aby se v Evropě vyplatilo postavit a provozovat nové továrny. Nejen chemičky na účinné látky, ale i sklárny a hliníkárny a papírny. To všechno ovšem nepůjde bez zrušení nebo aspoň zmírnění Green Deal a ESG, protože všechno to smrdí a uvolňuje CO₂. Ve finále je jedno, kdo načůrá do bazénu, koupat se v tom budeme všichni. Jen tomu jednomu se uleví a získá moc nad námi ostatními. V lékárně jsem připraven. Jsem připraven improvizovat.

PharmDr. Veronika HORÁKOVÁ, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Podzim je už skoro tady. Děti usedly do školních lavic, a to nahrává nárůstu respiračních onemocnění. A ani léto se neobešlo bez chybějících antibiotik, antivertiginoz, antiparkinsonik a dalších důležitých léků; výpadky se týkají i těch čistě nemocničních. Podzim ale pravděpodobně bude mnohem horší. Nemyslím si, že se situace s výpadky nějak zlepší, nebo že nás bezprostředně zachrání ona novela zákona. I když se opatření ukážou jako účinná, bude nutný nějaký čas, aby se projevila.

A jak se připravujeme? Scházíme se s kolegy z Oddělení urgentního příjmu, Infekční kliniky a jiných pracovišť naší nemocnice, abychom co nejlépe vykomunikovali naše možnosti, nastavili si určitý seznam zcela esenciálních léčiv, a tam, kde to jde, alespoň částečně, se snažíme najít možnosti, jak získat suroviny a nahradit případné výpadky magistraliter přípravou, aby se problémy co nejméně dotkly pacientů. Záznamy na nedostupné léčivé přípravky máme u všech distributorů a každý den je velkou neznámou, zda a co nám případně pošlou.

Jedinou snad světlou stránkou problémů s výpadky je, že si stále víc lidí uvědomuje, že bez nás farmaceutů by to prostě nešlo, a že cesta k tomu, aby se snadno dostali k lékům, které potřebují, je výrazně složitější, než si uměli představit.

Mgr. Helena SLÁMOVÁ, Lékárna Komín, Brno

V lékárnách jsme připraveni dobře. Jako každý rok. V tom, jak bude podzimní sezóna skutečně probíhat, je ale mnoho proměnných. Nevíme, zda už nebude nemocnost o trochu nižší než v pocovidovém roce, zda covid-19 řekl své poslední slovo a jestli neposílí vlnu chřipek. Nevíme, zda bude slibovaná dodávka antibiotik distribuována spravedlivě do všech lékáren nebo je spousta z nás zase neuvidí, jako dosud. Každopádně výpadky léků budou pokračovat. Práce za takových podmínek sice není příjemná, ale už se mnohokrát ukázalo, že si lékárníci umí poradit s každým problémem. Umíme ve složité situaci mistrně improvizovat, byť často na hranici sil a někdy i samotné existence.

Novela zákona je zklamání, vypadá spíše jako snaha vykázat na základě veřejného tlaku nějakou činnost a možnost poplácat se po zádech v médiích. Šance udělat alespoň nějaké systémové změny bohužel byla promarněna. Situaci na všech úrovních komplikuje, do lékáren přináší nové nesmyslné povinnosti a podle mého názoru jim dokonce zasahuje do strategií, jak obstát v náročné konkurenci. Opět hrozí vysokými pokutami, paradoxně za činnost, díky které jsme v uplynulém roce doslova zachraňovali vážnou situaci s absencí důležitých léků. Stát nás nyní za to trestá a bere i funkční nástroj, kterým umíme zajistit pacientům náhradní léčbu. Tím, že chce omezovat a diktovat, co a v jakém množství budeme moci objednat, nám svazuje ruce. Absolutně nereflektuje naše námitky a zkušenosti z praxe. Takhle rigidně nastavený systém může dobře vypadat na papíře, ale v reálu stát opět tlačí nás a naše pacienty do nepříjemných a svízelných situací. Čemu se ale divit, když představitelé ministerstva zdravotnictví dokážou bez uzardění říct, že antibiotik je dostatek, jen neví, kde. A že když pacienti budou hledat, tak najdou. Proč by si tedy nemohli do lékárny zajít rovnou dvakrát a mezi návštěvami si na svůj lék nějakou dobu počkat?

Ať jsem ale spravedlivá, možná vnímám i jakousi ambici novely zajistit rovnoměrnou distribuci do všech lékáren nebo omezit vykupování nedostatkových léků velkými řetězci nebo nemocnicemi a také chápu jakousi snahu o to, aby držitel registrace hlásil přerušení dodávek včas, aby existovala nějaká rezerva a dalo se na následný nedostatek lépe připravit. K tomu, že novela zabrání výpadkům, jsem ale skeptická a obávám se, že to malým lékárnám a zejména nezávislým lékárníkům spíše přidělá nejednu vrásku na čele. Mimo jiné ohrožuje totiž také již existující, tzv. chráněný distribuční kanál, byť není dodržován. Předně to bohužel vázne na kontrolním orgánu, který kontroluje a postihuje nedůležité, aby nemusel kontrolovat a postihovat důležité, a na tohle je každá novela krátká. Uvidíme, zda se podaří politiky přesvědčit, že tahle novela může napáchat víc škody než užitku. Zda hrozí úplný armageddon nebo zda se třeba naopak podaří prosadit nějakou změnu, která by přinesla skutečný prospěch, záleží ještě na případných pozměňovacích návrzích.

Zázračný lék na výpadky nemám, protože jednoduché řešení neexistuje. Ministerstvo se ale až příliš často zaklíná tím, že špatná situace s výpadky je celoevropská a že za nic nemůže. Tomu rozumím. Jenže zapomíná dodávat, že naše situace je mnohonásobně horší z důvodu extrémně špatně nastaveného systému stanovování cen a úhrad. Nejen to situaci v ČR oproti jiným státům výrazně zhoršuje. Aby vše mohlo začít fungovat, nejde jen o vyřešení problémů na straně výroby, je potřeba zásadních hloubkových změn celého segmentu, protože všechno souvisí se vším a nelze jen hasit už vzniklé požáry bez odstranění skutečných příčin. Do toho se nikomu nechce, takže slyšíme jen výmluvy a vytváření záplat, které nejen, že z dlouhodobého hlediska neobstojí, ale rozmrví už tak dost rozmrvený obor ještě víc. Může totiž opět zvýhodnit velké provozovatele a nemocnice v rámci limitace objednávek dle spotřeby v minulých obdobích, negativně tím zasahuje do konkurenčního boje a pokud prosadí pozměňovacími návrhy své zájmy AIFP, nebudeme už mít nárok na dodání nikdy ničeho.

Na ministerstvu, kromě těchto nebezpečných dílčích zásahů, nevidím vůbec žádnou snahu o zahájení skutečné reformy, jejíž koncepční změny by měly nějaký výhled a přesah do dalších volebních období. Je to o to smutnější, když je v okolních státech vidět opravdový politický zájem a konkrétní kroky v posouvání lékárenství vpřed, snahy o zachování dostupné lékárenské péče, posilování role lékárníka a zvyšování jeho kompetencí. Na rozdíl od ČR jsou si v zahraničí vědomi důležitosti a nepostradatelnosti lékárníků v primární zdravotní péči. U nás ani ťuk.

PharmDr. Jana HORÁKOVÁ, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Podzim je za dveřmi. Krásný čas barev, podzimního listí, kaštanů, hub, slunečních paprsků, pouštění draků, orání polí, babího a indiánského léta. Anebo taky čas deště, žížal, plískanic, ponurého a depresivního počasí. Každý, jak si vybere a jak to vnímá.

Opět otázky do pranice, na které člověk chce – nechce odpovídat. Vlastně, když si sednu k psaní, rázem ani moc nevím, jestli se k tomu dá něco solidního napsat. Moje jasné odpovědi se mění na dilema, jak z této problematiky vybruslit.

Bude letošní podzim lepší než ten loňský? Ano, bude. Za farmaceutickou společnost, mohl by, nebo ne?

Jak jste připraveni? Skvěle.  Zhodnotíme s přehledem a s odstupem později.

Asi nejsem sama, ale myslím si, že novela zákona k vyšší dostupnosti léčiv pomůže – nepomůže. Je zde mnohem více ovlivňujících faktorů. Celkový stav, který se skrytě, mlživě a plíživě roky zhoršoval, a dobře víme, co všechno za tím je a čeho všeho se to týká, je jen konečným důsledkem a vyhrocením dlouhodobě upadajícího stavu. Nebyl to jen zdravotnický sektor, ale i politika a ekonomika. Stačí si na chvíli pustit zprávy a člověk zírá, koulí očima a kroutí hlavou. Tak asi ne každou bitvu je nutné vyhrát, že? A kdo z čeho profituje, o tom ani psát nechci. Velmi systematický přístup by pomohl a pomůže. Laicky řečeno, nevím, proč by obecně měly chybět základní věci, jež mají být k dispozici v dostatečném i v rezervním množství. Vtipy typu, nejprve si zajděte do lékárny, zjistěte, co mají, a podle toho pak buďte nemocní, asi nějak nejsou a nikdy na místě nebyly.

Máte nějaký zázračný lék na výpadky? Tak určitě! Na viděnou, na slyšenou a na setkání.

Mgr. Filip ŠKARDA, Lékárna ve Voticích

Myslím si, že to, že je podzim za dveřmi, si všichni plně uvědomujeme více než v loňských rocích, především z toho důvodu, že situace s antibiotiky na našem trhu se nelepší a výhled je mizivý. Být připraven nejde asi nikdy, lze jen zmírnit následky, ale i to je složité. Těžko si uděláme skladové zásoby něčeho, co není. A když už náhodou je, přecení se a lékárny prodělají kalhoty. Receptem jsou suroviny pro magistraliter přípravu. Tak by měla dokázat každá lékárna nahradit případný výpadkový lék, pokud to lze. Pokud to lékárna nedokáže, je to asi ten správný způsob „konkurenčního boje“ – službami, nikoliv cenou. Dalším aspektem je to, že lékárny si dnes nemohou dělat gigantické zásoby, nejde to z ekonomického hlediska a často ani z důvodu skladovacích kapacit. Mrzí mě, že pan ministr a jeho tým nenaslouchá terénu, případně naší Komoře. Většina z nás dokáže popsat problémy poměrně obstojně, a i často navrhnout smysluplná řešení. Mezi ně ale určitě nepatří chystaná změna legislativy, která pro lékárníky zavádí další šikanu, omezení dodávek a monopolizaci. Pro pacienta to bude znamenat ještě více cest do lékárny. Byl bych rád, kdyby Komora alespoň jednou tvrdě a veřejně vystoupila proti zákonu, který očividně poškodí lékárny i pacienty a opět se vrací k jakémusi emergentnímu systému, jehož návrhy zde již tolikrát byly.