Brno kosmetické, ale stále tvrdé a náročné

Před časem jsme si řekli, že by nás v časopise mělo víc zajímat farmaceutické studium. Aktuální stav obou fakult, novinky ve výuce, kvalita studentů i jejich představy o budoucí práci.

V červnovém čísle jsme přiblížili projekt hradecké farmaceutické fakulty „lékárenský trenažer“. Nepovídali jsme si ale jen o trenažeru. Dnes přinášíme rozhovor z farmaceutické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde jsme si také nepovídali jen o jejich novince – bakalářském studiu kosmetologie, kterou letos spouštějí a o kterou je značný zájem. Je třeba si farmaceutického vzdělávání víc všímat, protože některé problémy možná začínají už tam, případně jsou tam mnohem dříve identifikovatelné. V Brně jsme byli mile přijati a rozhovor se odehrál ve společné sestavě s proděkankou PharmDr. Tünde Ambrus, Ph.D., a garantkou nového bakalářského programu PharmDr. Rutou Masteikovou, CSc.

Jaký je dnešní student farmacie? Kdo se k vám hlásí?

Ruta Masteiková: Jednak farmacie není tak populární, jak bývala, řekněme před 25–30 lety. Tehdy jsme měli zájem 1:10, teď máme tak 1:3 až 4. Možná je to tím, že dnes mají mladí větší výběr vysokých škol, přibyly soukromé školy apod. Nebo je to možná i tím, že pro řadu lidí jsou přitažlivější jednodušší obory, kde je snazší studium a práce pak není tak náročná jako v lékárně. Bohužel v některých snazších oborech mohou také očekávat lepší mzdové ohodnocení.

Nezměnilo se spíš vnímání farmacie, lehčí a těžší školy byly i za nás kdysi?

Tünde Ambrus: Byl užší výběr oborů a také nezapomínejme na to, že aktuální populační ročníky jsou objektivně výrazně menší, menší je tedy i skupina potenciálních uchazečů o farmacii. Navíc z různých výzkumů, a to i naší univerzity vyplývá, že vlivem covidového období se hodně uchazečů vůbec bojí studia na vysoké škole, bez ohledu na obor, mají strach, že narušení jejich středoškolského studia bylo tak veliké, že by vysokou školu nezvládli.

Až takhle?

Tünde Ambrus: Ano, určitě. Vyplynulo to z průzkumů mezi studenty, někteří se sice přihlásili, ale už nenastoupili, a měli obavy, že to nezvládnou. Někteří se nakonec ani nepřihlásili, i když o tom předtím uvažovali.

Co jim můžete nabídnout? Čím je brněnská fakulta jiná, svá…?

Tünde Ambrus: Určitě můžeme nabídnout základní pětiletý program Farmacie, který má jednak tradici a jednak je legislativně poměrně přesně daný, má předem určený rámec, kde si až tak moc vymýšlet nemůžeme. Legislativa definuje, co a jak, délku, obsah, zaměření, výstupy z učení, profil absolventa, takže od toho se dost dobře odchýlit nemůžeme, protože bychom pak nedostali akreditaci. Určitě ale můžeme nabídnout něco nad rámec základního odborného obsahu. Jsme na Masarykově univerzitě nejmenší fakulta, a to nám umožňuje být svým způsobem taková jako až jako „rodinná“ fakulta. Že to tak pořád je, potvrzují i naši čerství absolventi, kteří to oceňují.

A je to skutečně nejvýhodnější, být nejmenší?

Tünde Ambrus: Můžeme o tom debatovat a dívat se na to z různých stran, ale jedna výhoda je evidentní. Fakulta má rodinnou atmosféru, všichni se napříč známe, znají se učitelé mezi sebou, administrativní aparát, studenti, bavíme se spolu a tím pádem proudí informace všemi směry. Tím, že je nás málo, jsme schopni téměř individuálně řešit komplikovanější případy, hlídat studenty, o kterých víme, nebo tušíme, že by mohli mít nějaký problém, nebo ten problém může být i organizačního charakteru na naší straně. V menší komunitě jsme schopni mít procesy více pod kontrolou, teď nemyslím ve smyslu buzerace, ale spíš v zájmu kvality a nás všech.

Ruta Masteiková: A navíc, být součástí MUNI znamená pro studenty mnohem větší prostor pro různé zájmy, akce, mají možnost na jiných fakultách absolvovat i jiné předměty, což už pro někoho může být velkým přínosem, pokud tedy nehledá jen levnější kredity…

Co si třeba zapisují na jiných fakultách?

Tünde Ambrus: MUNI má deset fakult, pokrývá prakticky téměř všechny oblasti vzdělávání s výjimkou některých technických nebo uměleckých oborů. Čistě teoreticky si každý student MUNI může zapsat jakýkoliv předmět vyučovaný v rámci univerzity s tím, že tam samozřejmě můžou být různá omezení v podobě prerekvizit, kapacity, některé předměty, které jsou hodně specifické, já nevím, chirurgii asi bez předchozího vzdělání nemá smysl studovat… Když si odmyslíme levné kredity, na které se tak trošku zlobíme, jsou smysluplnější předměty z oblasti společenských věd jako instituce EU, právo EU, mezinárodní vztahy EU, měli jsme studenty, kteří si zapisovali něco z ekonomie, z humanitních oborů, něco z religionistiky, psychologie. Navíc se celouniverzitně koncipuje takzvaný „společný univerzitní základ“, což vlastně znamená, že s výjimkou regulovaných programů by měl každý student univerzity absolvovat nějaký počet předmětů nebo nějakou kreditovou hodnotu z jiné oblasti vzdělávání. Pro tyto účely se řízeně koncipuje celá velká skupina předmětů společného základu, kde je snaha z portfolia každé fakulty ukázat v určitých tematických celcích to nejlepší, co konkrétní obor umí. My nabízíme předměty, které jsou farmaceuticky zaměřené, naši studenti jsou z toho vyloučeni, protože oni se to učí úplně jinak a detailněji, takže tyto předměty jsou designované pro neoborové studenty, aby se dozvěděli něco o lécích, o farmacii, rostlinách ve zdraví a nemoci, takže oblast farmakognozie, fytoterapie, tak nějak lidsky, není to tak hardcore farmakognozie, co mají studenti farmacie, ale výrazně lehčí přizpůsobená verze, že se tam může přihlásit kdokoliv z informatiky, filozofické fakulty, sportovních studií, odkudkoliv. Pak máme drug design, což je trochu chemie, jakým způsobem se uvažuje, když se vyvíjí nové léčivo nebo co nás naučila již existující léčiva v té terapii nebo v reálném životě. Pak máme léčiva v každodenním životě 21. století, předmět zaměřený na to, co běžný člověk může v souvislosti s léčivy očekávat, jak se orientovat, jak odlišit léčivo od neléčiva, jaký je sortiment lékárny, jaká jsou práva pacienta v lékárně, co mohou, co nemohou.

A kde se v tom všem vzala ta kosmetika?

Ruta Masteiková: V rámci programu farmacie už máme předmět Kosmetické prostředky, protože v lékárnách se kosmetické přípravky prodávají. O předmět byl u studentů vždycky velký zájem. Taky jsme uvažovali o tom, jak rozšířit studijní nabídku fakulty, aby neměla jen jeden program. Ostatní fakulty mají také více programů, magisterských, bakalářských. Dosud jsme u nás na farmacii bakalářský program neměli, tak jsme o něm začali uvažovat. Přišlo nám to jako docela zajímavé spojení. Já například učím předmět Kosmetické prostředky pro farmaceuty, tak vím, že jde o blízké obory. Technologická oblast je téměř totožná, až na to, že kosmetologie je širší, u kosmetických přípravků nebývá tak dlouhý proces schvalování jako u léčivých přípravků, je tam mnohem víc aktivních a pomocných látek, taky mnohem víc možných aplikačních forem. Od začátku jsme si ale řekli, že nebudeme vychovávat v uvozovkách „kosmetičky“.

A koho bude tedy nový bakalářský program vychovávat? Kdo bude ideálním absolventem?

Ruta Masteiková: Viděli jsme, že i velké univerzity mají takové programy, například Toledo ve Spojených státech, a jejich absolventi pracují v největších kosmetických společnostech. Naší ambicí je, že by náš absolvent, zezačátku bakalářský a potom navazující magisterský, měl být takový všeoborový. Měl by se orientovat v technologii, v oblasti medicíny, rostlinách, legislativě, managementu, hodnocení atd. A co víme, tak firmy, které se zabývají jakoukoliv oblastí kosmetiky, v současné době nemají možnost sehnat odborníka, který by měl komplexnější přehled. Občas vidíme, že velké kosmetické firmy hledají někoho i s farmaceutickým vzděláním. A když se podíváte na materiály některých firem, které představují své kosmetické výrobky nebo na popisky produktů v e-shopech, vidíte že autor textu bývá občas v této oblasti nepolíbený a pak píše bludy. Většinou tomu lidé samozřejmě i věří. Například se napíše, že konvenční kosmetika je plná toxinu a přírodní kosmetika je neobsahuje. Já naopak studentům říkám, že toxiny, což jsou látky většinou produkované mikroorganismy, má větší pravděpodobnost obsahovat přírodní kosmetika, jelikož přírodní látky, na rozdíl od chemických sloučenin, mikroorganismům „chutnají“ více. Pokud se nepoužije účinný konzervant, a u přírodní kosmetiky je výběr složitější, mohou se v přípravku množit např. plísně a následně bude produkt obsahovat mykotoxiny atd.

Máme velké ambice, zda se nám to podaří, teprve uvidíme. Myslím, že spojení farmacie a různých dalších předmětů, ve kterých mohou studenti získat další znalosti, má velký potenciál.

A není to určitá degradace farmacie?

Tünde Ambrus: To jsme si řekli hned na začátku, že nechceme žádným způsobem ohrožovat studijní program farmacie, ani absolventa farmacie. Díky tomu, že jde o regulovaný program, získává absolvent farmacie exkluzivní kompetence v oblasti farmacie, zákonem jsou vymezeny i možnosti jeho uplatnění, proto je jasné, že ničím dalším nemůžeme farmaceuta ohrožovat a ani samozřejmě nechceme.

Nebude tedy nový obor na úkor farmaceutického vzdělání?

Tünde Ambrus: Farmaceut zůstává stále farmaceutem. Rozšíření portfolia studijních programů je i otázkou naší ekonomické udržitelnosti. Jsme nejmenší fakulta MUNI a ta druhá nejmenší, je dvakrát tak velká jako my. Dlouholeté zkušenosti univerzity ukazují, že fakulta by měla mít určitou velikost, aby byla dostatečně soběstačná, takže my v naší současné velikosti, v kontextu celé univerzity nejsme úplně stoprocentní, ale máme potenciál a musíme využít možnosti růstu i co se týče nabídky studijních programů a počtu studentů. A nepřišlo nám úplně rozumné bezhlavě navyšovat počet studentů v magisterském programu farmacie právě proto, aby to nešlo na úkor kvality. Díky tomu, že je teď méně zájemců o studium farmacie, z mnoha důvodů, ať už jsou to demografické faktory, ať už je to obraz oboru ve společnosti, ať už je to náročnost studia, jsme se nechtěli dopracovat k tomu, že vezmeme každého, kdo půjde náhodou kolem a přihlásí se na farmacii jenom abychom měli dvakrát více studentů. Ve farmacii si chceme zachovat určitý standard, chceme, aby absolvent byl nadále žádaný, aby měl všechny znalosti a dovednosti, které předepisuje legislativa, aby byl schopen vykonávat všechny exkluzivní činnosti, které jsou vyhrazeny jenom pro farmaceuty. Proto jsme se snažili o dvě linky: toto je farmacie, má svou linii a toto je kosmetologie, má svou linii. A chceme k oběma přistupovat odděleně.

Jak moc se budou obory prolínat nebo bude studium úplně samostatné?

Tünde Ambrus: Ano, bude úplně samostatné.

A studenti magisterského oboru farmacie budou moci nějak vstupovat i do té druhé linky?

Ruta Masteiková: Nikdo dneska nemůže zakázat mladému člověku, aby studoval tři vysoké školy… Tudíž se klidně může stát, že někdo bude studovat farmacii a souběžně i tu kosmetologii.

Pro ty, kdo se přihlásí na farmacii, ale nebude kosmetologie povinná?

Tünde Ambrus: Ne ne, jsou to samostatné studijní programy, uchazeč se hlásí na vybraný studijní program. To, že si vybere paralelně několik studijních programů, je jeho volba. Máme na univerzitě X studentů, kteří paralelně studují farmacii a přírodovědu, přírodovědu a pedagogickou fakultu, sociální studia a filozofii. Určitá možnost akademické migrace se nabízí v rámci univerzity, až se dopracujeme k tomu, abychom měli v kosmetologii i navazující magisterský program, tak se tam objeví třeba absolventi bakalářských oborů z chemie nebo ze zdravotnických oborů.

Ruta Masteiková: Říkali jsme si, že by i naši magistři pak mohli nastoupit do navazujícího magisterského programu, protože pro absolventa může být výhodou mít vystudované dva příbuzné obory, zejména při uplatnění na pracovním trhu. Co si budeme povídat, ne každý náš student i absolvent chce pracovat v lékárně, tudíž chce jít třeba do průmyslu a tam to může být velká výhoda. Pro farmaceuta může být takové studium i relativně trošičku snazší, protože řada předmětů bude podobných. Ty, které plánujeme v bakalářském programu, budou ze začátku jednodušší, než máme pro studenty farmacie. Kdo bude zvládat studovat v pohodě v programu farmacie, tak může ještě snáze zvládnout tento druhý program a bude mít dva diplomy, což pro něj bude jistě výhoda.

Tünde Ambrus: Jak říká paní docentka, oblast výroby, kontroly léčiv a kosmetických prostředků, stejně tak doplňků stravy, jsou velmi provázané. Je úplně běžné, že jedna společnost zároveň vyrábí jak léčivé přípravky, tak kosmetické prostředky i potravinové doplňky… I pro ně může být zajímavý absolvent, který má širší přehled. Navíc to může být možnost rozšíření studia nejen pro absolventy farmaceutické fakulty, ale i pro absolventy medicíny, veterinárního lékařství, protože i v té kosmetice, kosmetologii je celá řada interdisciplinárních oblastí.

Čili nové bakalářské studium zvýší i rozsah toho, co můžete nabídnout ostatním fakultám… Bude to mít pro vás i ekonomický efekt?

Tünde Ambrus: Navýšení počtu studentů jde určitě ruku v ruce s ekonomickými ukazateli fakulty. Je to i rozšířená možnost pro mladé pracovníky, možnost odborného a vědeckého rozvoje v tomto oboru, nová možnost spolupráce s fakultami i aplikační sférou.

Jaký je v tuto chvíli zájem o nové bakalářské studium?

Tünde Ambrus: Museli jsme počkat na výsledek akreditačního řízení, tím pádem jsme nebyli schopni zařadit program do standardního cyklu přijímacího řízení, které se vždycky otevírá v listopadu, sběr přihlášek do února, přijímačky květen–červen. U nově akreditovaných programů lze přijímací řízení i ze zákona zkrátit. Tím, že celé přijímací řízení probíhá v atypickém termínu, se zdá, že nám to nahrává do karet, že jsme možná zaujali lidi, kteří trošku zaspali ve standardním termínu, nebo jim něco nevyšlo, nebo si nenašli obor, který by si pro sebe představovali.

Ruta Masteiková: Ale zdá se nám, že bylo i pár lidí, kteří na tu možnost čekali. První zájemci se ozvali už po zveřejnění prvních informací, pak jsme začali systematicky sbírat jejich kontakty, že je budeme informovat hned, až získáme akreditaci. Na jaře už šlo o desítky zájemců, kteří se vysloveně o program zajímali, kdy bude, co bude, kdy budou přijímačky, z čeho budou, jak to bude probíhat, někteří i opakovaně posílali své dotazy na studijní oddělení.

Povídáme si v polovině července, jak to teď vypadá?

Tünde Ambrus: V tuto chvíli už je po všem. Do konce minulého týdne měli uchazeči možnost si podávat přihlášky, takže už víme počet přihlášených. Naše představa o počtu studentů v prvním ročníku a počet přihlášených poměrově vypadá jako u farmacie, přihlásil se více než trojnásobek počtu, který můžeme vzít. To znamená, že je zájem velký a nebudeme muset vypisovat druhé kolo přijímacího řízení, se kterým jsme pro jistotu počítali, kdybychom nenaplnili očekávaný stav. Musíme ale pořád říkat „zatím“. Na jedné straně je to tvrdá matematika, ale od určité chvíle spíš křišťálová koule. Příští týden máme určený termín pro přijímací zkoušky. Je samozřejmě otázka, kolik uchazečů se reálně dostaví, vždycky někdo odpadne, a pak jak budou úspěšní, máme tam relativně velký počet uchazečů, kteří splnili podmínky pro přijetí bez přijímacích zkoušek, což je potěšující. Pak ovšem přijde ta křišťálová koule chytře určit bodovou hranici pro přijetí, což se děje empiricky, jenom s bakalářským programem tu empirii bohužel nemáme, takže budeme různě interpolovat…

Ruta Masteiková: Samozřejmě víme, že někdo třeba zkoušky udělá, ale nenastoupí, že se nezapíše, tudíž musíme vícero uchazečům poslat zprávu, že byli přijati nebo navrženi k přijetí, ale pak všichni nepřijdou. Zatím se to za těch 30 let nestalo nikdy, že by přišli všichni přijatí. Určité procento odpadne i mezi zápisem a nástupem do studia, takže musíme mít rezervu.

Tünde Ambrus: Podle zkušeností z jiných fakult víme, že se bakalářské programy chovají trošku jinak. My máme myšlení nastavené na farmacii, jsme tak trošku konzervativní, to si snad můžeme přiznat. Máme nastaveno myšlení na pětiletou farmacii a dost dobře si neumíme představit, co bude, když tady budou i jiní studenti, jsme zvyklí historicky na jeden typ programu, na jeden typ studenta a nevíme, jak se bude chovat student tříletého programu, jaká bude míra studijní neúspěšnosti, což u bakalářských programů bývá větší.

Tak si ještě na závěr tohoto tématu shrňme, co mohou dělat absolventi tohoto bakalářského programu v lékárnách?

Tünde Ambrus: Absolventi tohoto bakalářského programu nebudou připraveni k výkonu zdravotnického povolání, nebudou připraveni k zacházení s léčivy, takže neohrožují farmaceuty a farmaceutické asistenty a také nebudou připraveni k výkonu povolání kosmetik–kosmetička, i tato kvalifikace se získává úplně jiným způsobem. Budou to odborníci na vývoj, výrobu, kontrolu kvality zacházení s kosmetickými prostředky, no a v lékárnách…

Ruta Masteiková: Pokud by měla lékárna samostatné oddělení kosmetických přípravků, což některé lékárny mají, mohl by absolvent v takovém oddělení pracovat, mohl by tam prodávat, pokud to nebude společný volný prodej léčivých přípravků… V některých lékárnách mají dermocentra, tudíž, tam by mohl pracovat absolvent tohoto bakalářského programu. Pokud by lékárna chtěla udělat teoreticky nějaké oddělení pro přípravu kosmetických přípravků, nevím, na kolik legislativně by to bylo možné, tak takový absolvent by mohl tam být a připravovat nějaké pleťové krémy apod.

A samostatně by to mohl připravovat?

Ruta Masteiková: Magistr rozhodně ano, u bakaláře připravovat teoreticky ano, ale formulovat, vyvíjet nebo kontrolovat kvalitu jen pod dozorem. Bakaláři budou schopni dělat spoustu věcí, ale vždycky nad nimi bude někdo, kdo bude jejich práci kontrolovat. Po absolvování navazujícího magisterského programu, předpokládám, že by mohl být schopen samostatně vymýšlet, pracovat. Také by mohl pracovat v certifikačních orgánech.

Pak tu mám ještě jedno téma, na které bych se chtěl zeptat. Proč se studenti nepřipravují na vedení vlastní lékárny? A je to vůbec od studentů žádané? Nemizí už představa, sen, mít svoji lékárnu?

Tünde Ambrus: Škola by musela trvat deset let, abychom studenty mohli připravit úplně na všechno. Těch pět let je hodně limitovaná doba, já říkám občas s nadsázkou, že je to vlastně rychlokurs farmacie. A vezměte si, že od padesátých let minulého století se délka studia nezměnila, od té doby se ale výrazně změnila praxe, změnil se život, změnilo se úplně všechno… O kolik poznatků máme teď víc, co bychom ideálně měli napěchovat do pětiletého studia a nejde nám to, fyzicky to není možné.

Ruta Masteiková: Navíc podle současných požadavků na délku studia se vše zkracuje, počet vyučovacích hodin týdně se zkracuje…

A proč se zkracuje?

Ruta Masteiková: Já nevím…

Tünde Ambrus: To je zajímavý trend.

Ale to rozhodujete vy, ne? Kolik hodin a čeho budou studenti mít…

Tünde Ambrus: Ano, to rozhodujeme my, a stále se v tomto držíme nějaké tradice. Ale nejenom tradice, chceme, aby si student osvojil aspoň základní věci, což vyžaduje nějaký čas, nelze všechno zredukovat na pár hodin přednášek a jinak ať si každý dělá, co chce, to vůbec ne. Navíc povinné formy (cvičení, semináře) a ten řád by měl mít i nějaký výchovný efekt na budoucí absolventy, že když mám ráno v 8 cvičení, musím být skutečně v 8 ráno ve škole. Co se týče základní nabídky předmětů, máme svázané ruce legislativou, podíváte se do evropské směrnice, do české vyhlášky, nařízení vlády a máte seznam, že tohle musí ve farmaceutickém studiu být a v takovém rozsahu, abychom splnili požadavky na profil absolventa a na teoretické a praktické dovednosti, to se ani ideálně do 5 let nevejde, abychom to všechno naplnili.

A vedení rodinné lékárny v tom není?

Tünde Ambrus: Máme samozřejmě i předměty, ve kterých se probírá vedení lékárny, ale stejně tak se musíme věnovat spoustě dalších aspektů farmacie – určitě by se našli zaměstnavatelé, vyžadující znalost farmaceutického průmyslu od A do Z, anebo dokonalou znalost klinické farmacie. Asi nejsme schopni uspokojit každého z nich. Takže moje protiotázka zní, proč v rámci atestačního vzdělávání se víc nepřipravuje na vedení lékárny, zkouší se farmakologie a technologie, ale nezkouší se management, a přitom pro vedení lékárny se vyžaduje specializovaná způsobilost. Pro vedení lékárny (bez ohledu na to, zda je rodinná nebo nerodinná) se vyžaduje specializovaná způsobilost a specializační vzdělávání nespadá do kompetence farmaceutických fakult, vámi naznačená problematika je možná na širší diskusi s dalšími zainteresovanými subjekty.

V jakých předmětech se aktuálně probírá vedení lékárny?

Tünde Ambrus: To se zkouší na státnicích, obsahuje to několik předmětů, zejména lékárenství, právo a etika, sociální farmacie, pak máme volitelné předměty se zaměřením na management, ekonomiku apod.

Ruta Masteiková: Člověk by tam možná ještě chtěl něco přidat, ale řekne se, studenti si potřebují vydělávat, musí mít čas chodit na brigády. Za mých mladých časů jsem dostávala stipendium Pokračování z předchozí strany a z toho stipendia se dalo jakžtakž vyžít, teď téměř neexistují prospěchová stipendia, respektive jejich výše je taková, že nic neřeší… Spousta studentů vám řekne, já nemohu chodit na přednášky, musím si vydělávat. Kdyby se udělalo studium takové, jako jsem měla já, tj, že pět dní v týdnu od rána do večera, přednášky, cvičení, tak to by v dnešní době neprošlo.

Ale to není dobře, ne?

Ruta Masteiková: Teď ten mladý člověk, pokud ho neživí rodiče, tak si musí nějak přivydělávat a pokud by měl jako my studium pět dnů v týdnu od rána do večera, tak nevím, jak by to zvládal. I když ale taky vidíme, že celá řada má natolik dobře vydělávající rodiče, že se jim nechce včas tu školu ukončit, pár takových specifických případů taky máme.

Tak to už je ale zase trochu jiný příběh, to asi bylo vždycky…

Tünde Ambrus: V rámci tak velké univerzity, jakou je Masarykova, vidíme, že my máme na studenty vyšší požadavky, co se týče počtu hodin, počet zkoušek. Studijní program farmacie je srovnatelný asi jen s medicínou, ta je ještě tvrdší, ale ve srovnání s jinými obory jsme někde jinde, co se týče náročnosti studia. A bohužel bojujeme i s tím, že se spousta věcí studentům nehodí, studenti nechtějí chodit v pondělí a v pátek do výuky, byť jim stále vysvětlujeme, že pracovní týden začíná v pondělí ráno a končí v pátek odpoledne.

Ruta Masteiková: V pondělí ráno cvičení z technologie léků, už řadu let je ta skupina nenaplněná, je tam polovina, v jiných skupinách v jiných časech plný počet.  A oni nám pak píší, jestli bychom nemohli někam přidat další hodiny…

Tünde Ambrus: Fyzicky se počet hodin a předmětů nedá naplánovat tak, aby všechno bylo jenom od úterý od dvanácti a končilo ve čtvrtek ve dvanáct, to ani omylem. My jedeme od pondělí do pátku, některé předměty jsou ještě v pátek v poledne nebo i cvičení odpoledne, protože jinak se do laboratoří nevejdeme. Když jsme koncipovali kosmetologický bakalářský program, dívali jsme se cvičně na jiné bakalářské programy na univerzitě, jak mají nastavené třeba kreditové hodnoty ke studijní zátěži v rámci předmětů a počet zkoušek za semestr a podobné věci, a zjistili jsme, že byť jsme se hodně mírnili, pořád jsme ještě vyšli a vycházíme jako, že jsme tvrdí a nároční.

Zdeněk POKORNÝ