Ze života právníka v Komoře – díl padesátý, připraveni na nejhorší

Někteří na kulatá výročí nedbají a mají pravdu. Svou pravdu. Jiní kulatiny oslavují anebo je mají za příležitost k ohlédnutí. Patřím k těm druhým. Proto mne padesátý díl tohoto seriálu přinutil podívat se, kdy a co jsme řešili v díle prvním. Bylo to v lednu 2019. V roce, v němž si od Komory klíč předali Lubomír Chudoba s Alešem Krebsem. Do začátku covidu zbýval rok, o očkování, telekonferencích, válce na Ukrajině a inflaci jsme neměli tušení. Při letmém pročtení prvního dílu vzpomínám na tehdejší lékárnické „aktuality“. Zrovna začalo platit, že výkon funkce odborného zástupce a vedoucího lékárníka bude nově možný až po vydání osvědčení, nikoli od podání žádosti. Vně Komory se nad vším lékárnictvem vznášel dým z fajfky císaře všech zbytečností, FMD.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Po více než čtyřech letech po něm ani nevzdechneme. Jen na něm mlčky a raději bezmyšlenkovitě všichni makáte. Roky a roky, miliony ověření, statisíce alertů. Mávání rukama, blikající čtečky. Mimochodem také poháněné fosilními palivy, aspoň zčásti. A těch padělků, co se díky tomu podařilo zachytit. Ano, ironie. Žádné padělky, žádný výsledek, marnost nad marnost. Jestlipak někoho významného napadne, že by prosadil zrušení téhle pitominy? Co tam máme dál? Tehdy se zjevil překombinovaný emergentní systém, který svým legislativním zpracováním, nepřesvědčil. Zpracování bylo brilantní, což o to, ale věcně? Mohl bych o tom podat rozsáhlé pojednání, ale bavilo by vás to? Když postačí napsat třeba: „Fuj to bylo.“ Tehdy jsme ještě pracovali na přípravách rekonstrukce sídla Komory, Rozárky. Projekt, který se neuskutečnil, protože ceny stavebních prací a materiálů překročil všechny přijatelné hranice. A vzpomínáte, za kolik byl tenkrát SiV? Za 14 korun, za položku.

Dnes, po čtyřech a třičtvrtě roce máme za sebou mnohé. Svět je každopádně jiný. Je jisté, že to, co se mělo vyřešit už dávno, v dobrých časech, se musí dohánět v dnešních, zlých, alespoň ekonomicky zlých. A tak se konečně dočkáváme toho, že v lékárně se bude s jistotou vědět, že distributor si nemůže ponechat celou obchodní přirážku. A zároveň, již druhým rokem po sobě, výrazného navýšení úhrady za SiV. Když toto píšu, nevidím to ještě černé na bílém zveřejněné tam, odkud už nelze vzít cenový předpis a úhradovou vyhlášku zpět. Mám ale důvod věřit, že to, co se během prázdninových měsíců dohodlo, bude dodrženo. A jestli ne, tak… si silná slova nechám do příštího čísla. Čeká nás za pár týdnů volební sjezd. Nechci proto zasahovat do volební kampaně, ale jestli budete přemýšlet nad tím, jak se to zastropování obchodní přirážky spolu s úhradou SiV mohlo najednou podařit, věřte, že samo sebou to nebylo. A že důležitým, možná nejdůležitějším prvkem byl přesun komorových činovníků z polohy pokřikování do oken ministerstva do polohy u stolu za těmi okny. A že to často znamená nahlas neříkat to, co by jeden nejraději křičel nahlas. Protože je třeba to spolknout a raději něco vyjednat. A že si to žádá velkou důvěru vás, zastupovaných, protože se může zdát, že ticho je horší křiku a výsledky nevidno. Jenže ty se dostavují v dlouhých intervalech a mezi nimi nezbývá než věřit. Snad to s tou přirážkou a SiVem dopadne dobře. Jistě, nic z toho nebude dávat smysl, pokud v lékárnách nebude co vydávat pacientům. Nedostatek, to je slovo, které vládne Českem. Příčin jsou spousty. Jednou z nich nízké ceny a úhrady, které SÚKL, nucen zákonem, stále tlačí níž a níž. Takže se na jednu stranu bez opory v zákoně vnucuje omezení u léků, které v kategorii s omezením nejsou, aby se tytéž léky z republiky vytlačovaly dalším radikálním omezením částky, kterou utrží výrobce.

Kocourkov? Ne, ten nikdy nemůže stačit realitě.

Dlouhé roky voláme, obraťte cenovou spirálu opačným směrem. A kdo je dnešním nejhlasitějším zastáncem této myšlenky? Zástupce části výrobců, který coby nedávný zástupce ministerstva pevně hájil opak. S napětím čekáme, s jakým úspěchem se setká praktická aplikace novely zákona o léčivech, s níž MZd spojuje naděje v zajištění dostatku léků a jejich rovnoměrné rozprostření do lékáren. Jak je to klišé? Čekáme to nejlepší, připraveni jsme na nejhorší. Coby výrobce bych ale asi se stavbou nové továrny na penicilin v českých luzích a hájích počkal, až bude stát krapet víc. Mezitím si můžeme pohrát třeba se zákonem o zdravotních službách. Musíme být rádi za péči, s níž nám byla v půli srpna, uprostřed dovolených, svěřena jeho zásadní novela k jeho připomínkování na devět dnů. Asi aby nám zbytečně neukrajovala z letních dní. Na druhou stranu, zdá se, že naši již výše zmínění činovníci i v případě tohoto předpisu dokážou, slušně a bez jízlivých poznámek, tedy odlišně od tohoto článku, vyjednat alespoň to zásadní, co nám na této novele vadí: snaha jedné části jedné z vícero farmaceutických odborností postavit se nade všechny ostatní. K něčemu dobré to ale je. Všechny to donutilo k zamyšlení, jak dalece farmaceuti všech odborností poskytují péči lékárenskou a jestli spíše nejde o péči farmaceutickou. A ukázalo se, že spíše to druhé. O důsledcích změny v chápání této zdánlivě bezvýznamné změny se určitě povede diskuze napříč celým stavem.

Myslím, že je tu důvodné podezření, že se během podzimu nudit nebudeme. Jen k ideálu klidného poskytování lékárenské péče bude mít boj o každé balení hodně daleko.

Hodně sil.