VĚDECKÉ OKÉNKO

...aneb čím žije vědecký svět?

1) Analoga glukagon podobného peptidu 1 jako léčba diabetu 1. typu

Práce použila celou řadu lékařských databází k vyhledání randomizovaných kontrolovaných studií do konce roku 2022. Kritériem hodnocení účinnosti byla hladina HbA1c, tělesná hmotnost a celkový denní inzulín (TDI) po minimálně 12 týdnech léčby GLP-1. Cílem systematického review a metaanalýzy bylo posoudit účinnost a nepříznivé výsledky analogů glukagonu podobného peptidu 1 (GLP-1) v použití jako adjuvantní terapie T1DM.

Výsledky práce

Do studie bylo zahrnuto celkem 24 studií s použitím 4 různých analogů GLP-1 s celkovým počtem 3 377 pacientů s T1DM.

Liraglutid měl nejvýznamnější důkaz s dopadem účinku na HbA1c (-0,09 %/mg), hmotnost (-2,2 kg/mg) a TDI (-4,32 IU/mg).

Léčba liraglutidem byla největším prediktorem větší průměrné ztráty hmotnosti a snížení TDI, na druhou stranu však byla spojena i s vyšší pravděpodobností nauzey (OR 6,5, 95% CI 5,0–8,4) a ketózy (OR 1,8, 95% CI 1,1–2,8). Pravděpodobnost těžké (OR 0,67, 95% CI 0,43–1,04) nebo symptomatické hypoglykémie (OR 0,89, 95% CI 0,53–1,51) nebyla významně zvýšena.

Metaanalýza tak potvrzuje terapeutické přínosy adjuvantního podávání liraglutidu u pacientů s T1DM především díky jeho vlivu na snížení hmotnosti a snížení dávky celkového inzulínu (1).

2) Použití beta-blokátorů spojené s vyšším rizikem KVO u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe

Podle zjištění nedávné studie je užívání beta-blokátorů spojeno se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění (KVO) a trendem vyššího rizika mortality u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe (OSA).

Metodika a zpracování dat

Pro účely analýzy se výzkumníci obrátili na celostátní databázi záznamů primární péče ve Spojeném království, Medical Research Data, která obsahuje přibližně 6 % celkové populace Spojeného království z roku 2015. Kromě demografických dat obsahuje databáze i informace o životním stylu (jako například kouření a konzumace alkoholu), lékařské diagnózy a údaje o léčbě spolu s informacemi o předepisování.

Sledovanými parametry byly mortalita ze všech příčin nebo diagnóza KVO, definovaná jako příhoda anginy pectoris, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda/tranzitorní ischemická ataka, srdeční selhání nebo fibrilace síní.

Výsledky: použití beta-blokátorů u pacientů s OSA

Pětileté absolutní riziko mortality ze všech příčin respektive následky KVO bylo u pacientů s betablokátory 4,9 % (95 % CI, 3,8–6,0) respektive 13,0 % (95 % CI, 11,4–15,0) a u pacientů bez beta-blokátorů 4,0 % (95 % CI, 3,8–4,2) respektive 9,4 % (95 % CI, 9,1–9,7).

Pětiletý rozdíl absolutního rizika a poměr rizika mezi těmito dvěma skupinami pro mortalitu ze všech příčin respektive výsledky KVO byly 0,9 % (95% CI, -0,2 až 2,1) a 1,22 (95% CI, 0,96–1,54) a 3,5 % (95% CI, 2,1–5,5) a 1,37 (95% CI, 1,22–1,62).

Studie tak potvrdila vyšší pravděpodobnost rizika kardiovaskulárních komplikací a úmrtí při užívání beta-blokátorů u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe (2).

3) Benefity monoterapie tikagreloru po koronárních intervencích

Duální protidestičková terapie (anglická zkratka DAPT) je základním kamenem postperkutánní koronární intervence (PCI), protože snižuje riziko trombózy stentu a infarktu myokardu (MI). Výhody DAPT v prevenci trombotických příhod po implantaci stentu však znevažuje riziko krvácení, zejména při použití silných inhibitorů P2Y12, jako je prasugrel a tikagrelor.

V randomizovaných kontrolovaných studiích bylo zkoumáno několik strategií snížení rizika krvácení včetně snížení intenzity DAPT deeskalací nebo zkrácením doby trvání jejího účinku vysazením buďto kyseliny acetylsalicylové nebo inhibitoru P2Y12. Vzhledem k tomu, že studie konzistentně podporují bezpečnost omezeného režimu DAPT při použití nové generace lékových stentů (DES), byla navržena strategie s brzkým ukončením ASA a následnou monoterapií inhibitorem P2Y12.

Studie TWILIGHT (Ticagrelor With Aspirin or Alone in High-Risk Patients After Coronary Intervention) se snažila studovat klinický přínos monoterapie tikagrelorem oproti DAPT modelováním souvisejících potenciálních přínosů a hodnocením incidencí krvácení a ischemických poškození u jednotlivých pacientů.

Metody

Hodnocení bylo provedeno pomocí Coxových regresních modelů s více proměnnými pro:

1) nefatální krvácení pomocí Bleeding Academic Research Consortium typ 2, 3 nebo 5 (BARC-2/3/5);

a

2) kardiovaskulární úmrtí, nefatální infarkt myokardu a nefatální ischemická cévní mozková příhoda (závažná nepříznivá srdeční a cerebrovaskulární příhoda [tzv. MACCE]).

Koeficienty v modelech BARC-2/3/5 a MACCE byly použity pro výpočet skóre krvácení a rizika ischemie.

Výsledky a dopady studie

V celkové studijní skupině (N = 7 119) se BARC-2/3/5 vyskytl u 391 (5,5 %) pacientů a MACCE u 258 (3,6 %). Došlo ke konzistentnímu snížení krvácivých příhod spojených s monoterapií tikagrelorem ve srovnání s DAPT, a to jak na úrovni rizik krvácení, tak na úrovni rizik ischemie (P interakce = 0,54, resp. 0,11). Benefit spojený s monoterapií tikagrelorem nebyl kompenzován zvýšením MACCE na žádné úrovni.

Studie ověřila, že ve srovnání s pokračující DAPT snižuje vysazení kyseliny acetylsalicylové 3 měsíce po PCI a zachování monoterapie tikagrelorem riziko krvácení jak u pacientů s vyšším rizikem krvácení, tak u pacientů s nižším rizikem krvácení. Navíc se ukázalo, že tento benefit nebyl kompenzován větším rizikem ischemie (3).

PharmDr. Marek LAPKA, Ph.D.