Když lékárnice ví, co dělá

Souhrn

Někdy je zpětná vazba důležitější, když přijde zvenku, bez osobní angažovanosti a nestižená profesní slepotou. Proto jsme rádi, že nám redakce časopisu Konopí umožnila jednu takovou pře­tis­knout. Jako úvodník čísla 12 (5/2020) ji napsal šéfredaktor Lukáš Hurt.

Znám oficiálního konopného pacienta, který je v invalidním důchodu třetího stupně, žije na vesnici uprostřed Vysočiny a jakékoli cestování mu vzhledem ke zdravotním problémům činí velké potíže. Jelikož nemá rád mediální pozornost, nechtěl, abych ho jmenoval, a tak mu budeme říkat třeba Alois.

Jakou měl Alois radost, když mu specializovaný lékař v Praze při prvním předepsání léčebného konopí vysvětlil, že napříště už nemusí kvůli receptu trávit celý den na cestě, protože mu ho doktor může poslat na telefon prostřednictvím SMS. K tomu, aby si své léčebné konopí mohl příště vyzvednout v okresním městě, které se nachází jen pár kilometrů od jeho vesničky, stačilo zařídit už jen maličkost – domluvit se s jednou z tamějších lékáren. Tam by mu konopí měli objednat a na základě SMS receptu vydat.

Alois se proto rozhodl obrátit na největší lékárnu, která se na­chází v místní nemocnici. Nevyznal se ale v tom, jak má celá procedura proběhnout, a tak mě poprosil, jestli bych tam nej­prve nezavolal – vzhledem ke svému zdravotnímu stavu chtěl mít jistotu, že s objednáním léčebného konopí nebudou komplikace.

Během následného telefonátu jsem se od paní vedoucí této nejmenované nemocniční lékárny v nejmenovaném městě dozvěděl, že je nutné vyplnit spoustu papírů a žádostí a že bude trvat dva až tři týdny, než budou vůbec vědět, zda to půjde nebo ne. Když jsem namítl, že pro vydávání léčebného konopí pocházejícího ze zahraničí není nutné žádné papírování ani podávání žádostí, protože určitá administrativa se vztahuje pouze na vydávání léčebného konopí českého původu (konkrétně jde o podepsání jedné rámcové smlouvy se Státním ústavem pro kontrolu léčiv), bylo mi řečeno, že paní lékárnice ví, co dělá, a nikdo jí pomáhat nemusí. Z tónu jsem pochopil, že o mé rady nestojí, a tak jsem se rozloučil s tím, že se mi může kdykoli ozvat a že ji mohu případně propojit s jinými lékárníky, kteří konopí již vydávají a mohou poradit. Paní vedoucí lékárnice mě na závěr ubezpečila, že udělá, co bude v jejích silách, protože léčebné konopí považuje za léčivo jako každé jiné.

Když jsem se po třech týdnech Aloise zeptal, jestli už si byl vyzvednout ono předepsané léčebné konopí (které bylo mimochodem zahraničního původu), odpověděl mi, že z nemocniční lékárny se mu za celou dobu nikdo neozval. Mezitím ovšem ne­lenil a sám zavolal do druhé velké lékárny ve městě, kde ho ochotně vyslechli – a do dvou dnů bylo léčivo připraveno k vyzvednutí.

Co z toho plyne? Především to, že v oblasti léčebného konopí nemají častokrát ani vedoucí pracovníci lékáren jasno v tom, co vše musí splnit, aby ho mohli vydávat pacientům. Ať už ale tvrdí cokoli, faktem zůstává, že objednat konopí do lékárny není žádný hlavolam ani problém. Jak se říká: Když se chce, všechno jde. A když se nechce, tak se vždycky najdou výmluvy, proč to nejde.

Lukáš Hurt šéfredaktor časopisu Konopí

(www.magazin-konopi.cz)