Zkoušení v době koronavirové

I když to tak dlouho nevypadalo, první zkouškový (a prezenční, nikoliv on-line) termín byl vypsán už na polovinu dubna, kdy se k ústní zkoušce k ukončení společného kmene dostavili odvážní. Ano, zkušební komisi dělilo od zkoušených plexisklo a většina otázek se týkala nesrozumitelnosti odpovědi způsobené rouškami, ale zkoušelo se. A byla to parádní jízda, uměli všichni a všichni uspěli. Ono taky hodně ubylo lákadel odrazujících od učení se. Žádná kultura nefungovala, v telce to bylo covidově monotematické a ani se nedalo zajít někam „na jedno“ nebo „na dvě deci“.

Zkoušelo se na IPVZ v Ruské ulici. Na dvoře před budovou, kde se společně vzdělávají lékaři a farmaceuti, majestátně kvetla magnolie a já si vzpomněl na jeden vousatý vtip, který jsem před dvaceti lety slyšel právě tady.

- Víte, jak se z absolventa lékařské fakulty stane dobrý doktor?

- Musí se toho hodně naučit.

- A jak se z absolventa farmaceutické fakulty stane dobrý ­lékárník?

- Musí toho hodně zapomenout!

Možná to není tak vtipné ani pro nezaujaté. Pokud ale sedíte u těch zkoušek na druhé straně, ve zkušební komisi, není to vtipné už vůbec. O měsíc později, když se zkoušely atestace z veřejného lékárenství, jsem si vzpomněl na stejný vtip. V jeho duchu tvořili dobří lékárníci skoro polovinu dorazivších. Nemám žádné perličky ze zkoušení, jen statistiku: na 6 vypsa­ných termínů se přihlásilo 30 uchazečů o atestační zkoušku. Dorazilo jich o třetinu méně, 20. Pět z nich, celá jedna čtvrtina, už zkoušku opakovalo nebo měli z loňského roku splněnou praktickou část. Z těchto pěti uspěli všichni a s nimi ještě dalších šest. ­Necelá ­polovina (45 %) neúspěšných atestačních zkoušek nebo, ­počítáme-li i ty, kteří nepřišli, téměř dvě třetiny (65 %), je za 13 roků, které zkouším, smutným rekordem.

Přitom to nebyl ničím zvláštní semestr, znovu se potvrdilo, že některé otázky jsou losovány častěji než jiné. Zase se stalo, že byla opakovaně vylosována stejná dvojkombinace, a v jednom případě dokonce i trojkombinace otázek. Ani letos neplatilo ­„nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. Kolegyně na opravné ­zkoušce si vylosovala stejnou otázku, u jaké vloni neuspěla.

Zase se vrátím k tomu vtipu, protože to vůbec nebylo o znalostech ze školy. Ti neúspěšní se topili hlavně v legislativě, jejíž znalost je právě tou dělící čarou mezi lékárníkem asistentem a vedoucím lékárníkem, kvůli kteréžto funkci se na atestaci většina lidí přihlašuje. A zase byly prubířským kamenem odpovědi na otázky, o kterých si téměř každý říkáme: „to nějak vymyslím na místě“. Letitá praxe ve zkušební komisi říká pravý opak. Dá se to vymyslet na místě jen za předpokladu, že si to vymýšlení alespoň jednou zkusím někde doma nebo v práci „na nečisto“. A hodně pomůže se alespoň měsíc před zkouškou dívat na zprávy a číst v novinách nebo na všech možných serverech zprávy z oblasti zdravotnictví.

A je jedno, jestli to je Zákon o komorách, Spolupráce lékařů a lékárníků nebo Etické problémy lékárnické profese, psychologie v práci farmaceuta. Vymyslet odpověď na místě se totiž dá, když má zkoušený alespoň základní všeobecný přehled o aktuálním dění v oboru, případně ví, o jakých základních tématech chce ten obsah vymýšlet.

Nelichotivý průběh atestačních zkoušek znovu vylepšili zkoušení po základním kmeni na konci června. Úspěšnost 100 % a těm, kteří byli první den, jsem říkal, že s touhle úrovní přípravy mohou rovnou na atestaci… Jestli teda nebudou ve smyslu úvodního vtipu směřovat k dobrému lékárníkovi a jenom zapomínat.

Jedna z kolegyň k tomu měla dost nakročeno. Hodnotit je totiž těžké i pro komisi. Nemáme žádnou rozlišovací škálu, jen uspěl(a), případně neuspěl(a). A úroveň znalostí pro variantu uspěl(a) zahrnuje dost široký interval teoretických znalostí, vědomostí a schopnosti je dávat do souvislostí s reálnými případy z praxe. Některé a někteří zkoušení znají mechanismy účinku až na subjednotky receptorů a k tomu zvládají celou kaskádu následných buněčných a tkáňových a orgánových reakcí. Bohužel nejsou schopni tento jev uchopit a prezentovat laickým vyjádřením, takže fiktivní laický pacient se srozumitelné odpovědi na otázku: „Jak to funguje?“ nebo „Co to se mnou udělá?“, nedočká. Stejný případ jsou i znalosti legislativy. Občas žasnu, jak podrobně jsou kolegyně (méně kolegové) schopny se naučit všechna čísla zákonů i vyhlášek, včetně počtu novelizací každého z těch předpisů za uplynulých 5–10 let. Bohužel už se tolik neorientují v obsahu a praktickém významu aktuální (a možná žádné) právní úpravy.

Což mi připomíná ještě jeden starší vtip o studentech někdejších tří královéhradeckých fakult. Na konci 90. let se hradecký primátor rozhodl, že potenciál obrovského množství studentů využije nějakým užitečným způsobem a místo toho, aby neustále vyměňoval poškozené zlaté stránky v telefonních budkách (je to vtip z pravěku), se všichni studenti univerzity, jako službu pro občany, naučí Zlaté stránky zpaměti…

- Studenti „peďáku“ se šli do hospody poradit a rozhodli, že je to blbost, že stačí si při dotazu nějaké číslo vymyslet a pak se rychle vzdálit.

- Medici a medičky usoudili, že stačí být prospěšný znalostí první části seznamu, a rozhodli se nastudovat pouze komerční čísla podniků a služeb.

- No a farmáci? Koukli na tu bichli kritickým pohledem, vyhodnotili velikost a tloušťku seznamu a padla jediná otázka: „Do kdy?“

A to je všechno. Nejbližší termíny jsou zase na podzim, jestli máte před zkouškou, přijďte se podívat. Zkouška je veřejná a pro diváka je účast asi tou nejlepší formou přípravy.

Stanislav Havlíček