Ze života právníka v Komoře – červen, čas kompenzační

Souhrn

První pololetí druhého desetiletí třetího tisíciletí se završil měsícem kompenzačním. K zákonu nesoucímu toto pojmenování přibyla vyhláška jmenovkyně. Nosná myšlenka obou norem má vybičovat zdravotní pojišťovny k ještě větším počtářským výkonům. Kompenzační vyhláška, alespoň její lékárenský paragraf, je podezřele podobná vyhlášce úhradové.

V prvotním nástřelu z úhradové do kompenzační text přetekl populárním Ctrl+C, Ctrl+V. A přibylo, že úhrada za signální výkon se navyšuje o 1 Kč. Takže to vypadalo, že se celá kompenzace pro lékárny smrskne do 1 koruny za jednu vydanou položku. Se zachovanou limitací, byť navýšenou na patnáctiapůlnásobek počtu výkonů v roce 2018. Proč patnáctiapůlnásobek? Protože ono to celé mělo začít 1. července, což znamená, že za první pololetí by šlo o patnáctinásobek a za druhé pololetí o šestnáctinásobek, takže aritmetický průměr a je to. Ještěže to vyšlo na pololetí. Jinak bychom se třeba s kompenzacemi už od června dočkali patnácticelýchpětisetosmdesátitříperiodickýchnásobku.

Bylo to velmi smutné setkání s realitou, kterou ještě více zatemnilo vyjmutí poskytovatelů zdravotních služeb z prominutí odvodu sociálního pojištění, které za zaměstnance platí zaměstnavatel. Nebylo složité spočítat, že profit ze signální jedné koruny je o řád nižší, než by bývalo bylo prominuté pojistné. A tak se jednalo. Otevřené byly dvě fronty. Na jedné se bojovalo za vyšší kompenzaci a na druhé za to, aby se v lékárnách pojistné promíjet mohlo. To první se podařilo. Místo koruny čtyři a bez limitace. Komoroví prezidenti a pan ministr. Děkujeme. S prominutím to vyšlo málem. Sněmovna byla pro, Senát vlastně taky, ale neshodli se nakonec na nejvyšším počtu zaměstnanců prominutého provozovatele. Takže nakonec nic. Ale protože se to nepovedlo, i když vlastně všichni chtěli, ve Sněmovně už leží návrh novely a možná se v září dočká své chvíle.

A jak se tedy ta kompenzace počítá? Zákon říká, že pojišťovna spočítá, kolik by provozovatel dostal podle úhradové ­vyhlášky, pak spočítá, kolik by dostal podle kompenzační vyhlášky, a ­uhradí to, co vyjde vyšší. Je to těžká úloha, ale tak nějak to vypadá, že by snad mohla být vyšší ta kompenzační. Já si jen už nějakou dobu lámu hlavu nad tím, jak to bude s tou ­limitací, když v prvním pololetí byla a ve druhém už ne. Jestli to ­znamená, že se nebude limitovat vůbec, nebo jestli v první půli roku ano. A jestli ano, jak.

Vidíte, že kompenzace a promíjení hravě zaberou spoustu času. Jenže to nebylo všechno. Od 1. 6. se spustil lékový záznam. A načítání eReceptů přes občanský průkaz. A skoro všem to splynulo v jedno. A do toho pacienti, kteří napříč republikou spontánně přicházeli do lékáren pro léky a přiváděli lékárníky do rozpaků z centrálního úložiště zejícího prázdnotou. Což ­zprvu vyhodnocovali jako vlastní neschopnost předepsané léky páně pacienta dohledat, ale nakonec se bez výjimky uchylovali k opatrným otázkám, jestlipak pan doktor skutečně něco ­předepsal. Ó nikoliv, pravili ty šťastné ženy a bujaří mužové, to přeci není vůbec třeba, v televizi říkali, že od teďka pro léky už jenom s občankou. To jenom nás, natvrdlé odborníky, nenapadlo, jak se taky „jenom s občankou“ dá vyložit. Každopádně se ale okamžitě ukázalo, že je třeba sjednotit lékárenský stav, pokud jde o nakládání s občanským průkazem. Hlavně co dělat nebo nedělat, když s průkazem přijde někdo jiný než pacient, nebo když pacient přijde jen s číslem, ale bez průkazu, anebo, nejhůř, když někdo jiný přijde jen s číslem. Vznikla sada otázek a odpovědí, které byly vyvěšeny na webu komory a které jsou pro jistotu znovu otištěny i v tomto čísle časopisu. Web komory má přeci jen menší dosah a správné zásady přistupování do lékového záznamu nebo načítání eReceptů jsou tak důležité, že je třeba jim dát prostor, kde to jde.

Představenstvo se stihlo s třítýdenním odstupem sejít dvakrát a po koronavirovém ochromení se okamžitě vrátilo, kde násilně v únoru skončilo. Co řešilo, si lze přečíst v zápisech na webu, ale za zmínku alespoň jedno téma. Už na podzim komora předložila návrh na zařazení výkonu vyhodnocení lékového záznamu pacienta do seznamu výkonů, což je první krok k tomu, aby bylo možné osobní konzultaci s pacientem hradit. Pracovní skupina při Ministerstvu zdravotnictví návrh odmítla. Nicméně v průběhu června byl výkon opět vrácen do hry a bude o něm rozhodováno znovu po prázdninách. Což pro členy představenstva znamená další kolo vyjednávání. Všichni už víme, že nahlížení do lékového záznamu je možné buď při výdeji léčivého přípravku, nebo mimo výdej v rámci osobní konzultace s pacientem. Podle stanoviska představenstva komory se pak lékárníkovi ­doporučuje, aby pokud při výdeji zjistí, že lékový záznam ­pacienta by si zasloužil složitější vyhodnocení, doporučil pacientovi právě osobní konzultaci. Ta je ale odborně i časově náročná a odpovědná. A proto by neměla být poskytována zadarmo. Nicméně její úhrada zatím zůstala nedořešena.

V samotném závěru měsíce už to vypadalo, že se bude dýchat volně. Bez roušek. Vy už víte, jak to nedopadlo a pak dopadlo. Každopádně já mám teď lékárny ještě radši. Vracím se v nich do dětských let. Byla to podivná místa, kde to zvláštně vonělo a cosi vznešeného tam sedělo za plexisklem. Vznešenost vám nikdy nechyběla. A teď už máte zpátky i to plexisklo. Wu-chane, díky!

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK