Od imatrikulace k promoci

V příspěvku přibližujeme průběh a obsah obřadů konaných zejména na Farmaceutické fakultě VFU Brno nebo jejich obecné charakteristiky. Na jednotlivých farmaceutických učilištích v ČR a SR mohou být modifikovány.

Po oficiálním zahájení vysokoškolského studia se studenti prvního ročníku účastní slavnostního ceremoniálu – imatrikulace.

Imatrikulace Slovo imatrikulace, též immatrikulace se odvozuje z latinského „in-matriculo“, zapisuji do úředního seznamu – matriky (z latinského „matrix“, matice, kmen), tou je úřední kniha, veřejný úřední seznam sloužící jako evidence obyvatel. Matrika je formou státní evidence obyvatel, vysoká škola vede matriku studentů. Matrika studentů slouží k evidenci o studentech, k činnostem spojeným se zabezpečením zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností a vnitřnímu hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností vysoké školy podle tohoto zákona a k rozpočtovým a statistickým účelům.

Imatrikulace představuje slavnostní akt uvedení studenta na vysokoškolskou půdu. Po složení slavnostního imatrikulačního slibu se student stává členem akademické obce a začíná se jeho život na univerzitě.

Podstatou imatrikulační slavnosti je složení slibu, po němž student obdrží (FaF VFU Brno) imatrikulační list, tedy doklad, kterým vysoká škola potvrzuje, že se nově přijatý uchazeč o studium stal jejím studentem. Níže uvedené formulace se v průběhu času upravovaly do nynější podoby.

Studenti také mohou při imatrikulaci obdržet odznak fakulty nebo univerzity jako atribut své příslušnosti k této instituci.

Imatrikulační slib

Jménem studentů, nastupujících do studia na Farmaceutické fakultě Veterinární a farmaceutické univerzity Brno slavnostně slibuji, že budu plnit všechny povinnosti člena akademické obce Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a její Farmaceutické fakulty.

Jsem rozhodnut/a čestně dostát všem povinnostem, které ­vyplývají z mého přijetí a studia na Farmaceutické fakultě.

Prohlašuji a zavazuji se, že vynaložím veškeré své studijní a pracovní úsilí k tomu, abych dosáhl/a vysokého stupně odborných znalostí a dovedností a že získané vědomosti budu uplatňovat v praxi.

Stal/a jsem se studentem/kou Farmaceutické fakulty Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Čestně slibuji, že svou prací a svým jednáním budu usilovat o uchování dobrého jména naší univerzity a fakulty a že se nedopustím ničeho, čím bych poškodil/a její vážnost a dobrou pověst.

Z předcházejících verzí slibu byly vynechány některé formulace, například o tom, „získané vědomosti budu uplatňovat tam, kde toho bude nejvíce zapotřebí“, „vysokoškolské studium farmacie nepovažuji za záležitost výlučně osobní“, dále o sepětí odborných znalostí i schopností „se zásadami humanity a vysokého principu mravního“, také, že „slibuji, že si budu vážit svých učitelů“.

Imatrikulační list

V obdrženém imatrikulačním listu se v jazyce latinském a českém uvádí:

„Nos rector Universitatis Veterinariae et Pharmaceuticae ­Brunensis testamur dominum/dominam XY, oriundum/­oriundam Z, in album huius Academiae inter studiosos ordinarios ­inscriptum esse.“

V překladu:

Jako rektor Veterinární a farmaceutické univerzity Brno ­potvrzuji tímto listem, že pan/paní XY, narozený/á Z, je zapsán/a do seznamu posluchačů tohoto vysokého učení.

Na cestě k promoci studenty ještě čekají, samozřejmě kromě studia, více či méně formální akce – beánie a farmaceutické ­půlení, anebo též půlení farmaceutů, lámavica farmaceutov, tablety nebo lámání studia, tabletka farmaceutov (lámání tabletky farmaceutov), konají se prelomové plesy farmaceutov atd.

Beánie, depozice

Slovo beánie je odvozené z latinského „beanus“ (student nováček, nezkušený začátečník). Vzniklo asi latinizací starofrancouzského slova „bec-jaune/béjaune“ (zelenáč, nováček; doslova: žlutý zobák, mládě).

Slovo „bec“ pochází z latinského „beccus“ ve významu zobák, slovo „jaune“ z latinského „galbinus“ (které je odvozeno z galbus) ve významu zelenožlutý; obojí původu keltského (galského).

Slovo „beccus“ a jeho galský původ uvádí již římský historik ­Gaius Suetonius ­Tranquillus (cca 69 – po roce 122 n. l.).

Beán, homo stultus, hlupec (podle ­Matzenauera, 1870):

1) nováček na akademii, jakovéž ­jindy s obyčeji směšnými ve společnost ­studentův uvozovali,

2) vůbec nedouk, nemotorný, ­nejapný člověk; novellus ­studiosus, qui ad ­academiam super accessit.

Výklad jména beán nachází se v následujícím akrostichu: „Beanus Est Animal Nesciens Vitam Studiosorum.“ (Beán jest zvíře neznající živobytí studentův)

2) homo rudis et indoctus, nedouk, ­člověk surový; mládě, ­holobrádek, ­nováček na akademii, bázlivý nováček vůbec.

Podle jiného názoru je slovo beanus latinizovaný tvar onomatopoického slova bé ironizujícího znalosti nově přijatého studenta.

Beánie – ve středověku slavnostní přijímání nových studentů (beánů), zpravidla následující po imatrikulaci nově přijatých studentů, anebo jí bezprostředně předcházející; v současné době na některých fakultách slavnost se zábavou a tancem, na které starší studenti vítají studenty nově přijaté.

Depozice (z latinského „depositio“, v překladu odložení, složení, uložení), znamenala, že imatrikulovaní studenti museli odložit („deponere“) necivilizovaný způsob svého dosavadního bytí.

Latinské názvy obřadu byly: „depositio cornuum“ (odkládání rohů), „depositio, depositio beanorum, beania“, „examen ­patientiae“.

Depozice byl iniciační a zasvěcovací rituál a symbolický akt očisty. Z beána se stává scholár (student), „member (membrum) universitatis“ neboli úd university. Zatímco při imatrikulaci přijímají studenta do akademické obce představitelé univerzity, při beánii jej symbolicky pasovali „do cechu či stavu“ starší studenti. V tomto tradičním duchu inscenovaný rituál se u nás na farmaceutických fakultách ­pohříchu nedodržuje.

Promoce

Slovo promoce pochází z latinského „promotio“, od „­pro-moveo“, postrčit, podpořit. Promoce jsou pevnou součástí univerzitní kultury a jejich povznesená atmosféra je v univer­zitním prostředí umocňována používáním latinského jazyka.

Jedná se o slavnostní akademický obřad (ceremoniál), během něhož se uskutečňuje povýšení na určitou akademickou hodnost, a který je spojen s předáváním vysokoškolského diplomu úspěšným absolventům na konci studia.

Po slibu imatrikulačním se student se svojí „alma matre“ loučí slibem promočním. Promoční slib se tradičně skládá ze tří částí: nejdříve se budoucí absolvent zavazuje ze všech sil podporovat činnost a zájmy své „almae matris“, dále slibuje, že nezneuctí hodnost, která mu bude udělena, a nakonec přísahá, že se bude věnovat studiu a že jeho úsilí nebude motivované ziskem anebo pachtěním po slávě, ale touhou, aby byla šířena pravda a aby světlo pravdy svítilo jasněji, protože na něm spočívá blaho lidského rodu.

Alma mater (latinsky matka živitelka, živící, živná, životodárná, blahodárná) je původně antické označení pro bohyni matku (častěji označovanou jako magna mater, Velká matka). Nejstarší evropská univerzita v Boloni užívá motto „Alma mater studiorum“. Odtud dnes spojení „alma mater“ metaforicky označuje univerzitu nebo vysokou školu, na které student získal své vzdělání.

Zpět ke slibu – absolventi jsou vyzváni:

Spondebitis igitur:

„Primum vos huius Universitatis, in qua magistri gradum ascenderitis, piam perpetuo memoriam habituros, eiusque res ac rationes, quoad poteritis, adiuturos. Dein honorem eum, quem in vos collatura/collaturus sum, integrum incolumemque servaturos. Postremo ­studia pharmaciae impigro labore culturos et provecturos non sordidi lucri causa nec ad vanam captandam gloriam, sed ut veritas propagetur et lux eius, qua salus humani generis continetur, clarius effulgeat.“

Slibte tedy (ve volném překladu):

Především, že trvale uchováte ve věčné paměti univerzitu, na níž jste dosáhli magisterského titulu a že ji budete nadále podporovat. Dále, že tuto hodnost, kterou vám hodlám udělit, budete zachovávat v úctě a že budete vždy jednat tak, jak to vyžaduje tento titul. Konečně, že vytrvalou prací budete prohlubovat své vzdělání a rozvíjet náš obor v zájmu šíření pravdy a blaha společnosti.

Studenti potvrdí slib: „Spondeō ac polliceor“ (zavazuji se a slibuji). Slovesa „spondēre“ (slavnostně slibovat) a „pollicērī“ (­slibovat) mají téměř identický význam a jejich spojením spojkou „ac“ (a, a též) se má docílit zintenzívnění slibu a především zvýšení jeho vážnosti.

Studentská hymna

Gaudeāmus igitur

Slovesný tvar „gaudeāmus“ se překládá imperativem, i když v latině jde o kon­junktiv aktiva prézenta v 1. os. plurálu slovesa „gaudeō, ēre“, přeložitelný jako ať se radujeme. Za pozornost stojí také slovosled úvodního verše: latinská spojka „igitur“ (běžně překládaná částicí tedy) se klade vždy za příslušným slovem.

Součástí ceremoniálů je neoficiální studentská hymna, oblíbená studentská píseň, tzv. vagantské poezie (­vaganti – ­potulní středověcí studenti), „Gaudeāmus igitur“ (Radujme se tedy). Je známa pod latinským názvem „De ­brevitate vitae“, převzatým z názvu Senekovy eseje „O krátkosti života“). Původně šlo o pijáckou píseň, která ironicky oslavuje (především erotické) ­radosti studentského života a mládí. Většinou se zpívají dvě strofy, první a čtvrtá sloka („Gaudeāmus igitur/iuvenēs dum ­sumus... a Vīvat acadēmia/vīvant professōrēs...“). Různá historická ­vydání uvádějí šest až deset strof.

Ze studenta se stal absolvent – „alumnus“, absolventi – ­„alumni“ se sdružují jako vyjádření sounáležitosti ke své „almae matri“, například v klubech a to v duchu promočního slibu podporovat svou univerzitu. Ty se stávají integrální součástí akademických tradic. Prestiž fakulty totiž budují i její hrdí absolventi.

Na jedné ze slavností mé „almae matris“ byl udělován Dekret farmaceutického cechu. Ozvou se jeho autoři?

FARMACEUTICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KOMENSKÉHO V BRATISLAVĚ

Dekret farmaceutického cechu

Tímto dekretem Vás Farmaceutický cech přijímá mezi své členy.

Jako budoucí velevážení páni magistři a magistry jste povinni dodržovat následující devatero.

Devatero farmaceutických přikázání:

1. Farmaceut ctností, mravností a pilností oplývati musí
2. Nemravnost, lenost, lháři se mu hnusí
3. V duši Alter/Lego a v hlavě seriózní věci nosí
4. Každý rok plody práce své kosí
5. Ruka jeho zná a zakódované má, že mast doleva se mísí
6. Opia, morfínu, „perníku“, ni špiritusu neokusí
7. Kdo medikamentu odmítne, zlost ten jeho zkusí
8. Jazyk jeho latinou dobře vládnout musí
9. Nevadí, že tloustne a hlava lysí, neboť správný farmaceut proti nepříteli svému, těrku ihned tasí.

NEDODRŽOVÁNÍ SE BUDE TRESTAT NEJHORŠÍM TRESTEM. TRESTEM VYLOUČENÍ ZE SPOLEČENSTVÍ.

V městě s královskými výsadamidané dne 18. listopadu MCMLXXXIX

Literatura u autora.

Doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.