Knížky nakupuji „na důchod“

Když budete chtít v České lékárnické komoře zařídit něco ohledně vzdělávání, určitě vás pošlou za doktorem Davidem Ovčaří. Do představenstva na listopadovém sjezdu kandidoval podruhé. Proč?

„O »komorové« dění jsem se vždy aktivně zajímal. Nejprve jako řadový člen, později jako předseda OSL (loni jsem byl do funkce zvolen již potřetí). Teprve pak jsem nalezl dostatek odvahy k podání kandidatury do představenstva. Lákala mě možnost podílet se na aktivitách Komory a ovlivňovat směr, kterým se bude ubírat.“ Na sjezdu byl zvolen hned v prvním kole, což jak účastníci pamatují, nebylo úplně samozřejmé. „Ocitl jsem se ve společnosti skutečných osobností našeho lékárenství. Snad je to důkazem, že jsem si v předchozím období nepočínal úplně špatně.“

PharmDr. David Ovčaří absolvoval v roce 2005 hradeckou farmaceutickou fakultu a ve stejném roce složil i rigorózní zkoušku. Od roku 2009 pracuje v lékárně teplické nemocnice. V představenstvu mu bylo svěřeno vedení pracovní skupiny pro celoživotní vzdělávání, věnuje se také problematice OSL, kde se spolu s doktorem Alešem Novosádem zasloužil o obnovu mnoha nefunkčních OSL. (Skromně dodává, že mnohem větší část dřiny na tomto poli odpracoval právě Aleš Novosád.)

„V nedávné době jsem pomáhal i s testováním nové členské evidence a aktuálně se připravujeme na vyhodnocení končícího cyklu CV. Okruh zájmu v tuto chvíli moc rozšiřovat nemohu, současné aktivity mě již značně vytěžují. Být vedoucím jakékoliv pracovní skupiny je náročné zejména organizačně, neboť to znamená nejen koordinovat schůzky, diskuse a jejich program, ale také nalézat výstupy a řešení, prezentovat je a dohlížet na jejich realizaci.“

Atmosféru v současném představenstvu vnímá jako velmi konstruktivní, až přátelskou. Není problém otevřeně diskutovat jakékoliv téma a téměř vždy se představenstvo dobere konsensuálního závěru. Nováčci, kteří většinou měli už zkušenosti s prací v OSL nebo v jiných lékárnických aktivitách, se podle něj zapojili hned od začátku výborně. „Nováčci jsou také skvělou zpětnou vazbou, neváhají diskutovat a ptát se na souvislosti, které jim nejsou nebo nemohou být jasné a mnohdy nás přimějí k zamyšlení, zda některé věci nedělat jinak a lépe. To někdy my »zkušenější«, lapení určitým stereotypem, hůře vidíme.“

Za hlavní lékárnický problém současnosti považuje doktor ­Ovčaří systém odměňování lékárenské péče v kombinaci s ­tvrdým konkurenčním prostředím. Závislost financování lékáren na ceně vydávaných léčiv je po několika opakovaných kolech revizí cen a úhrad již dávno neudržitelná a teplický lékárník se někdy diví, jak ji lékárny i za cenu mnohdy drastických úspor a opatření zatím ustály. V každém případě podle Davida Ovčařího nevyřešené financování brání odbornému a technologickému rozvoji lékáren. Čím později bude nějaká změna uskutečněna, tím to bude pro lékárny bolestnější. Za obrovskou škodu považuje, že se nepodařilo změnu prosadit uvnitř lékárnického stavu před lety, kdy revize teprve začínaly a pro změnu byly možná také příhodnější politické podmínky.

„Velmi se mi nelíbí současná doplatková válka, zejména mezi největšími řetězci, která ovšem negativně postihuje všechny typy lékáren. Jsem zastáncem stejných doplatků, které by nám umožnily soustředit se na odbornou práci, konkurovat si kvalitou a spektrem standardních i nadstandardních služeb a nemarnit čas přetahováním pacientů a sledováním doplatků v ostatních lékárnách.“

Nejen farmaceuti mají za sebou složitý půlrok. Jak podle doktora Ovčařího reagovala Komora na situaci v době koronavirové krize?

„Komora reagovala znamenitě a těžko bych hledal, co udělat lépe. Pro mě osobně to byla zajímavá a nepřenositelná zkušenost. Představenstvo jednalo aktivně pomocí tele­kon­fe­rencí (nejdříve každý den, později 1–2x týdně) a ty noční diskuse byly skvělé a stmelující. Velmi se nám osvědčil interní komunikační nástroj Freelo, bez kterého by současnou šíři řešených oblastí vůbec nebylo možné organizačně zvládnout.“

David Ovčaří především oceňuje, že se ČLnK stala směrem k pacientům informačním lídrem. Dařilo se připravovat výborné materiály jako například Desatero zásad při respiračních onemocněních, Péče o ochranné prostředky nebo Zacházení s eRecepty a získávat značnou pozornost médií.

„Za mistrovský kousek považuji vyjednání pravidelných dodávek respirátorů do lékáren a vybudování vlastního systému distribuce přes krajské koordinátory a okresní sdružení. Za to je potřeba dodatečně poděkovat zejména panu prezidentovi, který vše osobně vyjednával a řídil.“

Jak už bylo řečeno, je David Ovčaří vedoucím pracovní skupiny pro celoživotní vzdělávání. Zásadní změny v systému vzdělávání nepovažuje za nutné, v opačném případě by je prý z titulu své funkce sám dávno inicioval. „Snažíme se pro členy připravovat zajímavé a přínosné vzdělávací akce, máme také bohatou nabídku distančních forem vzdělávání. Ne každému vyhovuje systém založený na sbírání bodů, ale lepší způsob kontroly a garance vzdělávání se zatím nikomu, ani v jiných komorách, vymyslet nepodařilo. A Komora musí i ze zákona dbát o odborný rozvoj svých členů.“

Formou odborného rozvoje může být i přispívání do Časopisu českých lékárníků. (Řády dokonce pamatují na bodové ohodnocení otištěných odborných textů.) Co si PharmDr. David Ovčaří myslí o stavu, ve kterém se toto lékárnické médium nachází, a jakou verzi, tištěnou nebo digitální, upřednostňuje?

„Jsem poměrně konzervativní člověk.Stále například používám klasický papírový diář, knihy i periodika potřebuji držet v ruce a cítit vůni papíru, a tudíž asi nepřekvapí, že jsem absolutním zastáncem tištěné verze ČČL. Umím ale pochopit i opačný názor a již dnes je možné tištěnou verzi neodebírat a časopis číst na webových stránkách. Tyto technologie je jistě možné dále vylepšit a uživatelsky zatraktivnit, já ale budu nadále tím, kdo bude chtít svůj výtisk při čtení držet v rukou.“

Doktor Ovčaří v posledním roce přispíval do ČČL velmi pravidelně v rámci informační kampaně ke končícímu cyklu celo­životního vzdělávání. I díky němu se podařilo zajistit, že se potřebné informace o podmínkách a případných důsledcích jeho nesplnění dozvěděl každý člen.

„Časopis by měl být nejen zdrojem zásadních informací pro praxi (to se myslím velmi daří), ale také diskusní platformou. ­Tento ­aspekt občas trochu zaostává, ale sám vím, jak těžké je někdy najít čas, chuť a vhodné výrazové prostředky k sepsání smysluplného textu...“

Do soukromého života zasahuje práce v představenstvu všem jeho členům. Je třeba sledovat všechny změny a aktuality, připravovat se pečlivě na každé jednání, aktivně vytvářet vlastní či skupinové návrhy a projekty. A vzhledem k tomu, že všichni členové představenstva současně pracují na plný úvazek v lékárnách, nezbývá, než obětovat volný čas. „Trpí tím zejména rodina, které bych rád touto cestou poděkoval za toleranci. Musel jsem pochopitelně omezit i některé koníčky. Jako velkému příznivci kultury se mi zatím naště stí daří udržet pestrý kulturní život (film, hudba, divadlo), odnesly to ale zejména pohybové aktivity (cyklistika, plavání, běžky) a také moje oblíbená literatura, na kterou už opravdu nezbývá čas. Velmi rád knížky kupuji, ale většinou je pak nestíhám číst. Alespoň si to obhajuji oblíbenou replikou, že nakupuji »na důchod«.“

Zdeněk Pokorný