Editorial

Zafoukalo ze strnišť a zdravotnictví opět kolabuje. Známé tváře oznamují katastrofické scénáře, pokud nedostanou část pokladu nalezeného ve sklepeních pojišťoven. Zdravotnictví, lékaři, sestry… Nikde ani zmínka o lékárnících. Jakoby mnozí lékárníci nežili v katastrofě nepřetržitě, neporušovali Zákoník práce, pracujíce ve své oficíně sami ve dne v noci, a nebojovali někdy až s bizarní administrativou. O penězích nemluvě. V některých menších obcích je na tom i popelář lépe než lékárník. Přesto jsem upřímně řečeno rád, že lékárníci v aktuálním zdravotnickém povstání nefigurují. Nejen proto, že hrdost je taky nezanedbatelná hodnota. Sleduji, jak v nejvyšším patře Komory místo toho trpělivě usilují o změnu systému. Obcházím s prezidentem a dalšími všechny ty generály a ne vždy z těch setkání nemrazí. Lampasácká vulgarita na místech, kde byste ji rozhodně nečekali. Lékárníci si přesto udržují noblesu, slušnost a argumentační převahu. Vyplácí se to? Ve chvíli, kdy píši tento editorial, není ještě jasné, jak dopadl Lékový záznam. Senátoři už ale svou ponižující facku lékárníkům stihli uštědřit. Opt-in, opt out. Knock out? Ty, lékárníku, mlč, tobě do zdraví ­pacienta nic není! Nikam nekoukej, vydej krabičku a hlavně se ­starej o všechny ty skenery, které jsme tě donutili zdarma ­obsluhovat. I výrobci a jejich lobbisté mají přece svá práva!

V dnešním rozšířeném čísle časopisu najdete profily 8 lékárnic a 15 lékárníků, kteří se rozhodli přidělat si v životě starosti a kandidovat do vedení Komory. Na sjezdu se jistě přihlásí další. Ti, které zvolíte, to rozhodně nebudou mít lehké. Z některých profilů vyzařuje sympatické, leč naivní nadšení v duchu „stačí chtít, pak jde všechno“. Bude potřeba ale hodně neviditelné práce a taky ště stí. A ještě ona zmiňovaná hrdost a slušnost. Zůstat ­slušný v době povstání je to nejtěžší. Taky je těžké zůstat slušný, když si jeden z významných představitelů státní správy myslí, že vydávat léky je jako prodávat rohlíky.

Zdeněk Pokorný