Šalvěj a objektivní riziko v těhotenství

Šalvěje představují celosvětově rozšířený druhově bohatý rod aromatických rostlin z čeledi Lamiaceae, z nichž mnohé jsou používány v léčivých přípravcích, v lidové medicíně, jako koření na maso a do nádivek, k ochucení sýrů, v nápojích, v kosmetice, pro svoji schopnost léčit záněty v ústní dutině a potlačení nepříjemného zápachu se výtažky ze šalvěje přidávají do ústních vod a zubních past. Tento článek se zabývá především šalvějí lékařskou (Salvia officinalis), která získala svůj název z latinského slova „salvare“, což znamená vyléčit nebo spasit. Lékopisná droga ­Salviae officinalis folium obsahuje fenolické kyseliny (kyselinu kávovou, chlorogenovou, ellagovou, ferulovou, rozmarýnovou, gallovou), flavonoidy (salvigenin, 5-methoxysalvigenin, genkwanin, hispidulin, apigenin, luteolin), diterpeny abietanového typu (kyselinu karsonovou, karsonol = pikrosalvin, salvin, rosmanol), triterpeny (kyselinu oleanolovou a ursolovou a jejich deriváty), steroly (β-sitosterol) a třísloviny. Dále obsahuje 1–2,8 % silice, která se skládá především z α- a β- thujo­nu (13,1–48,5 %), kafru, borneolu, 1,8-ci­neolu (eukalyptolu) a β-pinenu.

Podle monografie EMA z roku 2015 nebyla stanovena bezpečnost šalvěje během těhotenství a kojení, proto je třeba se jejího používání v tomto období vyvarovat. V roce 2016 byla zveřejněna preklinická studie se 30 potkaními samicemi, kterým byla buď podávána šalvěj ve fyziologickém roztoku nebo samotný fyziologický roztok od 5. do 20. dne gestace, následné histologické vyšetření jejich plodů prokázalo, že podávání šalvěje způsobilo mnoho vážných poruch na fetálních jaterních a renálních tkáních. Hlavním důvodem pro doporučení vyhnout se konzumaci šalvěje v těhotenství je obsažený kafr, thujon a terpenové ketony, které mohou mít toxické účinky na plod a novorozence. Účinky kafru byly testovány během studie se 130 březími potkaními samicemi. Podání kafru způsobovalo potraty, jejich počet vzrůstal se stoupající dávkou kafru – při dávce 5 mg/kg to bylo 73,3 %, při 10 mg/kg to bylo 80 % a při dávce 20 mg/kg 93,3 %. Zároveň byly zkoumány chromozomální aberace. Kafr sice zvyšoval četnost jednotlivých i celkových chromozomálních aberací v porovnání s kontrolou při třech různých dávkách a různých intervalech, ale tento vzestup nebyl významný. Ani údaje z mikronukleární analýzy neukázaly rozdíly. Autoři této studie tedy došli k závěru, že potraty nebyly způsobeny mutagenitou kafru, ale spíše hormonální poruchou.

Studie německých autorů poskytla podklady pro posouzení množství thujonu a kafru, kterému je uživatel vystaven při konzumaci různých potravin a léčiv. Na obsah thujonu a kafru v čaji má vliv doba louhování – prvních 5 minut vzrůstá množství lineárně, pak dochází k nasycení. Průměrné množství thujonu bylo 4,4 mg/l v čajích označených jako potravi­na a 11,3 mg/l v čajích léčivých, kafr do­sa­­ho­val koncentrací 16,7 mg/l a 25,4 mg/l. Čerstvé listy šalvěje obsa­ho­valy 223–1 901 mg/kg thujonu a 821–2 610 mg/kg kafru. Sušené šalvějové listy prodávané jako koření obsahovaly 944–353 mg/kg thujonu a 1 651––4 322 mg/kg kafru. Bon­bóny obsahovaly 3,3–8 mg/kg thujo­nu a 87–312 mg/kg kafru. Alkoholové ex­trakty a tinktury obsahují více thujonu a kafru než vodné extrakty (135–492 mg/l thujonu a 203–883 mg/l kafru). Zubní pas­ty a gely obsahovaly 35–335 mg/kg thujonu.

Kvůli příznivé lipofilitě a nízké molekulové hmotnosti složky silic pravděpodobně snadno prochází placentou. Kromě kafru prochází přes placentární bariéru i další terpenické složky šalvějové silice jako např. 1,8 cineol, zkonzumovat jeho toxické množství v potravinách se šalvějí je však nereálné. U březích potkanů dávka 101 mg/kg po dobu 10 dní neměla nežádoucí účinky, fetální jaterní enzymy byly ovlivněny při dávce 500 mg/kg po 4 dny, 682 mg/kg bylo toxických pro matku i plod. Při hodnocení fytotoxického po­ten­ciálu esenciálního oleje S. lavandulifolia, obsahujícího 50 % sabinyl acetátu, bylo březím myším podáváno 15, 45, 135 mg/kg frakce s touto složkou od 6. do 15. dne březosti. Podávaná frakce esenciál­ního oleje měla v závislosti na dávce abortivní účinek, ale nebyla fetotoxická.

Dalším z důvodů pro doporučení vyvarovat se vnitřního použití šalvěje v těho­ten­ství bývá uváděna její estrogenní aktivita. In vitro experiment (indukce aktivity β-galaktosidázy v kvasinkových buňkách) ukázal na možnou estrogenní aktivitu esenciálního oleje (0,01 mg/ml) a monoterpenoidu geraniolu. 1,8-cineol, α- a β-pinen a thujon při této analýze es­tr­ogenní aktivitu nevykazovaly. Klinická studie potvrdila schopnost šalvěje snížit frekvenci a intenzitu návalů horka v souvislosti s menopauzou, při zkoumání mechanismu tohoto účinku bylo zjištěno, že tinktura nevykazovala estrogenní účinek, zatímco vodný ethanolový subextrakt vykazoval estrogenicitu v ERLUX testu s hodnotou EC₅₀ 64 μg/ml. Jako účinná látka s estrogenním účinkem byl identifikován luteolin-7-glukuronid. V jiném experimentu byl prokázán estrogenní vliv vodného extraktu na reprodukční systém dospělých myších samic. Šalvěj obsahu­je mírně estrogenní flavonoidy (např. apigenin), které jsou agonisty lidských estrogenních receptorů, ovšem bylo pro­ká­záno, že pro tento účinek jsou nutné koncentrace v řádu μM, kdežto u syntetických estrogenů (hexestrol) stačí koncentrace v řádu nM.

Z výše uvedeného lze vyvodit, že vnitřní užívání šalvěje v období těhotenství obzvláště v podobě esenciálního oleje nebo alkoholového extraktu je rizikové pro vyvíjející se plod. Při dodržení doporučeného způsobu užívání zubních past, ústních vod, ústních sprejů, kloktadel a pastilek s nízkou, a v rámci hodnocení bezpečnosti sy­stémově kontrolovanou (kosmetika, zdra­votnické prostředky), koncentrací šal­vě­je není plod ohrožen.

Mgr. Věra KlimešováLaboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje společnosti Fytopharma

Zdroj: www.fytoinstitute.eu