Co určitě stojí za přečtení...

Prokeš, M., Suchopár, J.: Lékové interakce často předepisovaných antidepresiv

Medicína pro praxi č.3/2019

Přehledový článek podává výčet lékových interakcí antidepresiv. Za nejzávažnější projev interakce je považován serotoninový syndrom, který se obtížně diagnostikuje. Léčiva, která mohou přispět ke vzniku serotoninového syndromu: SSRI, inhibitory MAO (moklobemid, selegilin), opioidy (fentanyl, tramadol, dextrometorfan), antiemetika (metoklopramid, ondansetron, dolasetron), antimigrenika (triptany, karbamazepin, kys. valproová), linezolid, kokain, možná i risperidon, olanzapin a klozapin. Zvýšené riziko komorové tachykardie hrozí při užívání léčiv prodlužujících QT interval. Antidepresiva se užívají čím dál častěji. Nejen k léčbě deprese ale i jako sekundární prevence a u úzkostných poruch. Vedoucí skupinou ve spotřebě jsou SSRI antidepresiva ale roste i spotřeba venlafaxinu, mirtazapinu a trazodonu. Většina antidepresiv se metabolizuje jako substráty CYP2D6, přičemž 6 % populace jsou rychlí metabolizátoři. Těm je potřeba podávat vyšší dávky nebo dokonce zvolit léčbu antidepresivem, jež se metabolizuje jinou cestou. Dalšími projevy interakcí mohou být krvácivé příhody – SSRI mohou snižovat aktivitu trombocytů, neměly by se podávat s neselektivními NSAID. Dále mohou být zesíleny anticholinergní projevy některých léčiv, což se týká tricyklik a současného podání např. hydroxyzinu, olanzapinu, klozapinu, prometazinu ale i močových spasmolytik. Dalším projevem může být hyponatrémie. Její rozpoznání může být obtížné. Projevuje se slabostí, nauzeou, zvracením, psychózou atd. Způsobena může být současným podáním diuretik společně s SSRI, SNRI či antipsychotiky. Z farmakokinetických interakcí jsou nejzávažnější u substrátů CYP2D6, např. fluoxetin a paroxetin zvyšují jejich plasmatickou koncentraci až na pětinásobek (např. amiodaron, haloperidol, risperidon).

Čapoun, O.: Novinky v léčbě hormon-senzitivního karcinomu prostaty

Onkologie č. 4/2019

Léčba metastazujícího nádoru prostaty spočívá ve snížení hladiny testosteronu na tzv. kastrační úroveň pomocí androgen-deprivační terapie. Ve většině případů dojde k poklesu PSA i k radiologické a klinické odpovědi na terapii. Při další progresi spočívá léčba v nasazení chemoterapie docetaxelem (75mg/m^®

²), doba přežití byla podle studií o 33 % delší než při předchozí chemoterapii. Nově se do kombinace s docetaxelem přidává abirateron acetát (Zytiga® 250 či 500 mg tbl.– od 1. 9. 2019 hrazen pojišťovnami), inhibitor cytochromu p450-c17, který se podílí na syntéze testosteronu. Jeho přidání do léčby snížilo riziko úmrtí o 38 %. Dalším novým léčivem do kombinace je enzalutamid (Xtandi^® 40 mg cps.), blokátor androgenního receptoru. Prokázal účinnost oproti placebu před i po podání docetaxelu. Používají se i další léčiva podobná enzalutamidu, např. apalutamid (Erleada^® 60 mg tbl.), který má vyšší antiandrogenní aktivitu než enzalutamid, dále darolutamid (Nubequa^® 600 mg tbl.) s výhodou jen zanedbatelného průniku hematoencefalickou bariérou. Volba hormonálního léčivého přípravku je velmi složitá. Abirateron by byl vhodný u pacientů s pády či obtížemi při chůzi v anamnéze, nemá se podávat se spironolaktonem, enzalutamid je vhodný u pacientů s výrazným srdečním selháním, otoky, renální insuficienci a diabetem, nesmí být podán u pacientů s epilepsií s terapií antiepileptiky (karbamazepin, primidon, klonazepam, fenytoin, valproát), u darolutamidu se komplikace s epilepsií nevyskytují.