Co se z historizujících pramenů dá i nedá vyčíst o tuzemském vývoji farmaceutického vzdělávání

Půlstoleté výročí královéhradecké Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy (září 1969–září 2019) je vhodnou příležitostí pro shrnutí posloupnosti proměn, ke kterým na českém teritoriu docházelo směrem od tradičního lékárenství k širšímu pojímání farmacie.

Prof. RNDr. Jaroslav Květina, DrSc. dr.h.c.

Vývoj oborů, spojených s výhradní tvorbou léčivých látek, je podobně jako u jiných vědních a aplikovaných disciplín spjat s rozvojem exaktního poznávání. Ve středoevropských regionech se principy léčení lékem srovnatelně jako ve většině společenských formací posouvaly od rutinního empirizmu přes poplatnost náboženským dogmatům až směrem k respektování objevů z reprodukovatelných zkoumání a z mezivědních provázaností. První doložitelné zmínky o oddělení funkce léčitele a lékového zhotovitele se spojují s damašskými sourozenci Kosmou a ­Damianem z doby římského impéria ve 2. století n. l.

Evoluční přerody v lékových a léčitelských činnostech a v návazných vzdělávacích systémech lékových odborníků se logicky odehrávaly na pozadí dobově aktuálních společenských a mocenských uspořádání. V neklidných regionech, mezi které náleží i česko-moravská enkláva, byly ovlivňovány nejednou anachronickou vlnou. Mezi ně patřila v novodobějších etapách například proměnlivá úloha lékárenských grémií. Jejich pozitivní vliv z 19. a ze začátku 20. století při schvalování sítě lékáren, dohled nad jejich úrovní a nad stavovskou etikou se následně – v souvislosti se stereotypním setrváváním na úrovni „manufakturního lékárenství“ a jeho zarputilým bráněním – měnil v mocenského retardačního činitele, který v době bouřlivého rozvoje, týkajícího se zdrojů nových léčebně využitelných látek a uplatňování ra­cionálnější farmakoterapie, brzdil snahy o systematičtější ­diferenciaci farmaceutických disciplín a tím i o modernější ­tendence jak uvnitř oboru, tak v mezioborových konsekvencích.

Chronologie uzlových bodů v erudičních přípravách farmaceutických adeptů

• a) Archivně prokazatelné vztahy českého lékárenství (později české farmacie) a pražské univerzity (univerzitní archivy):
  • - od poloviny 16. století dohled Univerzity nad pražskými lékárnami a lékárníky;
  • - od 1651 lékárnická „proviszorská“ zkouška (znalosti o léčivých materiích a jejich zpracování) ve Statutu pražské lékařské fakulty, absolventský pergamen „magister artis pharma­ceuticae“, platnost pro celé České království (na základě restriktu Ferdinanda III.);
  • - 1752: rozšíření povinné lékárnické zkoušky na některé lékařské fakultě pro celé území rakouské monarchie (Tereziánský zdravotnický řád);
  • - 1804: první uzákonění regulárního farmaceutického studia, osm let lékárenské předuniverzitní praxe ukončené tirocionální zkouškou (absolvovanou v kompetenci ­regionálních lékárenských grémií) a návazný jeden rok studia na lékařské fakultě (mineralogie, zoologie, botanika, chemie);
  • - 1834: úprava studijního řádu ve smyslu prodloužení univerzitního studia na dva roky;
  • - 1854: zkrácení předuniverzitní praxe na tři roky a rozdělení absolvovaných předmětů návazného studia mezi lékařskou a filozofickou fakultu;
  • - 1920: zkrácení pomaturitní praxe na dva roky a návazné studium rozděleno mezi lékařskou fakultu (farmakognosie) a přírodovědeckou fakultu (botanické a chemické disciplíny);
  • - 1936: start snah po zrovnoprávnění studia farmacie (nikoliv pouhého lékárenství) s ostatními vysokoškolskými studijními obory;
  • - 1939: likvidace českého vysokého školství německými okupanty;
  • - 1945: obnovení dvouletého farmaceutického studia na lékařské fakultě;
  • - 1948: zahájení čtyřletého studia farmacie na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (rozšířené o biomedicínské a farmakologické disciplíny) bez předchozí pomaturitní lékárenské praxe;
  • - 1952: zánik farmaceutického studia v Praze;
  • - 1969: vznik Farmaceutické fakulty v Hradci Králové jako součásti Univerzity Karlovy;
  • - 1974: diferencované farmaceutické studium (farmacie všeobecná, klinická, technologická);
  • - 1992: návrat k unifikovanému studiu v rámci evropských globalizací (s výhradní „lékárenskou“ preferencí).
• b) Mimopražské farmaceutické vysokoškolské studium:
  • - 1945: zahájení dvouletého farmaceutického studia na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně;
  • - 1948: start reformovaného čtyřletého farmaceutického studia na brněnské lékařské fakultě (souběžně s pražskou);
  • - 1950: vznik Farmaceutické fakulty Masarykovy univerzity;
  • - 1953: prodloužení farmaceutického studia na pětileté;
  • - 1958: zánik brněnského farmaceutického studia, celostátní koncentrace vysokoškolské farmaceutické výuky do Bratislavy v rámci Farmaceutické fakulty Komenského univerzity;
  • - 1991: vznik nové brněnské Farmaceutické fakulty v rámci Vysoké školy veterinární, později Veterinární a farmaceutické univerzity).

Snahy o zrovnoprávnění farmaceutického vysokoškolského studia s ostatními vysokoškolskými obory mezi léty 1936 a 1948 (podklady získané autorem tohoto sdělení na základě osobních kontaktů s reformními iniciátory, s jejich blízkými příbuznými a spolupracovníky)

• a) V úvodní části naznačené zaostávání naší farmacie, způsobené zaspáním jejích někdejších koryfejů, se při postupných vnitřních specializacích přírodovědných vědních disciplín, které vrcholily koncem 19. století, odrazilo v postupné neplnohodnotné pozici farmacie mezi ostatními vědními disciplínami a v nedůstojném postavení farmaceutů mezi ostatními vysokoškoláky (dvouletá délka studia oproti čtyř až pěti letům v jiných studijních oborech). Paradoxně tak ještě v celé první polovině 20. století promovali farmaceuti jako jediní se středověkým magisteriem, PhMr. (latinské „magister“ = mistr), zatímco ostatní absolventi československých vysokých škol odcházeli do praxe s doktorátem anebo s inženýrským titulem. Tato situace vyprovokovala v polovině 30. let minulého století několik invenčních farmaceutických učitelů české části Univerzity Karlovy (německá část pražské univerzity zanikla až v roce 1945) k úmyslu vytvořit nové studijní sylaby, které by prohloubily přípravné teoretické předměty, rozšířily farmaceuticky profilované předměty a zrušily předuniverzitní lékárenskou praxi jakožto pozůstatek „cechovních tovaryšů“. Část lékárenského terénu, především pak vedení lékárenských grémií, reagovala negativisticky, protože v reformě oprávněně spatřovala omezení svých pravomocí včetně odbourání kategorie lékárnických sustentantů jako nepříliš honorovaných pomocných pracovníků. Podle pamětníků se polemiky protahovaly záměrně tak dlouho, až je ukončila německá okupace českých zemí v roce 1939 a okupanty naprogramovaná likvidace české inteligence uzavřením českých vysokých škol. Po osvobození republiky v roce 1945 došlo k obnově předválečného dvouletého farmaceutického studia na pražské lékařské fakultě a k jeho otevření na brněnské lékařské fakultě. Následkem šestiletého vysokoškolského vakua se nahromadily stovky sustentantů bez možnosti dokončit svou odbornost, takže jakákoliv snaha o studijní úpravy byla recentně nereálná. Například v Praze se první dva poválečné ročníky mediků a farmaceutů tradují jako „ročníky lucernovské“, protože nebyla jiná možnost než přednášet v největším sále paláce Lucerna. K naplnění studijního kurikula z autorského kolektivu profesorů z 30. let došlo až 1. zá­ří 1948. Původní tvůrci však při tom byli mimo rozhodující hru, a to nejen kvůli věku, ale i dí­ky poválečným politickým šumům. Na pražské lékařské fakultě měli reformní formu farmaceutického studia na starosti fyziolog prof. MUDr. František Karásek a farmakoložka doc. MUDr. Helena Rašková (pozdější profesorka), na brněnské lékařské fakultě patřili mezi vůdčí uskutečňovatele prof. RNDr. PhMr. Vladimír Homola (původně pražský mikrobiolog a farmakognost), doc. RNDr. PhMr. Bohuslav Melichar (farmaceutický chemik odchovaný pražským profesorem Štěrbou – Böhmem) a galenik RNDr. PhMr. Miloš Melichar (pozdější docent).
• b) Charakteristika osvícených osobností, které stály před více než osmdesáti léty u zrodu myšlenky na zásadní převrat ve farmaceutickém vysokoškolském vzdělávání

Většina iniciátorů vyšla z pražské meziválečné chemické školy prof. Dr. Bohuslava Braunera (1855–1935). Ten byl sice v době, kdy úvahy o farmaceutických výukových inovacích teprve začínaly, již mimo univerzitní dění, vychoval však řadu vynikajících následovníků v několika chemických specializacích. Proslul jako blízký spolupracovník D. I. Mendělejeva (1834–1907), pro jehož chemickou soustavu prvků navrhl například, aby základem srovnávacích atomových vah byl kyslík s hodnotou 16. Jeho žák prof. PhDr. PhMr. Jan Stanislav Štěrba-Böhm (9. 11. 1874–1. 1. 1938) zemřel sice jen tři roky po svém učiteli, ve skupině farmaceutických modernizátorů patřil však k zastřešující autoritě. Svou vědeckou kariéru začínal na pařížské Sorbonně u prof. Henri Moissana (1852–1907), pozdějšího nositele Nobelovy ceny, na pražské univerzitě byl žákem nejen prof. Braunera, ale i prof. ­Augusta Bělohoubka (1847–1908), se kterým přeložil na konci 19. století rakouský lékopis z latiny do češtiny, sám byl od roku 1925 vedoucím komise pro přípravu Československého lékopisu (rukopis z roku 1937 byl vydán až po německé okupaci). Prof. PhDr. PhMr. František Plzák (10. 12. 1877–4. 5. 1944) měl zásadní podíl na vzniku České lékárnické společnosti, výzkumně proslul izolacemi řady rostlinných alkaloidů, na jejichž farmakologickém prověřování se podílel přímý žák profesora Jana Evangelisty Purkyně a jeden ze zakladatelů české farmakologie prof. MUDr. Karel Chodounský (1843–1931). Prof. PhDr. PhMr. Jindřich Křepelka (30. 6. 1890–30. 10. 1964) začínal na asistentském postu u prof. Braunera, během dvouletého pobytu na americké Harvardově univerzitě se specializoval na chemii anorganických sloučenin a díky tomu byl v roce 1925 postaven do čela nově vzniklého pražského Ústavu pro anorganickou a soudní chemii. Ve své době byl uznávaným tvůrcem systému forenzních analýz. Prof. PhDr. PhMr. Oldřich Tomíček, člen korespondent ČSAV (10. 10. 1891–21. 10. 1953) zahájil výzkumnou kariéru u prof. Brunnera na innsbrucké univerzitě, během dvouletého pobytu na univerzitě v Utrechtu u prof. N. Schoorla se dostal k analyticko-chemické specializaci, která vedla k jeho pověření vybudovat v roce 1930 pražský Ústav analytické chemie. Spolu se svými spolupracovníky v něm zavedl škály průkopnických analytických potenciometrických titrací a polarografických technik včetně stanovování analytů v biologických substrátech. Byl dlouholetým redaktorem obnoveného Časopisu českého lékárnictví a po prof. Plzákovi předsedou České lékárnické společnosti. Prof. PhDr. PhMr. Stanislav Škramovský, DrSc. (24. 11. 1901–18. 8. 1983) byl žákem profesora Štěrby-Böhma, věnoval se termálním rozkladům chemických individuí a později – jako asistent na Ústavu farmaceutické chemie – ­rozpracovával termální metodologie až na úroveň ­automatického ­měření váhových změn během ohřívání vzorku, která se v širších aplikacích ujala pod termínem „statigrafie“. V roce 1945 se stal na přechodnou dobu prvním přednostou a tvůrcem Chemického ústavu na nově vzniklé Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, poté v roce 1952 převzal vedení pražského Ústavu anorganické chemie po profesoru Křepelkovi. V reform­ní farmaceutické skupině se mezi chemické specialisty ­„vklínil“ ­farmakognost prof. PhDr. PhMr. Eduard Skarnitzl (22. 5. 1894–1. 9. 1970), který svou vědeckou školu zaměřil na analýzu a kontrolu drog z botanických matérií. Univerzitní farmakognozii vedl a přednášel až do zrušení pražského farmaceutického studia v roce 1952. Byl jedním z organizátorů Ústavu pro zkoumání léčiv jako součásti Státního zdravotního ústavu a v roce 1952 inicioval, aby z něho vznikl samostatný Státní ústav pro kontrolu léčiv, který vedl až do svého penzionování v roce 1959. ­Souběžně byl předsedou Československé lékopisné komise.

Cílem rekapitulace několika uzlových bodů ve vývoji českého regionálního farmaceutického vzdělávání, jakož i významu několika osobností, které iniciovaly jednu ze zásadních přeměn farmaceutické erudiční přípravy, bylo vytvoření odrazového můstku pro budoucí historizující farmaceutické nadšence, ­budou-li někdy v dalších periodách posuzovat vztahy mezi ­farmaceutickým terénem a univerzitními aktivitami.

Fotografie z výstavy 50 let fakulty, zahájené v Karolinu UK 16. září 2019.