Homeopatie není zdravotní služba!

Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud (NSS). A já se sám sebe ptám, co bude dál?

Na samém počátku byly sankce (50.000 korun), které Krajský úřad udělil dvěma homeopatkám (nelékařkám) za neoprávněné poskytování zdravotních služeb. Homeopatické poradenství totiž, podle názoru krajského úřadu, prováděly bez oprávnění (vydávaného právě krajským úřadem) podle zákona o zdravotních službách.

Obě sankční rozhodnutí krajského úřadu potvrdil odvolací orgán (ministerstvo zdravotnictví) a obě v žalobním řízení následně zrušil Krajský soud v Brně. V obou případech podalo ministerstvo zdravotnictví Kasační stížnost k NSS.

Každá z obou Kasačních stížností byla postoupena jinému senátu NSS, a protože se ve svých stanoviscích zásadně odchýlily, byla věc předána k rozhodnutí Rozšířenému senátu NSS.

A jak bylo již výše uvedeno, 19. 9. 2019 Rozšířený senát NSS věc uzavřel tím, že poskytování homeopatie není poskytováním zdravotních služeb ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

Dlužno říci, že k tomuto rozhodnutí přispěli nemalým dílem samotní homeopaté, krom jiného také podnikající v oblasti homeopatické výuky a pořádající homeopatické kurzy. Jejich motivace je zřejmá, protože bez vyzvání soudu a z vlastní iniciativy (jako takzvaní „přátelé soudu – amici curiae“ poskytli NSS stanovisko, ve kterém mimo jiné uvedli:

„Pokud by tedy byla homeopatie považována za zdravotní službu, mohli by ji poskytovat pouze lékaři. V ČR působí několik homeopatických škol, na kterých se převážně vzdělávají nelékaři. Vychází doposud z toho, že budou moci nabyté vědomosti svobodně uplatňovat v praxi. Případný odlišný výklad by znamenal ztrátu většiny studentů homeopatických škol a některé by pravděpodobně zanikly.“

Co z toho plyne pro lékárníky?

Z odůvodnění rozsudku NSS je zřejmé, že výuka homeopatie je primárně určena nelékařům a nezdravotníkům. Lékaři i zdravotníci se mohou sice v homeopatii vzdělávat, ale homeopatie samotná a její poskytování patří do množiny činností poskytovaných v oblasti léčitelství nikoliv zdravotních služeb.

To vysvětluje také vyloučení homeopatie z okruhů uznávaných Českou lékařskou komorou do systému Celoživotního vzdělávání. Na rozhodnutí NSS bude reagovat i Česká lékárnická komora a na XXIX. sjezdu předloží návrh změny Řádu pro celoživotní vzdělávání s úpravou v tomto smyslu.

Zatím nezodpovězenou otázkou zůstává, jak dál nahlížet na homeopatické přípravky. Budou to nadále registrované léčivé přípravky a budou některé z nich v režimu výdeje pouze na lékařský předpis?

NSS se homeopatickými léky vypořádal popisem záměru zákonodárce právní úpravou (Zákon o léčivech) ustanovit zákonnou fikci, která podřazuje homeopatika do režimu tohoto zákona:

„Zákonodárce tedy výslovně vycházel z toho, že pokud chce homeopatické přípravky režimu zákona o léčivech podřídit, je potřebné je výslovně za léčivý přípravek označit, byť by obecnou definici nenaplňovaly.“

K tomuto závěru NSS mohla vést další část vyjádření, které soudu poskytli „přátelé soudu“:

„O právní kvalifikaci nerozhodují skutečné a vědecky prokazatelné vlastnosti výrobků, ale to, pro jaké spotřebitele je určena, zde tedy pro nemocné. Proto zařazení i zcela neúčinných homeopatik pod léčivé přípravky je z pohledu zákonodárce správné a smysluplné.“

Zařazení některých z nich do režimu výdeje pouze na lékařský předpis pak „přátelé soudu“ chápou jako selhání SÚKL:

„Pokud jsou některé homeopatické prostředky vázány pouze na lékařský předpis, pak to je důsledkem naprosto dysfunkčního výkonu státní správy prováděné ustáleně Státním ústavem pro kontrolu léčiv.

Jaké léky mají být vydávány na lékařský předpis, je uvedeno v zákoně o léčivech. Smysluplnou odpověď, proč některá homeopatika podle SÚKL tuto definici naplňují a jiná nikoliv, nelze nalézt.“

S tímto popisem situace NSS souhlasí, když uvádí:

„…, že mu není znám důvod, pro který bylo potřebné vydávat jakýkoliv homeopatický přípravek na lékařský předpis.“

„Pokud je tedy vydávání některých homeopatických přípravků vázáno na lékařský předpis, pak je tento postup ze strany SÚKL značně diskusní. Tomu nasvědčuje i to, že podle literatury česká vázanost výdeje některých homeopatických přípravků na lékařský předpis je světově atypickou lékovou praxí.“

Do budoucna je proto pravděpodobné, že homeopatické přípravky zůstanou registrovanými léčivými přípravky. Možné je i to, že dojde ke změně registrace v části omezení výdeje a budou vydávány i bez lékařského předpisu.

I do budoucna by tak mohly zůstat v hodnocení Celoživotního vzdělávání ty kapitoly z homeopatie, které se v rozsahu ustanovení zákona o léčivech týkají homeopatických přípravků.

(sha)