Před námi je běh na dlouhou trať

Tak to letos padlo na mě! Na mě, běžného člena OSL, který poctivě dochází na členské schůze, slupne večeři „zadarmo“ a spokojeně odchází domů s hřejivým pocitem, že má v kapse pár bodů za účast na přednášce. Ve svých 56 letech jsem se na sjezdu ocitla vlastně náhodou, nahradila jsem kolegyni, která se nemohla sjezdu zúčastnit.

Sjezd lékárníků tentokrát začal hned v pátek ráno (jiné roky se prý stávalo, že se jednání protáhlo do noci). Pro mě neznalou začal zcela nevinně. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila pravidla hry. To se předloží návrh ke schválení. A pak to začne! Z pléna okamžitě někdo oponuje s protinávrhem. Pak vystupují řečníci, kteří se přihlásili o slovo. Jiná slova, jiní delegáti, ale obsah vět v podstatě stejný. Mezi námi děvčaty, jsou i tací, co se rádi poslouchají! Toto klání trvá zpravidla dlouho, někdy i hodinu až dvě, aby se pak ukázalo, že původní návrh byl vlastně nejlepší, a ten byl následně i schválen.

Na programu byla témata, která nás lékárníky pálí již spoustu let a jistě se projednávala už vloni i předloni. Ve všech lékárnách stejné doplatky, zahušťující se síť lékáren ve městech a řídnoucí na venkově, body a celoživotní vzdělávání, body a funkce odborného zástupce, kontroly a pokuty SÚKL, nedostatečné zviditelnění lékáren a lékárníků, co se týče jejich problémů (PR), atd.

Všimla jsem si, že jako řečníci skutečně vynikali ti, co se zúčastnili mediálního tréninku v rámci PR aktivity pro rok 2017.

Již během pátečního dopoledne vzniklo malé narušení pohodového průběhu sjezdu, když byl vznesen požadavek, aby členové představenstva jednotlivě informovali přítomné o své práci, kterou odvedli od sjezdu do sjezdu. Odezva ale nebyla.

Odpolední sezení bylo také přínosné. Pozvaní hosté vyjadřovali své názory bez zadrhnutí. Poslanec za ANO se jevil jako sympatický, vstřícný a naději vzbuzující a předseda ze Svazu zdravotních pojišťoven se opíral o léta zdůrazňované právo pacienta na svobodný výběr lékárny, byť i podle výše doplatku. „To může říct jen Pražák!“ nevydržela kolegyně vedle mne. Ano. V Praze je na jedné ulici i sedm lékáren (slova předsedy). Jenže lékárna na vesnici není jen kšeft, ale i služba.

Námitky zněly sálem, bohužel „když nechci slyšet, neslyším.“

Po odchodu hostů začala diskuze nabírat spád. Příspěvky mladých lékárníků nabývaly zvláště zostřený nádech. Co se děje? „Jsme mladí a úderní …už dávno za nás nekopete ...vyzývám vás, abyste odstoupil!“ Řečník zřejmě čekal aplaus, ale rozhostilo se pouze rozpačité ticho. Jen několik párů rukou, pravděpodobně již předem sympatizujících, krátce zatleskalo. Jestli to nebyl jen pokus o vzrůšo, pak to přišlo v nesprávný čas. Nebo někdo tahá za drátky?

„Co teď?“, obrátila jsem se na zkušenější kolegyni. „Nic. Bude se hlasovat,“ klidně řekla. Vystřelila jsem prst k tlačítku, abych vyjádřila nesouhlas, a spolu se mnou většina v jednacím sále. Toto se událo ve 20.48 hodin, kdy jsem začala pociťovat, že moje nohy v důsledku dlouhého sezení těžknou a nabývají zaoblených tvarů. Podobné pocity měli asi i ostatní hladoví delegáti, a tak přes zpoždění v programu odhlasovali večeři.

V sobotu už se pokračovalo klidněji. Snad jen, že se někteří členové představenstva opravdu rozhovořili o své práci podrobněji. Ten, kdo dal podnět k této diskuzi, nebyl plně spokojen. Kdo měl mluvit, prý nemluvil.

Spolek Vaši lékárníci CZ dostane na účet 2 500 000Kč. Najednou se jim moc nechtělo. Zodpovědnost je těžká věc. Přijmou usnesení?

Každopádně si myslím, že posjezdové tiskové vystoupení prezidenta komory Lubomíra Chudoby zahřálo mnohého lékárníka u srdce. Přesto je před námi stále ještě běh na hodně dlouhou trať.

Mgr. Hana MUDŘICKÁ, OSL Žďár nad Sázavou