Konec zákulisní režie?

Na sedmadvacátém sjezdu komory bylo řečeno mnohé, padl návrh na odvolání představenstva, výzva prezidentovi, aby rezignoval, a kritika PR komory, jak směrem k veřejnosti, tak směrem dovnitř k vlastním členům. Přinesl ale i dobré zprávy. Poprvé po spoustě let jsem měl na sjezdu i přes jeho bouřlivější průběh dobrý pocit a radost.

Odvolání představenstva

Už v minulosti použitou záminku k návrhu odvolání představenstva pro neplnění usnesení přímo noblesně vyvrátila Kateřina Roubínková: „Kdyby se mělo odvolávat představenstvo pokaždé, když není splněno usnesení minulého sjezdu, volili bychom každý rok.“

Jak trefné. Je pochopitelné, že delegáti na sjezdu (a nejenom oni) napínají svoje očekávání a naděje ve změnu k lepšímu ku Praze a volenému představenstvu. Čekají výsledky, opravu zákonů, pevné doplatky, lékárny lékárníkům a platbu za výkon nejlépe hned. I do dalšího sjezdu by to bylo prima. Jenže samotné volání o pomoc formulované do usnesení sjezdu nestačí. Delegátům na sjezdu sice stačí zavelet a čekat na další zklamání, ale mnohem více by pomohlo navrhnout i termín splnění, reálný, takový, u kterého přemýšlíte, jak cíle dosáhnout, co je k tomu potřeba a kolik to zabere času.

Bez toho to za rok bude obecná kritika, že představenstvo nic nedělá a je třeba je odvolat. Beze všeho, můžeme o tom hlasovat. Pro bylo 14 hlasů, necelých 15 procent delegátů vyslaných na sjezd. Možná je přesvědčili jednotliví členové představenstva výčtem svých aktivit a činností, které se dějí a daří, jen na ně ve stínu „velkého lékárnického strádání“ není tolik vidět. Možná je nepřesvědčila žádná slova. Možná je hloupost přepřahat v polovině cesty. Volby, nejenom ty parlamentní a prezidentské, ale i ty komorové jsou také o zodpovědnosti k jejich výsledku. Je nutné volit s vědomím, že je to volba na 4 roky. Se vším všudy. Minimálně v komoře volíme lidi, které známe. Způsob a forma jejich jednání by neměly nikoho ani překvapit, ani udivovat.

Ale i při pojmenování toho, co bylo zřejmé nebo alespoň tušené už před volbami, to sálem zašumí.

Výzva k rezignaci

„Pane prezidente, domnívám se, že už nekopete za lékárníky, za dva roky skončíte. Vám už o nás nejde.“ Zhruba takto odůvodnil Filip Škarda výzvu prezidentovi, aby odstoupil.

A sálem zašumělo. Drzost, neomalenost, honilo se v hlavách jedněm, jen houšť, říkali si druzí. A já měl radost. Ne z toho že to zaznělo, ale jak to zaznělo. Možná úmyslně a s rozmyslem, možná jen náhodou, ale nakonec to Filip řekl jako rytíř s otevřeným hledím. Vyzvat prezidenta k rezignaci totiž není stejné jako podat sjezdu návrh na odvolání.

V případě výzvy k rezignaci má totiž vyzvaný možnost zareagovat hned, nebo do konce mandátu přesvědčit, že se navrhovatel plete. Případně nepřesvědčit s rizikem odvolání za rok. Podobnou zkušenost už jsme na sjezdu zažili v roce 2009, kdy Michal Hojný, také s otevřeným hledím a se stejným výsledkem, vyzval k rezignaci člena představenstva. K jeho odvolání došlo po nulové sebereflexi o rok později.

Dobré zprávy

1. Sjezd neodvolal představenstvo a netrval o den déle nebo hluboko přes půlnoc kvůli novým volbám.

O podpoře přes 85 % se v politice hovoří jako o opravdu silném mandátu.

2. Sjezd ani nehlasoval o odvolání prezidenta, což je dobrá zpráva hned z několika důvodů.

Komora se výsledkem sjezdu neblamovala směrem k veřejnosti, to za prvé. Zadruhé se ukázalo, uvnitř představenstva nepracuje žádný Jidáš ani Brutus. I když se velmi často neshodneme a máme výhrady ke způsobu zvoleného řešení, jeden každý dokáže respektovat právě ten demokratický způsob rozhodování – většinové hlasování. A to v minulosti nebylo vždycky pravidlem. V roce 2007 část tehdejšího představenstva režírovala sjezd do finálního autodafé inkviziční trapnosti a v dalším období (2007–2011) jsme na sjezdu ve velmi podobné režii zažili mimo jiné i vyslovení nedůvěry prezidentovi a viceprezidentovi takzvaným Dopisem osobností.

Na druhou stranu je dění na sjezdu signálem, že je určitá změna potřeba, členové (nejen představenstva) chtějí nefiltrované informace a chtějí je včas. A způsob vystupování představitele komory musí být konzumovatelný nejenom členskou základnou, ale také partnery v jednání. Krásně to na sjezdu ilustrovala Kristýna Pilátová – jestli nedokáží pánové Chudoba a Nedopil jednat spolu, ať místo nich jednají jejich zástupci, hlavně když nás to posune dál.

Jistě, pokud jednomu z partnerů dialogu chybí respekt k platným normám a pravidlům a druhému výraznější empatie a schopnost sociální adaptace, je obtížné dojít v jednání k přijatelnému výsledku. A jestliže existují (a oni existují) i ve státní správě partneři, se kterými je potřeba jednat „v rukavičkách“, je vhodnější posadit k jednacímu stolu někoho s vyšší úrovní diplomacie.

3. Do třetice dobrých zpráv se ukazuje, že komora má i „novou krev“.

Byli vidět a slyšet. Na okresní úrovni komory už aktivní jsou, v jiných profesních spolcích také, a jestli jim to vydrží, mohou být nejdéle za dva roky platnými členy představenstva komory. (A jestli má být příštím prezidentem žena, pro Kristýnu Pilátovou bych na sjezdu hlasoval určitě.)

Dobré zprávy prý stačí tři, ale za čtvrtou dobrou zprávu považuji fakt, že i zarytí odmítači opuštění odměňování marží a zavedení výkonové platby už prozřeli. Ano, vysloužili jsme si s Michalem Hojným „Dopis osobností“ s výzvou k rezignaci právě kvůli návrhu opuštění marže a zavedení jiné formy odměňování (2008). Ale byl bych raději špatným prorokem, než se po letech dočkat zadostiučinění. Ze všeho nejraději bych ale přivítal jiný než maržový systém už před lety, kdy byla k jednání podstatně vyšší hodnota celkového příjmu z marže.

PS: O tom, že padne návrh na odvolání prezidenta/představenstva jsem se dozvěděl teprve v předvečer sjezdu na jednání představenstva. O den později jsem v kuloárech odmítl i jen teoretickou možnost kandidovat, pokud by byl prezident odvolán. Nechtěl jsem a nechci být součástí nějakého ad hoc řešení. Jde mi víc o celek, o silnou komoru a budoucnost profese. Odvolání nic neřeší samo o sobě, pro budoucnost jsou hodnotné návrhy řešení, které mají v plánu víc než jen jeden postupný krok.

PharmDr. Stanislav Havlíček