Na kongresu studentů o duševním zdraví

Tématem loňského kongresu Evropské asociace studentů farmacie (EPSA) v rumunské Kluži bylo duševní zdraví, které bylo pojato poměrně široce – od léčivých látek po společnost. Bylo pro mě hlavním důvodem, proč se kongresu zúčastnit. Zajímal mě pohled studentů a odborníků z různých zemí na stále přítomné a nepříjemné stigma duševní nemoci.

Vzdělávací program ovšem předčil mé očekávání. Kromě péče a dalších společenských aspektů v jednání s duševně nemocnými se přednášky a workshopy soustředily na nejčastější duševní nemoci a jejich farmakoterapii. Ne­chy­běly ani tradiční soft-skills tréninky, exkurze a osvětová kampaň pro veřejnost, tentokrát na téma předcházení stresu a depresím. Novinkou byla tentokrát akce, kterou studenti farmacie a medicíny v České republice znají jako Nemocnice pro medvídky. Studenti navštívili anglicky a německy vyučující školku, kde si s dětmi hráli na léčení plyšových hraček, a to s cílem zbavit děti strachu z bílých plášťů a nemocnic. Během hry vezmou děti medvídka k lékaři a pak do lékárny, kde mu budou studenti věnovat péči. Tento projekt je také užitečnou přípravou, jak v praxi jed­nat s dětskými pacienty.

Po uvítacím ceremoniálu na Iuliu Hatieganu University of Medicine and Pharmacy byl kongres zahájen sympoziem. Přednášejícími byli z větší části farmaceuti a psychiatři z Rumunska, druhé sympozium bylo zasvěceno zkušenostem klinických farmaceutů z Vel­ké Británie. Po celý kongres jsme se zabývali zejména nejčastějšími duševními chorobami, a to depresí, Alzheimerovou chorobou a schizofrenií. Ze široké nabídky workshopů a seminářů bych chtěla přiblížit tři nejzajímavejší.

První z nich byl věnován psychosomatice, placebo efektu a terapii placebem. Sebastian-Mihai Armean, MD, PhD., klinický psycholog a psychoterapeut, posluchačům nejprve přiblížil dráhu placeba napříč historií, následně přešel k vlastním zkušenostem s pacienty. Ve druhé části workshopu jsme ve skupinkách diskutovali výhody a nevýhody používání placeba a etickou stránku této terapie.

V pravém slova smyslu interaktivní workshop, nazvaný Jsme to, co jíme, vedla Anamaria Cozma-Perut, Pharm., PhD. Zabývali jsme se výrazným vztahem stravovacích návyků a duševního zdraví, čehož si lidé často nejsou vědomi. V první části jsme rozebírali vliv vitamínů, stopových prvků a nenasycených mastných kyselin na mozek. Během druhé části jsme vymýšleli grafickou podobu plakátu k umístění v lékárně, který měl pacienty poučit o vztahu životního stylu a správné stravy k psychické pohodě. Shodli jsme se na tom, že prevence má v případě nejčastější duševní choroby – deprese – také významnou roli.

Také Workshop Simony Stefan, PhD., z Ústavu klinické psychologie a psychoterapie, se zabýval úzkostnými poruchami, jejich diagnostikou a způsoby terapie. Je to jedna z nejčastějších poruch, je diagnostikována jen ve zlomku případů. Kromě farmakoterapie, která příčinu úzkostných poruch neřeší, jsme rozebírali kognitivně-behaviorální terapii a její různé postupy. S nejjednoduššími vzory této terapie jsme se mohli seznámit pomocí příkladů, které jsme si sami během workshopu navrhli. Jde o jednoduchý tzv ABC model, který se projevuje na fobii z konkrétní věci nebo prostředí. Příkladem je strach ze psů, tzv. kynofobie.

Nejprve se s pacientem probírá A = activating event = velmi nepříjemná spouštěcí událost, kdy byl v dětství svědkem toho, jak jeho sestru pokousal cizí pes.

B = belief = kvůli této události věří, že všichni psi jsou zlí a nepředvídatelní, mohou bez varování zaútočit. Později se pacient na základě informací ze sdělovacích prostředků o útocích psů utvrzuje, že jeho obavy jsou oprávněné.

C = consequences = následky pacientova strachu ze psů, kterým se raději vyhýbá. Jakmile se s ním probere příčina jeho fobie, může se přikročit k jejímu řešení. Jedním z postupů je opakované vystavení stresovému stavu. V uvedeném příkladu by to byl kontakt se zvířetem, který v první chvíli vyvolá záchvat paniky, tento stav ale tělo nemůže dlouhodobě vydržet. S postupem času se s popisovaným stresem vyrovnává, protože pacientovi zatím pes neublížil a během následující hodiny to nejspíš ani neudělá. V následném rozhovoru terapeut s pacientem hovoří o tom, jak se pocit, který ze zvířete zpočátku měl, postupně měnil.

Podobná cvičení je ale nutno opakovat častěji. Podle Simony Stefan, PhD., je tento model terapie jeden z nejúspěšnějších. Kognitivně-behaviorální terapie u složitějších problémů, jako jsou sociální fobie, jsou komplexnější a postupy se individuálně liší.

Tento workshop hodnotím jako nejpřínosnější, protože každý z nás se ve svém povolání nebo osobním životě s úzkostným stavem setká. V průběhu workshopu padl dotaz, jak my, lékárníci ve veřejné lékárně, máme k pacientům s duševním onemocněním přistupovat. Pokud jsme schopni tento stav u pacienta vůbec rozpoznat například podle přípravku na receptu, který vydáváme, nebo pokud pacienta známe, je vhodné zvolit milé jednání, které ale pacientovi nedává žádný prostor pro „lidovou tvořivost“ zejména v případě dávkování. Doporučuje se poskytnout raději přesnou formulaci, která nepřipouští kom­promis, tzn.: „Budete brát jednu tabletu vždycky večer před spaním“, místo „Měl byste užívat tabletku jedenkrát denně večer“. Psychiatrický pacient nemá mít možnost najít si ve vaší dispenzaci nějakou výjimku, protože zde bývá velký problém s compliance k léčbě.

Petra VODIČKOVÁ,

studentka FaF VFU Brno