Nemocniční lékárníci ve stínu vysoké pece

Přiznám, že moc nechápu aktuální vlnu přejmenovávání „lékárenství“ na „farmacie“. Proč bylo třeba měnit velmi tradiční název časopisu Praktické lékárenství na Farmacie pro praxi? Stejně tak se už nekonají kongresy nemocničních lékárníků, ale nemocniční farmacie (doména zatím zůstává stejná www.kongresnemlek.cz). Nechci být jízlivý, opravdu tomu nerozumím, zatím mi to ale ze všeho nejvíc připadá jako nějaká klukovina, jakýsi potutelný truc. Chápu Sympozium klinické farmacie René Macha, tam je to jasné a přímočaré. Přejmenování kongresů nemocničního lékárenství na kongresy nemocniční farmacie ale znamená, že už v nemocnicích nefunguje lékárenství? Nevím a určitě nejsem ten, kdo by to měl rozsuzovat. Z hlediska zvukomalebnosti se mi ale určitě víc líbí slovo lékárenství. Obávám se, že ne všichni tuto moji upřímnost ocení, ale nemohu si pomoci. Důležitý mi přijde především obsah a ten, nemám pocit, že by se nějak zásadně změnil.

Zažil jsem už několik kongresů nemocničního lékárenství a všechny byly stejně perfektní jako ten poslední, konaný 11.–13. listopadu, 26. kongres nemocniční farmacie v Ostravě. Nezměnila se atmosféra, náročnost ani zaměření programu v několika sálech. Pro jednoho člověka nebylo možné navštívit vše. Musel vybírat, určit si vnitřní priority, což nikdy není na škodu.

Co se změnilo na první pohled? Určitě přibylo kávovarů ve stáncích vystavujících firem. Obchodní zástupci si na minulých kongresech evidentně všimli, že kdo nabízí dobrou kávu, má i frontu před výstavkou a zájem potenciálních zákazníků. Takže teď byla kavárna skoro u každého stánku a jistě to přispělo k dobré atmosféře. Samozřejmě že se jako vždy našla i firemní prezentace, u které bylo ještě rušněji než u stánků s pouhou kávou, protože se tam podávalo cosi ostřejšího. Ale asi by nebylo úplně rozumné, kdyby ostatní vystavovatelé chtěli na příštích kongresech trumfnout i tento trend.

Podrobný popis programu kongresu vydal pořadatelům na malou brožuru, není v možnostech článku všechno zmínit. Neznamená to ale, že co zde nejmenuji, bylo horší nebo zapomnění hodné. V rámci kongresu probíhalo i několik satelitních sympozií známých firem. (Těm doporučuji prostudovat náš nový ceník inzerce pro rok 2023 a možnosti v něm skryté.) Pod pozorným dohledem doktorky Marcely Heislerové se v pátek, ještě před zahájením kongresu, uskutečnilo již VII. Setkání příznivců specializačního vzdělávání, byly představeny Novinky z Katedry lékárenství (právě od PharmDr. Marcely Heislerové, Ph.D.), Novinky z Katedry farmaceutické technologie (PharmDr. Sylva Klovrzová, Ph.D.) nebo Edukační aktivity EAHP (PharmDr. Petr Horák).

Večer byl kongres zahájen krásným koncertem Dua B D Strings, čili dua Alžběty Falcníkové (violoncello) a Judity Šprochové (housle). Kromě obdivuhodného podání klasických skladeb mohl člověk upřímně žasnout i nad tím, že lze v takové sestavě nástrojů zahrát i něco tak bytostně klavírního jako Bugatti step Jaroslava Ježka.

V sobotu se už od rána rozeběhl maraton přednášek a zajímavých diskuzí. Snad všichni si s velkým zájmem vyslechli současného prezidenta EAHP PharmDr. Andráse Süle, PhD, který se zamyslel nad evropskými perspektivami nemocničního lékárenství (nebo nemocniční farmacie?) a měnící se rolí a výzvami pro pracovníky v lékárnách (European Perspectives of Hospital Pharmacy – Changing Roles and Workforce Challenges). Mně se v roli fotografa líbila jeho gesta, kterými svou řeč doprovázel. Doktor Süle se pak ještě odpoledne zúčastnil panelové diskuze na téma Nemocniční farmacie v ČR a Evropě, kde spolu s Mgr. Michalem Hojným a PharmDr. Petrem Horákem diskutovali o stavu, změnách a očekáváních, kterými dnes žije nemocniční farmacie. Tato část jistě patřila k vrcholům 26. kongresu nemocničních lékárníků v Ostravě. Jak už jsem psal, nelze zde vše odvyprávět, je třeba přijet a účastnit se.

Už na jednom z minulých kongresů mi přišlo sympatické, že se nemocniční lékárníci ujali České komory farmaceutických asistentů a umožnili asistentkám a asistentům diskutovat v samostatném sále a v samostatném programu. I letos v sále Platinum probíhal blok farmaceutických asistentů a o jeho zhodnocení jsem požádal předsedkyni komory Bc. Alenu Šindelářovou. Její názory a postřehy najdete umístěné za tímto textem.

Bylo nepřehlédnutelné, že se velká část přednášek a odborného programu ostravského kongresu zaměřila na kardiovaskulární problematiku a související témata. A to nejen v avizovaném sobotním odpoledním Bloku klinické farmacie se zaměřením na snížení kardiovaskulárního rizika, kterému předsedala PharmDr. Petra Rozsívalová a docent Josef Malý.

Zaujaly mě například přednášky MUDr. Davida Bayera Antipsychotika a kardiovaskulární rizika a PharmDr. Marie Zajícové Inhibitory protonové pumpy a kardiovaskulární nežádoucí účinky.

Neděle v hlavním sále probíhala v tematickém Bloku onkologické farmacie. Zazněla řada zajímavých přednášek s kazuistikami, které asi málokoho nechaly lhostejným.
Nelze zapomenout na příběh poměrně mladého pacienta s recidivou karcinomu hlavy pankreatu, který představil PharmDr. Jan Dvořák z Českých Budějovic. Zápas o každý
měsíc života pacienta, hledání farmakologických možností, jak přidat ještě nějakou šanci v jinak beznadějné perspektivě.

S velkými očekáváními se účastníci chystali na sobotní společenský večer. Osobně jsem se neúčastnil, nicméně je možná lepší, když fotografové s rychlou spouští a nutkáním vše zaznamenávat, na podobné akce moc nechodí a neruší. Nestor české nemocniční farmacie v neděli dopoledne potvrdil, že večer se velmi vydařil a skončil až k ránu, zhruba v době, kdy do nedalekých hutí nastupovala ranní směna tavičů oceli.

Klobouk dolů před klinickými farmaceuty a současnými možnostmi. Pro nás ostatní ale klobouk nahoru a žít, každou hodinu a každou vteřinu, protože život není samozřejmý. Závěrečná část bloku se věnovala metotrexátu, což se promítlo i do následné diskuze.

26. kongres nemocniční farmacie v Ostravě byl jistě monumentálním setkáním nejlepších farmaceutických odborníků a zaslouží si jen respekt a přání, aby ve stejné kvalitě pokračoval i v dalších letech. Osobně doufám, že mě pořadatelé nepřestanou zvát, ale musel jsem se nějak k tomu úprku od lékárenství k farmacii v úvodu vyjádřit. Vím, že lékárenství je určitá podmnožina farmacie a že kliničtí farmaceuti se necítí být tak úplně lékárníky. Lékárnický stav se s tím musí naučit žít, protože to celé bezesporu nevzniklo proto, aby jedna skupina naštvala tu druhou. Možná je to jen přibližování české terminologie k té evropské a světové. Je to vývoj, který nezměníme, i kdybychom neustále spolu s Kantem křičeli: „Tím hůře pro fakta!“ Celé je to jedno z témat, kterým bychom se chtěli do hloubky věnovat v příštím ročníku časopisu.

Zdeněk POKORNÝ