CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Piťhová, P.: Postavení pioglitazonu v moderní léčbě diabetes mellitus 2. typu

Medicina pro praxi č. 4/2022

Pacienti s DM2 jsou vysoce rizikoví stran výskytu mikro- i makro-vaskulárních komplikací a mají zvýšenou kardiovaskulární mortalitu oproti zdravým. Pioglitazon (Pi) je jedním z léčiv, které dokáže výskyt vaskulárních komplikací ovlivnit. Pi je inzulínovým senzitizérem ze skupiny thiazolidindionů. Zvyšuje tedy citlivost tkání k účinku zbytkového inzulinu a snižuje tak glykémii. Je selektivním inhibitorem jaderných receptorů PPARγ, které se zapojují do metabolismu tuků a sacharidů a jsou exprimovány v různých částech organismu (hematopoetické buňky, játra, ledviny, tenké střevo).

Pi tvoří s receptorem makromolekulární komplex. Thiazolidindiony mají i účinek proti zánětu, ateroskleróze a na kontrolu buněčného cyklu, apoptózu a karcinogenezi. Mírně snižují i krevní tlak a zlepšují funkci endotelu. Efekt Pi na snížení glykémie je pozvolný, dostaví se za 6–8 týdnů. Pi se užívá 1x denně nezávisle na jídle v dávce 15–45 mg per os. Rychle se vstřebává z GIT a z 99 % se váže na plazmatické bílkoviny, maximální plazmatické koncentrace dosahuje za 2 hodiny. Metabolizován je v játrech přes cytochrom P450 typ 2C8, tři ze šesti metabolitů jsou biologicky aktivní.

Pi je lékem druhé až třetí volby u DM2. V monoterapii jej lze podat při intoleranci či kontraindikaci metforminu. Z nežádoucích účinků se objevuje retence tekutin s rizikem srdečního selhání, v kombinaci s glifloziny se tato komplikace vyskytuje méně. Někdy dochází k mírnému nárůstu tělesné hmotnosti, snížení kostní novotvorby, zhoršení jaterních funkcí. Pi je kontraindikován u srdečního selhání, poruch funkce jater, diabetické ketoacidózy, karcinomu močového měchýře, v těhotenství a při kojení.

Mayerová, M., Ustohal, L.: Některé méně časté nežádoucí účinky antipsychotik

Psychiatrie pro praxi č. 3/2022

Běžnými NÚL u antipsychotik jsou účinky extrapyramidové, metabolické, únava, či zácpa. Úkolem tohoto článku je upozornit na některé méně běžné NÚL. Prvním z nich je hluboká žilní trombóza (HŽT), která se dle studií vyskytuje u pacientů užívajících antipsychotika mnohem častěji, zvyšuje se i výskyt plicní embolie. Hlavně to platí pro antipsychotika II. generace a nízkopotenční z I. generace. Platí to hlavně pro pacienty nižších věkových kategorií (do 60 let). U starších to nebylo prokázáno. Častým rizikovým faktorem vzniku HŽT u psychiatrických pacientů je kouření a obezita. U pacientů s vysokým rizikem by měl být podáván pravidelně nízkomolekulární heparin. U tří pacientů autorů článku došlo k tromboembolii po nasazení risperidonu.

Dalšími méně častými NÚL jsou anticholinergní deliria hypo či hyperaktivní. Jejich výskyt je závislý na dávce a plazmatické koncentraci např. klozapinu. Je třeba myslet na to, že při infekci je hladina zvýšená. Nikdy by se klozapin neměl kombinovat s léčivy s anticholinergním potenciálem. Při výskytu deliria je nutné tato léčiva postupně vysadit.

Z ostatních NÚL se mohou vyskytnout: tardivní dystonie(olanzapin), pankreatitida (olanzapin), zvýšené amylázy a lipázy (olanzapin), koktání (klozapin), parotitida (klozapin), generalizovaný edém (risperidon), hypotermie (aripiprazol).

Připravil: PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz