Co by vám v příštím roce udělalo radost v životě? V lékárně? V časopise?

PharmDr. Josef MAREK, Lékárna U Svaté Theodoty, Letohrad

Tak popořadě. V životě by mi asi nejvíc udělalo radost, kdyby už konečně skončila válka na Ukrajině. Všichni vidíme, jak to na nás všechny dopadá a jak je celý svět kolem nás propojený a navzájem na sobě závislý. Možná jsme si to dřív ani nedovedli představit a teď to vidíme a cítíme na vlastní kůži (i v peněžence). Udělalo by mi radost, kdyby celá moje rodina byla zdravá a v pohodě. Vložím i radost, která se už děje letos. Moc si užíváme naši dvouletou vnučku, když hrajeme na klavír a tancujeme, když musíme zpívat celá rodina dětské písničky, když se učíme poznávat ptáčky, když stavíme domečky z dek, však to znáte. To je ta pravá radost.

V lékárně by mi udělalo radost, kdyby všechno fungovalo, jak má, kdyby nebyly výpadky, kdyby nikdo nepodváděl, kdybychom se všichni chovali poctivě, kdyby… kdyby. To je ale utopie, že? Tak postupně. Bylo by fajn, kdyby někteří kolegové pochopili, že „reexporty“ přes lékárnu, nikoliv přes distribuci, ubližují nám všem, navíc SÚKL už dává pokuty i 5 milionů. Bylo by fajn, kdyby věděli, že se na to stejně jednou přijde a sankce budou veliké. Bylo by fajn, kdyby tihle kolegové pochopili, že je to jen krátkozraký a krátkodobý profit, ve skutečnosti si ale zadělávají, a nám všem, na větší problémy a sankce. A to nemluvím o batožení.

A v časopise? Osobně musím říct, že jsem s časopisem velmi spokojený. Jsem moc rád, že se stále zachovává v papírové podobě a v kvalitě, v jaké je. Možná bych měl jen drobný nápad, návrh, jestli trochu nerozšířit záběr časopisu. Kromě věcí profesních a odborných bych se nebál představit například kolegy, kteří jsou něčím zajímaví, výjimeční, jsou veřejně aktivní, sportovci, umělci. Určitě je jich spousta a je fajn o nich vědět a číst.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr.Max, Brno

Udělalo by mi nesmírnou radost, kdyby měl den mnohem víc než 24 hodin. Kdybych měl energii do všeho, co potřebuji a chci dělat. Kdyby mi manželka dovolila kupovat nové knihy. A kdybych ty, co mám doma, stíhal číst (Japonci mají pro kupování knih, které pak jejich majitelé nečtou, speciální slovo: tsundoku). Kdyby mezi lidmi přibylo více úsměvů, vřelosti, zájmu o ostatní a ochoty pomáhat. Kdyby se v masovém měřítku začalo používat kritické myšlení. Kdyby se pacienti začali zodpovědně starat o své zdraví. Kdyby hloubkové revize léků vedly ke srovnání s cenami v sousedních zemích. Kdyby na mě ze zásuvek koukala balení antibiotických očních přípravků a tablet a nemusel bych zoufalým pacientům říkat, že to už tři týdny nemáme. Kdyby bylo více lékárnic a lékárníků ochotných psát své názory do ČČL, kde by současně s nimi bylo i více rozhovorů na lékárnická i mimolékárnická témata. Ale v podstatě by mi stačilo, kdyby byli lidé zdraví a své zdraví utužovali pohybem a konzultacemi v lékárnách, které by byly v rámci výkonu lékárníka vnímaného jako důležitého profesionála ve zdravotnictví samozřejmě hrazené pojišťovnami. Milé čtenářky a čtenáři, kolegyně a kolegové, buďte zdraví, s úsměvem na tváři a plni energie!

PharmDr. Veronika HORÁKOVÁ, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Tak to je krásná otázka na hektickém konci roku, který tak zběsile utíká, že si kolikrát říkám, že se Země musí točit stále rychleji a rychleji.

Příští rok bych si přála klidnější. Udělalo by mi radost, kdybych měla víc času sama na sebe. Na svoje nejbližší. Kdyby se život v hezkých momentech zastavil a zpomalil a měla bych víc času si krásné věci vychutnat, aby hned neutekly.

V lékárně by mi udělalo radost, kdybychom pokračovali našlápnutým směrem, měli dostatek kolegů na nové a stávající projekty a dennodenní povinnosti zvládali s humorem a entuziasmem motolským lékárníkům vlastním. Navzájem si vycházeli vstříc. I když to zní jako klišé, pohoda v práci je podle mě základním předpokladem pro to, abychom byli celkově spokojeni i ve svém osobním životě, což platí i obráceně.

V časopise bych uvítala články týkající se aktuální problematiky lékárenského dění, nových léčiv, nových lékových forem a sem tam společenskou rubriku.

PharmDr. Přemek CÍSAŘ, Lékárna Modřínová, Třebíč

V časopise bych byl rád, kdyby se našlo pár dalších odpovídajících kolegů. Anketa je vždy to první, co čtu, protože mě už měsíc zajímá, co odpověděli ostatní. Taky bych zase někdy chtěl mít odpověď delší než Helena Slámová. Co dalšího? Kdyby se našlo více času, ale to souvisí s další otázkou. V lékárně by mně udělalo radost, kdybych mohl přivítat novou kolegyni i dvě, abych si mohl v klidu přečíst Časopis českých lékárníků. Bylo by fajn, kdyby vláda, když už chce vládnout, seškrtala zbytečné paragrafy, které nic nepřináší, jen obtěžují. Kdyby někoho napadlo, že digitalizace není o přidání práce počítačům, ale o ubrání práce lidem. A v osobním životě bych samosebou uvítal světový mír, a aby se všechny bytosti měly rády… Ale teď vážně. Radost by mi udělalo více tolerance a důvěry mezi lidmi. Rád bych taky potkal lidi, které jsem dlouho neviděl. Poslední dobou se mi to začíná plnit, z čehož mám radost. Měli jsme setkání univerzitní skupiny po letech a Janča má stále stejnou vyřídilku. Přijela Jája z Německa a měli jsme čas se projít a popovídat. Před Vánocemi se mi poštěstí setkat se s Ondrou z Gruzie a o prázdninách bych rád navštívil Jirku v Southhamptonu. Vzpomínám na krásná štědrodenní dopoledne, která jsem trávil v lékárně s Hankou na službě v FNKV, kde jsme probrali „živý mrtvý“ a stláskali spoustu vánočního cukroví. Báru bych rád viděl trénovat lakros, Hanku z Hané jezdit na koni a s Martinou vyjít na Radhošť na východ Slunce. Taky jsem po letech viděl dávnou lásku, se kterou je stále radost prohodit pár slov. Mrzí mě, že těch slov nebylo víc, protože je stále nesmírně inspirující. A mám pocit, že jsem se poslední roky věnoval hloupostem, a ne důležitým věcem, a to bych chtěl napravit. Asi to všechno nestihnu, ale udělalo by mi radost je všechny vidět. Mám na to celý rok a snad aspoň něco z toho vyjde. A to jsem spoustu lidí nezmínil, protože bych si s nimi chtěl „jenom“ pokecat a nevím, co bych k nim napsal za zážitek, tak doufám, že se nebudou zlobit. Zkrátka radost by mi udělalo setkávání mezi lidmi. Už mi ty sociální sítě lezou krkem. Tak tedy Veselé Vánoce a šťastný nový rok a snad se v něm aspoň s někým potkám. PS: Zase bude ta Helenka delší.

Mgr. Filip ŠKARDA, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí

Tentokráte budu asi stručnější než obvykle. Co si přeji od života, si nechám pro sebe, možná jen nakousnu přání, aby zůstaly levné letenky. Jinak v lékárenském životě a v lékárně bych si přál, aby už padaly jen hvězdy a ne úhrady, abychom se všichni chovali jako lékárníci a kolegové, abychom nemuseli poslouchat diktát někoho, kdo našemu povolání nerozumí. Přál bych nám všem, abychom měli možnost dobrovolně si rozšiřovat kompetence.

Na závěr bych všem kolegyním a kolegům popřál hezké svátky a vše nejlepší v novém roce.

PharmDr. Jana HORÁKOVÁ, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Nejen letošní rok jsem se soustředila na plánování, budování, otevření a rozjezd lékárny. Opravdovou radost mi udělá, když se lékárně bude dařit, bude mít spokojené klienty a návštěvníky a bude fajn místem a důvodem k zastavení se. Stejně tak, aby i ostatní magistři, asistenti a pracovníci zde byli rádi a měli příjemné zázemí. Uvítám postupný rozvoj poskytovaných lékárenských služeb a poradenství. Také dostatek léčiv a surovin pro celkové a hladké fungování lékárenství. V rámci vzdělávání a dosažených kvalifikací se chci zase posunout o kus dál a chtěla bych se některých kurzů a seminářů zúčastnit osobně, nejen on-line.

Určitě nám všem udělá radost i ohodnocení naší lékárenské práce a péče a ekonomická prosperita.

Radost v životě? Setkávání se s přáteli, pořádná lyžovačka a zimní radovánky, kultura, knihy, cestování a poznávání světa, celkový osobní rozvoj, tréninky a další úspěšné závodní starty ve fitness.

V časopise uvítám informace k aktualitám a změnám, zlepšováky a pomůcky pro praxi a pacienty. Myslím, že se to daří dobře a že nápady jsou. I obsah časopisu je všestranný a zajímavý, ať se tak daří i nadále. Přeji vám všem hlavně zdraví, lásku a radost v každém dni a příště zase tady na shledanou. Krásné Vánoce a PF 2023.

Mgr. Valéria ČERVINKOVÁ, BENU Lékárna K Pérovně, Praha

Ve světě lékárníků by mě potěšilo uznání víc kompetencí, které mohou ulehčit nejen naši práci, ale taky napomoci pacientům a celému zdravotnímu systému. Přeji si, aby byl rok 2023 dalším z úspěšných kroků vstříc světlejší budoucnosti lékárenství, lepším podmínkám pro dnešní studenty, kteří potřebují vidět smysl ve své budoucí práci.

A nejen smysl, ale i to, že se náš obor posouvá dál, modernizuje a mění přirozeně tak, jak si to dnešní svět vyžaduje. Možná právě časopis by mohl dát více prostoru dnešním studentům farmacie, aby se vyjádřili k tomu, co se jim v našem světě líbí, co je motivuje v jejich studiu a jak vidí svou budoucnost. Jinak by mě v lékárně určitě potěšilo méně výpadků léků, víc milých a trpělivých pacientů. :)

Do roku 2023 přeji všem kolegům jenom hodně momentů, či už v práci nebo soukromí, které člověka jen posílí, nakopnou a ukáží mu, že svět je hezké místo a jen my sami si ho dokážeme udělat ještě hezčí a lepší.

Mgr. Helena SLÁMOVÁ, Lékárna Komín, Brno

Co napsat, aby se člověk pořád neopakoval, protože přání a sny jsou stále stejné, přemýšlím nahlas při klasické vánoční otázce. Nakonec si myslím, že najdu to vánoční poselství. Ale vezmu si na pomoc váženého pana kolegu Šmída, který nás, k mé velké lítosti, nedávno opustil. Věřím, že by se na mne nezlobil. Ráda bych mu i tímto příspěvkem vzdala hold. Patřil mezi poslední mohykány, kteří zastávají základní a pravé hodnoty našeho stavu z ryze čistých pohnutek a z hloubi srdce, a kterých, bohužel, ubývá.

Měla jsem tu čest ho znát jen velmi krátce, osobně jsem se s ním viděla pouze jednou, a to na minulém sjezdu delegátů. Bylo až neuvěřitelné, jak dlouho jsme si dokázali povídat navzdory tomu, že jsme se dříve nikdy nepotkali. Bylo velmi příjemné si s někým moci zaníceně pohovořit o stavu českého lékárenství, s někým, kdo jej vnímá tak moc stejně a naléhavě, z koho je cítit, jak moc je lékárenství jeho srdeční záležitostí, s někým, kdo mluví stejným jazykem jako vy. Nemůžu zapomenout, jak jsme se loučili s myšlenkou, že se pokusíme na fakultách domluvit přednášky nezávislých lékárníků, kteří by studenty upozorňovali na vratké štěstí práce v řetězci a vyvažovali tím zkreslené informace, které jsou studentům podsouvány. Někoho, kdo by je upozornil na nutnost vnímání lékárenství jako oboru, který je hoden svého místa v primární zdravotní péči, který ale vrávorá nad propastí a je nutné udělat vše pro jeho záchranu. Kdo by přednášel o úskalích provozování nezávislých lékáren a práce v nich, ale zároveň zdůraznil potřebu jejich zachování. Moc jsem se těšila, že se nám to třeba jednou podaří a doufala jsem, že budeme moci studentům nabídnout jiný pohled a umožníme jim si vytvořit objektivní názor. Bohužel nám do plánů vstoupil osud. Mise bude bez něj mnohem obtížnější, ale nechci to vzdát. Jeho představa krásného a plnohodnotného, znovu svobodného lékárenství, nesmí umřít s ním. Budu tedy dál opakovat mnohokrát opakované, dokud to nepadne na úrodnou půdu. Nenechám tato důležitá témata usnout. Nebude to pro mne těžké, protože slova, která používal, jsou mi blízká a věřím jim do posledního písmene. Proto na otázku, co by mi udělalo radost do dalšího lékárnického roku, znovu jen zopakuji parafrázi jeho přání, aby nezapadla a aby žila věčně. Léky pro každého, v každé lékárně, za stejné doplatky, lékárny lékárníkům. A zachování časopisu! Bez diskuze. :)

Na otázku, co by mi udělalo radost v časopisu, odpovím nápadem, kde skloubím hned několik Jindrových přání.

Lékárnické řemeslo se již dnes předává z generace na generaci jen velmi málo, tento obraz je čím dál víc nereálný a vzácný. Měli bychom tedy začít alespoň předávat řemeslo z nezávislého lékárníka na lékárníka, aby třeba jednou tato rodinná tradice začala zase vzkvétat. A jsem zpět u výuky na fakultách. Tam je šance oslovit velké množství mladých lékárníků, potenciálních provozovatelů, kteří by mohli jednou převzít provozování lékáren, jejichž majitel končí a většinou má dnes jedinou možnost – prodat lékárnu těm, díky nimž už nemá chuť a sílu jít lékárnickou cestou dál. Proč se vlastně nedostane stavovský časopis do rukou studentů? Není to ten nejreálnější obraz současného stavu oboru? K čemu bude studentům bezvadná znalost historie, když se absolutně neorientují v současnosti? V každém předmětu sociální farmacie by mělo být každý měsíc povinné předčítání časopisu a diskuze nad aktuálními tématy. Tak z tohohle bych měla radost a snad i Jindra Šmíd spokojeně pokyvuje hlavou. Zapaluju svíčku.