Ze života právníka v Komoře
– díl dvacátý třetí , hektický

Uzávěrka klepe na dveře, na chvíli odkládám studium návrhu lex Rx online, který už je předložen, ale to bude až březnový příběh. Místo toho je třeba se ohlédnout za únorem. Byl hektický. Tak moc, že až teď jsem si uvědomil, že to tento únor bylo 15 let, co jsem poprvé přišel na Komoru a domluvil se s prezidentem Lubomírem Chudobou na spolupráci.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Komora letos slaví 30 let, a tak už jsem s ní vlastně strávil polovinu jejího života. Ona byla tehdy v pubertě a teď je z ní dospělá žena. Do puberty jsem zatím dorostl já a snad se dočkám i té dospělosti. Ale tento text nemá být o vzpomínání na léta, ale jen o únoru.

Zřejmě nekonečným příběhem bude historie komorových podnětů na stále se množící nabídky ostrého zásilkového výdeje léků na předpis. Na SÚKL odešly další, včetně připomenutí toho nejstaršího z loňského jara. Výsledek zatím nevidíme. Po mnohaměsíčním vyjednávání se podařilo uzavřít spornou kapitolu vývoje členské evidence, podepsat dodatek ke smlouvě a znovu nastartovat práce na vývoji aplikace.

V polovině měsíce mne dohání karanténa, která naplno ukazuje, že práce právníka si nežádá žádné cestování, ani jiný pohyb, krom rytmických úderů do klávesnice a postrkování myši. Dům, ve kterém jsou zásoby, teplo, sucho, internet, voda, elektřina a WC, stačí. Hlavně ten internet. A v lékárně poptávám Asocialin. I na tom jednání představenstva 16. února jsem díky Zoomu byl a nebyl. Prý mi to jako repráčkovi slušelo.

Po populárních prekurzorech výbušnin se na scénu dostává další hezké téma, které lékárníci určitě přivítají. Novinky ze zákona o použitých výrobcích, který připomíná povinnosti při zacházení s elektrozařízeními a nějaké nové přidává. Připravuji informaci na web, která vyjde v březnu. Do výroční zprávy chystám přehled legislativních novinek roku 2020. A opravuji si přitom dojem, že se v roce 2020 celkem nic nestalo.

Nade vším se vznáší testování a očkování. O obojím se na různých úrovních uvažuje v lékárnách. Vzletné myšlenky vždy tvrdě přistávají v okamžiku, kdy se ideje přetavují v činy a začínají se definovat podmínky, za kterých v lékárně testovat nebo očkovat. To první se zdá být jednodušší než to druhé.

Vedle toho trochu upozaděně probíhá místy divoká distribuce vakcín, při které se na nějaký ten paragraf nehledí, a hlavně zůstává rozum stát, proč se stále tak zarputile obchází zapojení lékáren do hry. Vlastně ani není divu, že se pak v dobré vůli nabídnou řidiči z pivovarů, že ty vakcíny rozvezou. Důsledkem je všeobecný a rychlý úpadek společenského vědomí o tom, že s léky nelze zacházet jako se sušenkami. Komora proto, za prvé, nabízí kapacitu lékáren k tomu, k čemu jsou určené, k výdeji na žádanky. Za druhé sepisuje rozbor připomínající, jak a podle jakých norem lze vakcíny distribuovat. Jenže doba je rychlá a málo pochopitelná. Takže na jednu stranu se musí ověřovat podle FMD a na stranu druhou se mnozí aktéři současné honičky teprve s hrůzou dozvídají, že nějaké FMD existuje. Na jednu stranu musí zaměstnanci lékáren psát do sešitu, kdy se sušilo nádobí, a na stranu druhou by se letecky mezi lid rozhazovaly bedny s léky pro kozy. Až se toho zalekl i sám jejich výrobce.

ZPMV začala rozesílat dodatky ke smlouvě venkovským lékárnám vybraným k bonifikaci v roce 2021. Jen tu pomoc špatně pochopila a splatnost určila na srpen 2021 a květen 2022. ­Komora požádala o změnu, zatím bez reakce. K řešení se mi ­dostal i zajímavý případ správního řízení u SÚKL. Ten uložil ­lékárně pokutu za to, že nerealizovala sběr dat na přelomu let 2017 a 2018. Problém spočívá v tom, že právě v tomto období už byla povinnost sběru dat v zákoně o léčivech pozměněna a podrobnosti sběru měly být rozvedeny ve vyhlášce o správné lékárenské praxi. Jenže v té se objevily až na konci roku 2018. A tak od dubna 2017 až do listopadu 2018 nebyl sběr dat vymahatelný. Věděli jsme to všichni, ale teď na to SÚKL zapomněl. Věc putuje na ministerstvo zdravotnictví.

Koncept věcného záměru donáškové služby se přetavil do podoby návrhu změn paragrafového znění několika různých předpisů. Základní myšlenkou zůstává výdej léčivého přípravku vázaného na recept v rukách farmaceuta. Jen by k němu nově mohlo dojít i mimo lékárnu. Není jednoduché najít rovnováhu mezi zachováním bezpečného zacházení s léčivým přípravkem a jeho ­výdejem mimo lékárnu. Proto se dá čekat, že k návrhu budou četné připomínky, o kterých se bude muset diskutovat. Pokud ovšem nebude mrtvolné ticho, v němž se na diskuze nebude hledět, protože kdosi natvrdo protlačí, co potřebuje, bez ohledu na všechno ostatní – e-shop bez hranic. Vydávat něco takového za pokrok je hloupé. Pokud už má být telemedicína i v lékárenství, pak pojďme hledat cesty, jak lékárenskou péči dělat skutečně moderně a za použití informačních technologií. Protože to, co se snaží prosadit teď, není žádná modernizace lékárenství. To je jen obyčejná snaha jej zničit, aby se dalo prodávat přes internet.

Nevím, jestli závěrem psát nebo nepsat pár slov o epidemii, o tom, jak zasahuje do života každého z nás a mnohým bere živobytí, zdraví i život. Nic originálního mne nenapadá. Proto jen prosté přání zdraví vám i vašim blízkým.