SVĚTOVÉ DNY ZDRAVÍ - říjen

Na měsíc říjen nepřipadá žádný ze světových dní zdraví vyhlašovaných WHO. Z jiných mezinárodních dní souvisejících se zdravím to jsou Mezinárodní den starších, Světový den bez násilí, Světový den zraku, Světový den duševního zdraví, Světový den artritidy/revmatizmu, Světový den hospicové a paliativní péče, Světový den bílé hole, Světový den výživy (potravy), Mezinárodní den pro odstranění chudoby, Světový den boje proti osteoporóze, Den Organizace spojených národů, Světový den psoriázy. Z dřívějších tzv. podporovaných dní to byly Světový den lidských sídel a Mezinárodní den pro zredukování přírodních katastrof a z tzv. sponzorovaných dní Den boje proti bolesti. Z dalších dní připomínaných v tomto měsíci to je Světový den trombózy, Světový týden idiopatické plicní fibrózy, Den pro zdravá prsa a další.

Evropský den boje proti depresi (European Depression Day, EDD)

Deprese je jedním z nejčastějších duševních onemocnění na celém světě. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že globálně depresí trpí 350 milionů lidí, v Evropě 30 miliónů lidí.

Evropský den boje proti depresi organizuje od roku 2004 Evropská asociace pro boj s depresí (European Depression Association, EDA). Ve svém logu má EDA příhodné přírodní anti - depresivum – třezalku. EDA je aliancí organizací, pacientů, výzkumných pracovníků a zdravotnických pracovníků z 19 zemí Evropy. Podporuje ty, kteří jsou postiženi depresí a snaží se zvyšovat povědomí veřejnosti o rozšířené depresi. K zakládajícím členům EDA patřily asociace z Francie, Belgie, Dánska, Velké Británie, Itálie a Švýcarska, tyto země si také poprvé připomněly EDD. Postupně se k EDD přidávaly další státy (Německo, Španělsko, od roku 2008 Slovensko). Na Slovensku při této příležitosti zájemci dostávali informační materiály o depresi a symbolickou „nezábudku“, česky pomněnku, německy „das Vergissmeinnicht“, anglicky „forgetme-not“ – vše v doslovném překladu a významu nezapomeň na mne, výstižně vystihující, oč tu běží. Pomněnka je symbolem duševního zdraví, viz Dni nezábudiek v SR.

EDD se váže k datu 1. října. V některých zemích je EDD ztotožňován se Světovým dnem duševního zdraví (World Mental Health Day, WMHD) či k němu přiřazován. WMHD je od roku 1992 každoročně pořádán Světovou federací pro duševní zdraví (World Federa? on for Mental Health) a připadá na 10. říjen. Jako příklad prolínání obou dní může sloužit motto WMHD z roku 2012 – Deprese: globální krize nebo zaměření WMHD 2019 – Pracujeme společně, abychom zabránili sebevraždě.

Bližší zaměření EDD je specifikováno od roku 2010, uvádíme je v tabulce 1.

V souvislosti s mottem EDD z roku 2010 mně mimoděk na mysli vytanula asociace – výpověď Violetty Valéry (La Traviata) z prvního dějství „osamělá uprostřed davu“.

V literatuře najdeme, že depresí, ať již domněle či skutečně, trpěl 16. americký prezident Abraham Lincoln, anglická královna Viktorie, anglický fyzik, matematik a astronom Isaac Newton, 6. americký prezident John Quincy Adams. Vedou se spory, zda tímto onemocněním trpěl Winston Churchill, premiér Velké Británie. Z dalších osobnosri jmenujme například umělce Vincenta Van Gogha, skladatele Ludwiga van Beethovena.

Deprese se řadí k důležitým problémům veřejného zdraví. Mezinárodní organizace jako jsou WHO a Světová banka predikují, že se deprese stane po kardiovaskulárních onemocněních celosvětově hlavní příčinou zdravotních problémů a druhým nejnákladnějším onemocněním. Nikoli ne náhodou se WHO soustředila na problematiku deprese v globálním měřítku a zařadila ji jako nosnou tematiku Světového dne zdraví v roce 2017. Deprese je hlavní příčinou 128 000 úmrtí v důsledku sebevraždy, která jsou každým rokem zaznamenána v evropském regionu WHO. Přestože je deprese velmi běžná a ovlivňuje kohokoli v jakémkoli stadiu života, je stále velmi podceňována (nedostatečně diagnostikovaná a ne dostatečně léčená). Uvádí se, že 75 % všech lidí trpících těžkou depresí nedostává adekvátní léčbu.

Deprese je porucha/nemoc, která se vyznačuje přetrvávajícím smutkem a ztrátou zájmu o činnosti, které si člověk obvykle užívá, doprovázená neschopností vykonávat denní činnosti po dobu nejméně dvou týdnů. Kromě toho mají lidé s depresí obvykle několik z následujících příznaků: ztrátu energie, změnu chuti k jídlu, spí delší nebo naopak kratší dobu, úzkost, sníženou koncentraci, nerozhodnost, neklid, pocity bezcennosti, viny nebo beznaděje a myšlenky na sebepoškozování nebo sebevraždu. V průběhu života ji zažije každý pátý člověk, ročně tato porucha postihne asi 5 % populace. U žen se objevuje přibližně dvakrát častěji než u mužů.

Stručně z historie

Nejstarší písemné zprávy o tom, co se dnes považuje za depresi, se datují druhým tisíciletím př. n. l. v Mezopotámii, přičemž se o depresi hovořilo spíše jako o duchovním než fyzickém stavu. Myšlenka, že depresi způsobují démoni a zlí duchové, se objevuje v mnoha kulturách, včetně kultur starověkých Řeků, Římanů, Babyloňanů, Číňanů a Egypťanů. Z toho také vycházely používané léčebné metody v podobě bití, fyzického omezení a hladovění ve snaze vyhnat démony z těla. Řada starořeckých a římských lékařů však věřila, že deprese je somatická a psychická nemoc. K léčbě svých pacientů používali terapeutické metody, jako je gymnastika, masáž, strava, hudba (muzikoterapie), koupele a léčivé přípravky obsahující výtažek z máku a oslí mléko.

Řecký lékař Hippokrates se domníval, že depresi (zpočátku nazývanou „melancholie“) způsobuje nerovnováha čtyř tělesných tekutin. Její léčba pozůstávala z pouštění žilou, koupelí, cvičení a diety. Napoti tomu římský filozof Cicero věřil, že melancholie měla psychologické příčiny, jako je vztek, strach a smutek. Přeskočme velmi drsné léčebné metody Cornelia Celsa (25 př. n. l. až 50 n. l.) – údajně doporučoval hladovění, bití atd., léčebné postupy perského lékaře Rházese, …v roce 1621 Robert Burton publikoval „Anatomii melancholie“, ve které nastínil sociální a psychologické příčiny deprese (jako jsou chudoba, strach a osamělost). Terapeutický přístup se příliš nezměnil – přibylo použití purgativ. Poté nastupuje „moderní“ léčba v podání Emila Kraepelina, Sigmunda Freuda a dalších.

Farmakoterapie, pomineme-li použití isoniazidu u některých pacientů, počíná léčbou imipraminem (Tofranil) a pokračuje nástupem tricyklických antidepresiv (TCA). Později se objevila další antidepresiva, včetně fluoxetinu (Prozac) v roce 1987, sertralinu (Zoloft) v roce 1991 a paroxetinu (Paxil) v roce 1992, tedy inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), následovaná novějšími antidepresivy – bupropionem (Wellbutrin), vortioxetinem (Trintellix), a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI). Ve zkratkovitém přehledu neuvádíme všechny významné představitele ze skupin SSRI, SNRI, TCA, inhibitorů monoaminooxidázy, atypických antidepresiv a dalších a jejich časovou následnost.

Situace v ČR

V roce 2017 si vzalo život 1 395 Čechů (z toho 79,3 % mužů). Nejčastěji si Pokračování z předchozí strany lidé sahají na život v pondělí, nejméně často o víkendu, konkrétně v sobotu. Nejvíce sebevražd připadá na jarní měsíce – březen a duben, nejméně na měsíce zimní. Dlouhodobě je měsícem s nejnižším počtem sebevražd prosinec. Za posledních 25 let došlo k šestinásobnému nárůstu spotřeby antidepresiv. Upouští se od předepisování anxiolytik (benzodiazepinů – alprazolamu, bromazepamu, klonazepamu). Až 50 % lidí, kteří trpí depresemi, se neléčí. Neléčená deprese je přitom jedním z hlavních důvodů k sebevraždě. Nicméně jsou i jiné příčiny sebevražd, než je deprese. Třikrát víc lidí si ročně sáhne na život, než kolik jich zemře na silnicích.

Úloha lékárníka jako prostředníka mezi pacientem a lékařem má více podob, z nich lze zdůraznit nastavení a monitorování compliance a zvyšování gramotnosti pacientů, povědomí zdravých osob i pacientů o tom, že je potřebné, aby si jednotlivci udržovali své vlastní duševní zdraví a snížili tak možnost vzniku stresu nebo deprese.

Kde mohou pacienti hledat pomoc?

Prostřednictvím linek důvěry, krizových center, na psychiatrických klinikách a v psychiatrických nemocnicích.

Zapamatujme si, že člověk může bojovat proti depresi a vyhrát!

Literatura u autora.

Doc. RNDr. Jozef KOLÁŘ, CSc.

Ústav aplikované farmacie, Farmaceutická fakulta VFU Brno