Farmakologická charakteristika antihistaminik 2. generace

Terapeutický účinek

Hlavní mechanismus účinku antihistaminik 2. generace spočívá v selektivním antagonismu na receptorech H₁. Díky nízké schopnosti přestupu do CNS mají jen minimální nebo žádný vliv na vigilitu, jsou bezpečné pro řidiče a lze je, na rozdíl od 1. generace, kombinovat s benzodiazepiny nebo s alkoholem. Jejich protialergické působení je komplexní: v časné fázi alergické reakce inhibují působení histaminu a ve fázi pozdní tlumí různými mechanismy zánět, a to např. ovlivněním produkce leukotrienů, některých cytokinů nebo adhezivních molekul či ovlivněním chemotaxe. Toto širší, avšak variabilní antialergické působení přispívá k dobrému klinickému výsledku jejich podávání.

Farmakokinetika

Svým účinkem jsou jednotlivé látky z této skupiny prakticky rovnocenné, ale liší se farmakokinetickými vlastnostmi. Astemizol má dlouhý biologický poločas a tlumí reaktivitu kůže na 6−8 týdnů. Cetirizin, loratadin, terfenadin a akrivastin se metabolizují rychleji a ovlivňují kožní reaktivitu na 2−4 dny. Cetirizin a levokabastin jsou na rozdíl od ostatních vylučovány především močí.

Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky jsou při dodržování léčebných schémat minimální, u některých zástupců (astemizol, terfenadin) však bylo popsáno ovlivnění kardiovaskulárního systému. Jedná se zejména o proarytmogenní efekt – prodloužení QT intervalu, vznik tachykardií, v závažných případech až ventrikulárních tachykardií typu torsade de pointes. Kardiotoxicita je následkem především předávkování nebo lékových interakcí na úrovni jaterního metabolismu léčiv. Novější zástupci 2. generace antihistaminik mají již lepší bezpečnostní profil a stejnou účinnost. V České republice jsou z této skupiny registrované azelastin a fexofenadin. Avšak ani u běžnějších zástupců, cetirizinu a loratadinu, nebyl proarytmogenní účinek popsán.

Topické podání

Antihistaminika 2. generace se většinou podávají perorálně, nicméně je možná i topická aplikace − levokabastin a azelastin jsou používány při alergické rinokonjunktivitidě ve formě nosního spreje a očních kapek. Topicky podávaný azelastin má minimální systémovou absorpci, jeho plazmatické koncentrace jsou na hranici kvantifikace nebo pod ní. U levokabastinu je absorpce vyšší a klíčové je vylučování ledvinami. Proto se ve stáří a při renální insuficienci mohou jeho plazmatické hladiny zvyšovat.

(pez)

Zdroje:
1. Vávrová H. Antihistaminika v léčbě alergických onemocnění. Lékařské listy 2001; 50 (34): 8−12.
2. Seberová E. Antihistaminika v léčbě alergických chorob. Remedia 2003; 13 (1): 49−56.
3. SPC Azelastin Comod. Dostupné na: www.sukl.cz.
4. SPC Livostin. Dostupné na: www.sukl.cz.