Nové nebo méně známé léčivé rostliny

Hydnocarpus wightianus Blume – Hrubokor Wightianův, (Achariaceae – acharovité)

Až 15 metrů vysoký, stálezelený až opadavý strom, původní v západních oblastech Indie, pěstovaný hlavně v Číně, Indonésii a Thajsku.

Z čerstvých, zralých semen se lisuje čalmugrový olej. Podle různých norem jsou zdrojem oleje i semena příbuzných druhů rodu Hydnocarpus, např. H. kurzii, H. anthelmintica a H. heterophylla. Nejčastěji je lékopisná droga Hydnocarpi ­oleum získávána ze semen druhu Hydnocarpus wightianus a zdrojem Chaulmoograe oleum jsou semena druhu H. kurzii. V terminologii existuje značná nejednotnost.

Synonyma: Hydnocarpus laurifolius.

Obecný název: Tuvakara (sanskr.).

Sbíraná část: fructus, radix, semen.

Droga: Hydnocarpi oleum.

Obsahové látky: V oleji lisovaném za studena z čerstvých zralých semen převažují mastné kyseliny s pentenovým cyklem, až 45 % podílu tvoří kyselina hydnokarpová, do 35 % kyselina chaulmoogrová a 10 % kyselina gorlová, obsah kyselin palmitové, stearové, olejové a linolové je výrazně nižší. Z flavonoidů především luteolin, dále flavonolignany, zastoupené hlavně hydnokarpinem, dále hydnowightin a neohydnokarpin. Skupinově byly prokázány triterpenoidy, steroly, aminokyseliny a kyanogenní glykosidy.

Účinky a použití: V tradiční medicíně je olej po staletí aplikován při očních zánětech, chronických kožních infekcích a vředech, pohmožděninách, zánětech sedacího nervu, revmatizmu a obezitě. Samostatnou kapitolou bylo využití čalmugrového oleje při léčbě lepry. Infekčnost lepry je, až na kožní formy, poměrně nízká. Za vrcholné období pokusů léčit lepru čalmugrovým ­olejem lze považovat rozmezí let 1920 až 1930. Perorální léčbu většina postižených ukončila kvůli odporné chuti oleje, podkožní injekce esterifikovaných kyselin (hydnokarpová, chaulmoogrová) často způsobovaly abscesy. Od roku 1940, kdy byly zaznamenány dobré léčebné výsledky se sulfony, se použití čalmugrového oleje omezilo na chudší oblasti Asie. Dnes je lepra léčena kombinací antibiotik a chemoterapeutik (rifampicin, dapson).

Odborné studie byly zaměřeny na působení flavonolignanů hydnokarpinu a hydnowightinu i flavonoidu luteolinu. Obě skupiny příbuzných sloučenin vykazují silné antioxidační účinky, omezují projevy diabetu inhibicí aktivity α-glukosidázy in vitro i in vivo a in vitro vykazují mírné cytotoxické účinky vůči buňkám adenokarcinomu plic A549 a maligního melanomu A375. Izolovaný flavonolignan hydnokarpin významně snižoval hladinu cholesterolu v porovnání s klofibrátem, vykazoval významné protizánětlivé účinky a inhibici růstu buněk Ehrlichova ascitického tumoru, lymfoidní leukemie myší, lidského adenokarcinomu tlustého střeva a karcinomu dělohy. V testech působila izolovaná kyselina chaulmoogrová proti řadě kmenů druhu Mycobacterium intracellulare, M. tuberculosis a M. scrofulaceum. Kyselina hydnokarpová účinkovala proti příbuzným druhům mykobakterií. Při testech in vivo byla vyvolána infekce myší tlapky druhem Mycobacterium leprae. Injekce podávané i.p. nebo s.c. obsahovaly kyselinu hydnokarpovou nebo chaulmoogrovou. Postup byl účinný i v případě kmenů mykobakterií rezistentních na Dapson.

Dávkování: uváděno pouze pro zevní použití.

Nežádoucí účinky a kontraindikace: pro nedostatek ­informací neužívat během těhotenství a laktace, nepodávat malým ­dětem. Možnost dráždění kůže, očí, zažívacího traktu a bolestí ve svalech.

Interakce: antidiabetika

Hlavní zdroje: AISLP, botanika. Wendys, Chemical Book, Dostál, J.: Nová květena ČSSR, Academia, Praha 1989, Drugs.com, ­European Medicines Agency, Google Scholar, Hagers ­Handbuch der Drogen und Arzneistoffe, Jellin, J. M. et al.: Natural ­medicines comprehensive database, vyd. 4, Stockton 2002, Liber Herbarum Minor,  Medline, Plants for a future, PubChem Compound, Toxnet.

PharmDr. Miloš Potužák

Obrázek: anonym (Wikipedia CC 3,0)

Vzorce: auto