Tolerabilita a účinnost benzydaminu a chlorhexidinu u dětí s orofaryngeálními záněty

Etiopatogeneze a symptomatologie orální mukozitidy

Orofaryngeální mukozitida je generalizovaný zánětlivý proces s rozsáhlými ulceracemi sliznic. Často provází chemoterapii nebo radiační terapii, a i když nepatří mezi život ohrožující stavy, může mít dalekosáhlé dopady na celkový zdravotní stav pacienta.

Orofaryngeální záněty jsou provázeny bolestí, dysfagií a redukcí perorálního příjmu, což má za následek zhoršení nutričního stavu. Studie prokázaly, že těžký průběh OM bývá spojován se septickými a krvácivými komplikacemi u imunokompromitovaných pacientů.

Etiopatogeneticky není OM jednoznačně vysvětlena. Na jejím vzniku se podílí souhrn mechanismů: přímá a nepřímá cytotoxicita podávané terapie, zánětlivá odpověď prostřednictvím cytokinů, bakteriální kolonizace lézí sliznice orofaryngu, imunitní stav pacienta, jeho věk a způsob orální hygieny.

Léčiva vhodná k podpoře orální hygieny

Chlorhexidin glukonát byl zkoušen jako antiseptikum v řadě studií k prevenci zubního plaku a léčbě periodontálních infekcí. Udává se i jeho pozitivní vliv na mukozitidu a na redukci bakteriální a kvasinkové kolonizace dutiny ústní u imunosuprimovaných pacientů.

Benzydamin hydrochlorid má při lokální aplikaci antiseptický, analgetický a protizánětlivý účinek, redukuje symptomy zánětu (edém a erytém) a bolest spojenou se zánětem fyzikálního, chemického či mikrobiálního původu. Preventivní podávání tohoto léčiva bylo u řady pacientů s radioterapií spojeno se snížením výskytu orální mukozitidy a rovněž s potlačením kvasinkové infekce v dutině ústní.

Pediatrická klinická studie

Cílem prospektivní studie publikované v European Journal of Oncology Nursing bylo porovnat 0,2% chlorhexidin diglukonát a 0,15% benzydamin hydrochlorid z hlediska preference těchto dvou léčiv u pediatrických pacientů podstupujících chemoterapii.

Studie se zkříženým uspořádáním se zúčastnilo celkem 34 dětí ve věku mezi 6 a 17 lety v průběhu 2 cyklů chemoterapie. Dětští pacienti byli randomizováni do dvou skupin, v první byl od 1. cyklu chemoterapie po dobu 3 týdnů při provádění ústní hygieny používán chlorhexidin a následně, od 2. cyklu chemoterapie, další 3 týdny benzydamin. Ve druhé skupině byl nejprve používán benzydamin a poté chlorhexidin. Výplachy úst těmito antiseptiky byly prováděny 2× denně.

Všechny děti snášely oba preparáty dobře, pouze u některých z nich bylo nutné naředit přípravek vodou či fyziologickým roztokem. Celkem 59 % dětí udalo menší pálení a iritabilitu sliznic ve spojení s užíváním benzydaminu. Chuť obou preparátů byla akceptovatelná pro 50 % dětí. Mezi oběma skupinami dle posloupnosti léčby nebyl nalezen žádný rozdíl v preferenci orálního antiseptika (p > 0,05). Přibližně polovina dětí preferovala v dalším cyklu chemoterapie užití benzydaminu, druhá polovina užití chlorhexidinu. 

Ze studie vyplynulo, že benzydamin i chlorhexidin jsou dobře akceptované i tolerované u dětí starších 6 let při provádění ústní hygieny a jejich dlouhodobé použití má své opodstatnění zejména v prevenci orofaryngeálních zánětů u imunokompromitovaných jedinců.

(moa)

Zdroj: Cheng K. K. Children’s acceptance and tolerance of chlorhexidine and benzydamine oral rinses in the treatment of chemotherapy-induced oropharyngeal mucositis. Eur J Oncol Nurs 2004; 8 (4): 341–349.