Systémově podávaná antihistaminika mají u dětí více nežádoucích účinků, než se předpokládalo

Analyzovaná data

Odborníci z dětského oddělení v Medical Centre Leeuwarden a z nizozemského farmakovigilančního centra Lareb vyhodnotili data od pacientů ve věku 0–18 let, u kterých byly v souvislosti s užíváním systémově podávaných antihistaminik v období od roku 1991 do roku 2014 hlášeny vedlejší účinky. Z analýzy byly vyloučeny reakce na promethazin, jehož předepisování dětským pacientům již není pro nežádoucí účinky doporučováno, a deptropin, který byl registrován pouze v Nizozemsku a také by v současnosti neměl být dětem předepisován. Celkem bylo získáno 228 hlášení, z nichž 16 % se týkalo desloratadinu, 15 % loratadinu a 13 % ketotifenu.

Závažné NÚ

Bylo nahlášeno celkem 5 případů závažných nežádoucích účinků (NÚ): Jeden smrtelný případ neuroleptického maligního syndromu u 4leté dívky po podání alimemazinu jako sedativa, kdy sedativní dávka byla mnohem vyšší, než je dávka podávaná pro léčbu alergií. Jeden případ atrioventrikulární reentry tachykardie u 14letého chlapce, která se projevila s 8denní latencí po užívání fexofenadinu na léčbu alergie v kombinaci s azithromycinem pro léčbu respirační infekce. Ve třech případech byly popsány křeče, a to u 11leté dívky po loratadinu (v kombinaci s kyselinou kromoglykanovou a salbutamolem), u 2leté dívky 3 dny po zahájení léčby loratadinem a u 16letého chlapce, u kterého se objevily tonickoklonické křeče 8 dní po zahájení podávání desloratadinu pro léčbu pylové alergie.

Nezávažné NÚ

Z nezávažných nežádoucích účinků byly nejčastěji hlášené kožní erupce (u 33 pacientů) a bolesti hlavy (n = 16), dále ospalost (n = 12), agresivita (n = 9), agitovanost (n = 7) a hyperaktivita (n = 5).

Diskuse

Síla této analýzy spočívá v rozsahu studovaných dat, protože byla použita všechna hlášení nežádoucích účinků systémově podávaných antihistaminik u dětí, která byla v databázi nizozemského farmakovigilančního centra. Hlášení nežádoucích účinků je však dobrovolné, což může vést k podhodnocení, a nevypovídá tedy nic o skutečné incidenci nežádoucích účinků; zároveň zůstává nejistá kauzalita. Na druhou stranu − pokud je hlášení dobrovolné, je odesláno, pouze pokud pacienti, rodiče nebo lékaři mají podezření na spojitost mezi nežádoucím účinkem a podávaným přípravkem.

Závěr

Dobrovolné hlášení nežádoucích účinků poskytuje časné varování před riziky léčiv. Lékaři by měli vzít na vědomí, že podávání látek ze skupiny druhé generace antihistaminik může být spojeno s toxickými účinky. Nejčastěji byly pozorovány kožní erupce a příznaky spojené s centrálním nervovým systémem.

(blu)

Zdroje:
1. Phillips D. Adverse reactions to antihistamines more common than thought. Medscape Medical News 2016 Apr 25. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/862387
2. de Vries T. W., van Hunsel F. Adverse drug reactions of systemic antihistamines in children in the Netherlands. Arch Dis Child 2016; 101: 968−970.