Lokálně aplikovaná antihistaminika mohou mít významný protizánětlivý efekt

Úvod

V současnosti se předpokládá, že zánětlivé dermatózy se rozvíjejí na základě vrozené poruchy, jež snižuje bariérovou funkci epidermis. Na patogenezi zánětu v kůži se podílí jednak zvýšená penetrace alergenů vedoucí k rozvoji zánětu zprostředkovaného T_H2 lymfocyty a jednak spuštění cytokinové kaskády v epidermis, která následně navozuje zánět. Vzniklý zánět pak může dále přispívat k poruše kožní bariéry.

Histamin prostřednictvím svých receptorů moduluje řadu patofyziologických pochodů v kůži včetně pruritu a zánětu. Systémově podávaná antihistaminika však mají u onemocnění, jako je atopická dermatitida, pouze malý protizánětlivý účinek, což může být při dávkách, jež se používají, zapříčiněno jejich limitovanou biologickou dostupností v periferních tkáních nebo jejich významnou biotransformací před tím, než se dostanou do kůže. Systémové užití antihistaminik zároveň limitují nežádoucí účinky, jako jsou sedace či kardiotoxicita.

Průběh studie

Studie se zabývala hodnocením účinku topicky aplikovaných antihistaminik na myších modelech. Lokální aplikace antagonistů H1r a H2r vedla u myší s normální kůží k posílení homeostázy permeability kůže, a to stimulací epidermální diferenciace a vznikem robustnějších korneocytů a také podporou syntézy a sekrece epidermálních lipidů. Vzhledem k tomu, že u myší s deficitem žírných buněk byla bariérová funkce zvýšena na obdobnou úroveň a aplikace antagonistů H1r a H2r již nevedla k dalšímu zlepšení, se dá předpokládat, že mechanismus jejich účinku spočívá v antagonizaci účinků histaminu, který se z žírných buněk uvolňuje.

Na myších modelech zánětlivých dermatóz autoři studie ukázali, že topicky podávaná antihistaminika – antagonisté H1r a H2r (5% difenhydramin a 5% cimetidin) − mohou být terapeuticky účinná, protože působí protizánětlivě, ale také díky své schopnosti zlepšovat strukturu a funkci epidermis. Podání antagonistů H1r a H2r působilo významně protizánětlivě ve čtyřech imunologicky odlišných myších modelech zánětlivých dermatóz charakterizovaných zánětem a/nebo poruchou bariérové funkce kůže (akutní kontaktní iritační dermatitida, akutní kontaktní alergická dermatitida, subakutní alergická kontaktní dermatitida a atopická dermatitida). Topické podávání agonistů H1r a H2r zhoršilo, zatímco v případě antagonistů H1r a H2r zlepšilo bariérovou funkci kůže a průběh zánětu.

Závěr

Autoři na základě získaných výsledků navrhují využívat lokálně aplikované antagonisty H1r a H2r v léčbě širokého spektra zánětlivých onemocnění kůže. Zároveň konstatují, že by závěry studie mohly změnit současný model, preferující systémové podání antihistaminik, a vést k upřednostnění použití jejich lokální aplikace.

(blu)

Zdroj: Lin T. K. et al. Topical antihistamines display potent anti-inflammatory activity linked in part to enhanced permeability barrier function. J Invest Dermatol 2013; 133 (2): 469−478.