Dokážou pacienti s depresí a úzkostnými poruchami správně porozumět výrazu tváře?

Jednoduché a komplexní emoce

Většina studií na toto téma se v minulosti zaměřovala na rozpoznávání několika základních emocí ve výrazu tváře. V reálném životě se však setkáváme se složitějšími duševními stavy. Kromě jednoduchých emocí (afektivních duševních stavů) rozpoznáváme také komplexní emoce (mentální stavy). Lidé z výrazu tváře čtou nejen pocity, ale i myšlenky.

Komplexní emoce odrážejí něčí přání a názory a vždy zahrnují kognitivní zhodnocení situace. Jednoduché emoce odrážejí pouze afektivní stavy a nemusejí nutně zahrnovat kognitivní zhodnocení. Například člověk frustrovaný tím, že se věci nedějí tak, jak by si přál (komplexní emoce), může ve tváři vyjadřovat zlobu a smutek (jednoduché emoce). Pozorovatel přitom může dokázat rozpoznat celý komplexní mentální stav − myšlenky spojené s frustrací a výraz hněvu a smutku.

Recentní výzkum

V nedávné době proběhla studie korejských vědců, která zkoumala přesnost rozpoznávání jednoduchých a komplexních emocí. Zkoumané osoby byly rozděleny do 3 skupin: pacienti s velkou depresivní poruchou (DP, n = 37), pacienti s úzkostnými poruchami (UP, n = 36) a zdravé kontroly (ZK, n = 40). Všem byly pomocí počítačového programu ukazovány fotografie obličeje herců, kteří předváděli jednoduché příjemné a nepříjemné emoce (radost, překvapení, strach, zlost, smutek atd.) a komplexní příjemné a nepříjemné emoce (entuziasmus, touha, frustrace, výčitky atd.). Ty se měly pokusné osoby pokusit rozpoznat a následně byla vyhodnocena přesnost jejich odpovědí.

Ve všech skupinách lidé rozpoznávali lépe jednoduché a příjemné než komplexní a nepříjemné emoce. Lepších výsledků se dosahuje, je-li vidět celý obličej. Nejlepší přesnost vykazovaly zdravé kontroly. Nejhorších výsledků naopak dosáhli pacienti s DP, kteří měli signifikantně nižší přesnost rozpoznávání ve srovnání se ZK. U jednoduchých emocí měly osoby s DP nižší rozpoznávací přesnost ve srovnání s pacienty s UP a ZK, u komplexních emocí nižší přesnost pouze ve srovnání se ZK. Pacienti s UP se ve výsledcích nacházeli mezi DP a ZK. Co se významnosti týká, vykazovali u jednoduchých emocí výsledky srovnatelné se ZK, výsledky pro komplexní emoce měli horší, ale i tak se signifikantně nelišily od DP či ZK.

Závěr

Studie naznačuje, že klinická deprese může být spojena se zhoršenou schopností rozpoznávat výrazy v obličeji a tím pádem i všech vyjadřovaných emocí druhých osob. Rovněž pacienti s úzkostnými poruchami mohou mít problém rozpoznávat komplexní emoce. Otázkou zůstává, nakolik rozpoznávání hraných emočních stavů v rámci klinického studijního prostředí odpovídá rozpoznávání skutečných emočních stavů v každodenním životě.

(kat)

Zdroj: Yoon S., Kim H. S., Kim J. I. et al. Reading simple and complex facial expressions in patients with major depressive disorder and anxiety disorders. Psychiatry Clin Neurosci 2016 Mar; 70 (3): 151−158, doi: 10.1111/pcn.12369.