Inhibitory protonové pumpy (IPP)
Předpokládaný čas: | 45 minut |
---|---|
Ohodnoceno: | |
Datum publikace: | 13. 10. 2017 |
Pro možnost absolvování on-line kurzu je třeba se přihlásit.
|
Podmínky splnění
Jak uplatnit kredity?Úvod ke kurzu
Od etablování prvních preparátů blokátorů protonové pumpy v běžné klinické praxi uplynulo již přibližně 30 let. Farmaceutické firmy z Evropy (Švédsko) a z Asie (Japonsko) dostaly na trh jako první omeprazol a lanzoprazol začátkem 80. let. Od té doby se rodina blokátorů H+/K+-adenosin trifosfatázy, tzv. inhibitorů protonové pumpy (IPP), významně rozrostla a v současnosti patří mezi nejčastěji předepisované léky. IPP jsou široce uplatňované v léčbě refluxní choroby jícnu, žaludečních a duodenálních vředů, v eradikačních schématech Helicobacter pylori, v léčbě Zolligerova–Ellisonova syndromu, u eozinofilní ezofagitidy i jako prevence poškození sliznice gastroduodena při užívání nesteroidních antiflogistik. Výskyt nežádoucích účinků je extrémně nízký, nicméně je důležité, aby byly podávány ve správných indikacích. V souvislosti s dlouhodobou léčbou IPP se zmiňuje zvýšené riziko infekce Cl. difficile či narušení kostního metabolizmu. Každopádně absolutní riziko těchto nežádoucích efektů je spíš teoretické. Na základě dlouhodobých zkušeností s jejich užíváním v praxi se zastává názor, že IPP patří mezi léčiva s vysoce bezpečným profilem.