Infekce se v Americe po příjezdu Kolumba šířily nesrovnatelně déle, než se traduje
Vžitá představa, že jakmile Kolumbus a jeho mořeplavci dorazili k břehům Ameriky, začaly se tam ihned šířit viry chřipky, spalniček či neštovic, je podle historických poznatků na hony vzdálená od skutečnosti. Řadě infekcí to podle nich trvalo desetiletí, ba dokonce staletí. Proč? To odhaluje modelová studie, o níž informoval časopis Science.
Vir chřipky by plavbu nepřežil
Autoři studie z Kalifornské univerzity v Los Angeles použili matematický model, v němž zohlednili, jak se nemoci šíří na lodích, přenosnost různých virů, dobu trvání plavby a počet lidí na palubě, inkubační dobu a období trvání infekčnosti nakažených jedinců. Celkově měl větší pravděpodobnost přežití cesty na palubě lodi vir neštovic oproti spalničkovému a nejhorší vyhlídky měl vir chřipky.
Kolumbova loď Santa Maria plula do Ameriky 35 dnů a na její palubě se nacházelo 41 osob. Kdyby se v této výpravě vyskytoval jeden člověk infikovaný neštovicemi nebo spalničkami, původci těchto dvou nemocí by měli jen 24% šanci, že do Ameriky vůbec dorazí. Chřipku by si posádka odstonala příliš rychle. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že její vir by se k americkým břehům podíval už s Kolumbem.
Odvrácená tvář pokroku
Virům notně pomohla (nejen) vědecko-technická revoluce, zejména vynález parního stroje. V letech 1850–1852, kdy v Kalifornii vrcholila zlatá horečka, se podle modelu do Ameriky rozšířily neštovice, spalničky i chřipka.
Parní loď Columbus plula z Panamy do San Franciska „jen“ 18 dnů a převezla 420 cestujících. Jediná osoba infikovaná chřipkou by tuto nemoc přivezla do Kalifornie s rizikem 0,1 %. Už významné, a sice 66%, by bylo, pokud by osoba infikovaná virem chřipky nastoupila na parní loď v Oregonu a putovala do San Franciska pouhé 3 dny a se 74 dalšími pasažéry.
Takto je podle autorů studie potřeba uvažovat o šíření infekcí v rámci celé historie lidstva a civilizačních pokroků. Lodě už dávno před Kolumbem rychleji rozšiřovaly třeba mor, tuberkulózu, malárii či malomocenství. Příkladem může být zavedení karantény lodí ve 14. století v Benátkách jako prevence šíření černé smrti. Americká historička medicíny Monica Greenová k tomu uvedla, že „samotná myšlenka, že přenos onemocnění na dlouhé vzdálenosti začíná pouze u Kolumba, je velmi špatně datovaná a eurocentrická představa“.
A co imunita?
S přenosností infekčních nemocí a jejich šířením nicméně neoddělitelně souvisí jeden stěžejní faktor, a sice imunita napadeného organismu. Dánská epidemioložka Lone Simonsenová, která se na výše uvedené studii nepodílela, podle Science poukázala na fakt, že autoři dotčené práce v tomto bodě neměli dobré údaje. Upozornila, že ve výpočtech jednoduše předpokládali, že náchylných k infikování bylo 5 % cestujících. Přitom nezohlednili vysokou pravděpodobnost velkých rozdílů v závislosti na místě a čase. Například v 15. století by byl téměř každý dospělý v Evropě vystaven spalničkám a neštovicím a u těch, kteří nezemřeli, by se proti těmto chorobám vyvinula doživotní imunita.
Spoluautorka studie Elizabeth N. Blackmorová námitku uznala s vysvětlením, že v tomto bodě autoři museli provést „poučené odhady“. Doplnila, že důležitou roli v transoceánském šíření infekcí mohl hrát další jednoduchý aspekt, a sice pohyb dětí, u nichž je náchylnost k nákazám mnohem pravděpodobnější.
(esr)
Zdroje:
1. Kupferschmidt K. Even after Columbus, infectious diseases had a surprisingly hard time crossing oceans. Science, 2024 Jul 22. Dostupné na: www.science.org/content/article/even-after-columbus-infectious-diseases-had-surprisingly-hard-time-crossing-oceans
2. Blackmore E. N., Lloyd-Smith J. O. Transoceanic pathogen transfer in the age of sail and steam. Proc Natl Acad Sci U S A 2024 Jul 23; 121 (30): e2400425121, doi: 10.1073/pnas.2400425121.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.