Individuálně připravovaná léčiva a lékové formy využívané v ORL

V magistraliter přípravcích pro otorinolaryngologii převládají tekuté lékové formy (ušní a nosní kapky, ústní vody), následované polotuhými formami (nosní masti). Na specializovaných pracovištích se můžeme setkat také s globulemi, přípravou želé nebo lízátek.

Ušní přípravky, jejich indikace a lékové formy

Český lékopis 2023 zahrnuje do skupiny Auricularia tekuté, polotuhé či pevné přípravky určené k aplikaci do zvukovodu nebo k ušnímu výplachu. Nejčastěji se připravují ušní kapky a v závislosti na receptuře se jedná o roztoky, emulze nebo suspenze. Mezi typické indikace patří záněty středního ucha, onemocnění zevního zvukovodu, ušní infekce (bakteriální, mykotické) a potíže spojené s nadměrnou tvorbou ušního mazu.

Léčivé složky ušních kapek

Typickou, ačkoliv stále kontroverzní látkou je antisepticky působící kyselina boritá. Její použití má přísnou kontraindikaci u dětí ve věku do 10 let, u starších dětí a dospělých je v případě aplikace do zevního zvukovodu riziko případné intoxikace nižší. Ušní kapky s 3% kyselinou boritou se dají nahradit přípravkem s roztokem octanu a vínanu hlinitého (Burowův roztok), který vykazuje mírně protizánětlivý a adstringentní účinek.

Vodně-alkoholový roztok s obsahem 0,3 % gentamycinu a 0,1 % betamethasonu se doporučuje pro léčbu otitis externa a lézí, jež jsou sekundárně infikované bakteriemi citlivými na aminoglykosidová antibiotika. Protizánětlivý efekt má také 1% roztok dexamethason acetátu, v ušních kapkách kombinovaný s kloroxinem nebo kliochinolem. K přípravě před paracentézou bubínku je možno využít kombinaci kokainu a fenolu (Bonainův roztok).

Za zmínku stojí rovněž antimykotika mikonazol a klotrimazol, která působí fungistaticky a jsou vhodná k léčbě plísňových infekcí zevního zvukovodu. Pro antiseptické a mírně chladivé účinky se využívají kapky s 3% peroxidem vodíku, ke změkčení mazové zátky se předepisuje i tekutý parafín nebo glycerol.

Důležitost správného složení nosních přípravků

Ve složení nosních kapek se setkáváme s mnohem širší škálou léčivých látek než v kapkách ušních. Jejich kombinace mohou řešit více problémů nosní sliznice najednou, je však důležité volit racionálně nejen složení, ale i koncentraci jednotlivých složek. V recepturách převládají roztoky aplikované pomocí kapátka nebo vstřikovacího aplikátoru na nosní sliznici, případně polotuhé přípravky určené na okolí nosního vstupu či okolní kůži nosu. Pokud přípravek neobsahuje vazelínu nebo tekutý parafín, může se bez obav aplikovat i na řasinkový epitel sliznice.

Účinné a pomocné látky v lékových formách

Mezi farmakologické skupiny a léčivé látky v nosních kapkách kapek patří dekongestiva (Xylomethazolini hydrochloridum, Naphazolini nitras, Ephedrini hydrochloridum), antiseptika (Carbetopendecinii bromidum, Acidum boricum, Natrii tetraboras decahydricus, Argenti diacetyltannas albuminatus), antibiotika (Neomycini sulfas), antimykotika (Mupirocinum), kortikosteroidy (Dexamethasonum, Hydrocortisoni acetas), hojivé složky (Dexpanthenolum, Tocopherylis acetas) a silice (Menthae piperitae etheroleum, Pini sylvestris etheroleum, Eucalypti etheroleum).

Jelikož se od magistraliter nosních kapek očekává pouze lokální účinek, je výhodné prodloužit jejich působení přidáním pomocných látek, jež zvyšují viskozitu roztoku, například methylcelulózy či hypromelózy. Naopak k pouze krátkodobému působení, například během zavádění vyšetřovacích nástrojů do nosohltanu, se využívají lokální anestetika (Cocaini hydrochloridum, Tetracaini hydrochloridum).

IPLP pro léčbu onemocnění dutiny ústní a hltanu

Oromucosalia jsou v magistraliter přípravě zastoupeny tekutými, polotuhými i pevnými  lékovými formami. Dominují látky ze skupiny antiseptik, lokálních anestetik, antimykotik, případně protizánětlivé a adstringentní složky rostlinných tinktur (Tinctura myrrhae, Tinctura gallarum, Tinctura ratanhiae).

Pro lokální anestezii při diagnostických či chirurgických zákrocích je vhodný tetrakainový roztok, případně jeho výhodná kombinace s vazokonstrikčním adrenalinem v 1% nebo 4% koncentraci.

Kloktadla, roztoky a globule pro topickou aplikaci

Ke kloktání se již mnoho let předepisuje směs 4 solí neboli salinické kloktadlo (Natrii benzoas, Natrii hydrogenocarbonas, Natrii chloridum, Natrii perboras hydricus) s mukolytickým účinkem. Antisepticky působí kombinace formaldehydu, ratanové tinktury a mentolu známá jako Kutvirtovo kloktadlo.

Nepříjemné pocity spojené s poškozením sliznice (stomatitidy afty, následky radioterapie, chemoterapie, pooperační stavy) se dají potlačit pomocí roztoku s obsahem benzokainu, lidokainu či trimekainu s dexamethasonem, v případě komplikací způsobených kvasinkou Candida albicans se využívá antimykotikum nystatin.

Méně typické formy pro orální aplikaci – globule a želé s trimekainem či lidokainem – se osvědčily při bolestech po tonzilektomii nebo odynofagii. Pacient musí být poučen, že přípravky nejsou určeny k polykání, ale k cucání nebo poválení v ústech.

Závěr

Správná kombinace účinných a pomocných látek, jejich vhodná koncentrace a léková forma umožňují přizpůsobit terapii specifickým potřebám pacienta a přispívají k očekávanému terapeutického účinku. Právě v tomto směru se ukazuje důležitost vzájemné komunikace lékaře a lékárníka.

(zemt)

Zdroje:

1. Nováková J., Ondráčková B., Šulcová A. Základy receptury léčivých přípravků. MEFANET, 2013. Dostupné na: http://portal.med.muni.cz/clanek-553-zaklady-receptury-lecivychpripravku.html
2. Müller C. Nasalia und Otologika – praktische Tipps für die Herstellung und Beratung. DAZ.online, 6. 8. 2024. Dostupné na: www.deutsche-apotheker-zeitung.de/news/artikel/2024/08/06/nasalia-und-otologika-praktische-tipps-fuer-die-herstellung-und-beratung
3. Koziej J. Leki recepturowe stosowane do ucha. Receptura.pl, 5. 5. 2019. Dostupné na: https://receptura.pl/leki-recepturowe-stosowane-do-ucha
4. Sklenář Z. Magistraliter receptura v dermatologii (2. vyd.). Galén, Praha, 2021.
5. Petrželová M. Individuálně připravované léčivé přípravky s obsahem lokálních anestetik v otorhinolaryngologii. Praktické lékárenství 2018; 14 (4): 179−184.