Samoléčba bolesti (1. díl): rostoucí úloha lékárníků v edukaci pacientů

Základem je správná komunikace

Lékárník by měl vhodným dotazováním zjistit, kdo bude lék užívat, jaké má obtíže, jak dlouho problém trvá, jak se dosud léčil a s jakým úspěchem a jaká další léčiva užívá. Dále by měl doporučit správné analgetické dávky, upozornit na rizika duplicitní terapie, informovat o vhodných režimových opatřeních nebo nefarmakologických metodách.

Kde začíná a končí hranice samoléčby

Základní pravidlo zní: „Mohu léčit pouze takovou bolest, u které znám příčinu nebo která se opakuje, a léčbu jsem již s lékařem nebo lékárníkem probíral.“ Z toho jasně vyplývají situace, kdy pouhé potlačení bolesti pomocí analgetik není vhodné:

• Pacient se s danou bolestí setkal poprvé a její příčina není jasná.
• Bolest je spojena s další poruchou (bolest hlavy s obtížným pohybem ruky, závratěmi či poruchami vidění).
• Bolest, kterou pacient zná, je výrazně silnější, jiného charakteru nebo se změnila její lokalizace (dosud tupá bolest je nyní ostrá, řezavá; běžné bolesti zad jsou výrazně silnější, bolest prudce vystřeluje do nohy apod.).

V uvedených případech vždy doporučíme návštěvu lékaře.

Samoléčba musí vycházet z typu bolesti

Akutní bolest zpravidla navazuje na vyvolávající příčinu. Představuje signál a informaci, jejichž cílem je upozornit na možné poškození organismu a zabránit další újmě. Obvykle bývá ostrá, dobře ohraničená, zpravidla lokalizovaná v místě poškozené oblasti. Trvá krátce, minuty, dny, někdy týdny. Neléčená akutní bolest nejen zbytečně zvyšuje utrpení pacienta, ale může vést i k tzv. chronifikaci bolesti. Cílem léčby je zmírnění bolesti a pokud možno odstranění vyvolávající příčiny.

Chronická bolest je stálá bolest, která trvá déle než 3–6 měsíců. Vyznačuje se různými podobami, různě vysokou intenzitou, většinou bez přesné lokalizace. Na rozdíl od akutní bolesti nemá charakter varování, ale stává se samostatnou nemocí. Někdy souvisí s pozvolným zhoršováním zdravotního stavu, například kloubními změnami při artróze. V jiných případech nelze její příčinu přesně zjistit. Má však značný dopad na kvalitu života, je spojena s nespavostí a depresí, vede k invalidizaci. Vyléčení pacienta není vždy možné. Cílem je zmírnění bolesti, zajištění dostatečného spánku a zlepšení kvality života.

Edukace pacienta

Jedná se o velmi podceněnou záležitost. Bolest je opředena mnoha hluboce zakořeněnými mýty a polopravdami, které brání správné léčbě a návratu pacientů do plnohodnotného života. Některé stereotypy bohužel přežívají i mezi zdravotníky. 

Lékárníci by měli pacientovi vysvětlit podstatu onemocnění, doporučit optimalizaci dávkování a vhodnou kombinaci léčiv a informovat o dalších možnostech léčby. Pacienta je třeba aktivizovat a povzbuzovat, aby na léčbu bolesti nerezignoval.

Možnosti lokální terapie

Lokální terapie je zpravidla velmi jednoduchou a bezpečnou možností léčby bolesti v indikovaných případech. Lékárník může poradit pacientovi například z hlediska následujících postupů.

Topické preparáty

Výhodou těchto přípravků je minimální riziko systémových nežádoucích účinků. Doporučuje se kombinovat je s celkovou léčbou. Používají se nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs) ve formě mastí, gelů, sprejů a náplastí. Vstřebávání topických NSAIDs probíhá prostou difuzí na základě koncentračního gradientu. Snáze prostupují léčiva lipofilní s relativně malými molekulami. Vstřebatelnost je možné zvýšit pomocí tepla.

Kapsaicin ve formě náplasti se podává při léčení některých typů neuropatické bolesti, u osteoartritidy a neuralgie periferních nervů.

Pomoci mohou také masti a roztoky s obsahem kafru, mentolu, včelích a hadích jedů, které zlepšují prokrvení kůže a podkoží.

Místní aplikace tepla

Jedná se o doplňkovou metodu léčby bolestivých degenerativních poruch pohybového aparátu, jako jsou bolesti kolen, kyčlí a ramen při artróze a bolesti zad. Využívá se u chronických stavů. Teplo zvyšuje prokrvování a uvolňuje svaly. Je však třeba předejít následnému prochladnutí, které by mohlo celý stav zhoršit. Proto je vhodnější aplikace tzv. suchého tepla. Používají se termofory, PET lahve s teplou vodou, elektrické podušky, hřejivé podušky na bázi chemické reakce nebo tepelné sáčky, které lze nahřívat v horké vodě.

Místní aplikace chladu (kryoterapie)

Osvědčuje se u akutních bolestí spojených s otokem a zánětem (např. bolesti zubů či bodnutí hmyzem). Aplikací chladu během první pomoci u popálenin snížíme jejich rozsah a dosáhneme značné úlevy od bolesti.

Ve druhé části tohoto materiálu se zaměříme na samoléčbu volně prodejnými přípravky, její výhody, rizika i limitace.

(lkt)

Zdroj: Vranová V. Samoléčba bolesti. Praktické lékárenství 2017; 13 (4): 173–175.