Co ještě nevíme o suplementaci vitaminu D?

Úvod

Jako vitamin D je označována skupina sekosteroidů, z nichž nejvýznamnějšími jsou vitamin D2 (ergokalciferol) a vitamin D3 (cholekalciferol). Ačkoliv jeho hlavní efekt spočívá v ovlivňování homeostázy vápníku, pozornost se stále častěji přesouvá ke zkoumání širokého mimokostního působení. Využití vitaminu D v prevenci a terapii s sebou přináší řadu otázek, z nichž některé nejsou dosud zcela dořešeny, a přitom významně ovlivňují výsledný efekt léčby.

Problematika laboratorního stanovení

Zásoba vitaminu D v organismu se obvykle stanovuje pomocí plazmatické koncentrace kalcidiolu – 25(OH)D3 – především proto, že se jedná o metabolit s nejdelším poločasem (25–30 dní). Různé analytické metody však mohou u stejných vzorků vykazovat rozptyl 10–20 % a vést k nedostatečné srovnatelnosti výsledků. Od chemiluminiscenčních a imunoanalytických technik se přechází k metodě kapalinové chromatografie s detekcí tandemovou hmotnostní spektrometrií, která je v současnosti považována za zlatý standard.

Kolik, kdy a komu

Předmětem diskusí je také volba vhodné suplementační a terapeutické dávky u konkrétního stavu či onemocnění. Různé odborné společnosti pro výživu doporučují jako prevenci deficitu vitaminu D dávku 600–800 IU, pro podávání vyšších dávek v terapeutické praxi je třeba účinnost a bezpečnost potvrdit v klinických studiích.

Existují důkazy, že opakovaný denní příjem je oproti bolusové dávce výhodnější a efektivnější především z hlediska stabilnější koncentrace cirkulujícího vitaminu D. Kontroverze však panuje v otázce doporučené plazmatické koncentrace kalcidiolu, která se pohybuje mezi 20 ng/ml (50 nmol/l) a 30 ng/ml (75 nmol/l).

Faktory ovlivňující odpověď na suplementaci

Existuje řada faktorů, které mohou ovlivňovat výslednou hladinu a konečný efekt exogenně podávaného vitaminu D. Mezi nejdůležitější z nich patří věk, expozice slunečnímu záření, dieta a fortifikované potraviny, fyzická aktivita nebo pigmentace kůže. Tělesná hmotnost – a zejména obezita – je spojena s nižší koncentrací cirkulujícího kalcidiolu, a proto musí být jeho dávka v takovém případě primárně navýšena.

Byly také identifikovány klíčové polymorfismy vitaminu D, mezi které patří např. polymorfismus genu GC, kódujícího protein Gc-globulin, který váže vitamin D. Jiné polymorfismy ovlivňují přímo biosyntézu a metabolismus vitaminu.

V úvahu je třeba brát rovněž výchozí sérové hladiny vitaminu D. Právě tento parametr může být příčinou negativních výsledků některých studií. U osob s fyziologickou nebo téměř fyziologickou hladinou vitaminu D se totiž obvykle žádné biologické účinky při suplementaci nedostaví.

Shrnutí a závěr

Ačkoliv dnes již nikdo nepochybuje o komplexním účinku a významu vitaminu D, je třeba dořešit mezilaboratorní variabilitu výsledků, která ztěžuje relevanci srovnání poznatků z jednotlivých studií. Stejně důležitá je shoda na mezních hodnotách, indikacích a adekvátních dávkách pro konkrétní pacienty.

(zemt)

Zdroj: Stokes C. S., Lammert F. Vitamin D supplementation: less controversy, more guidance needed. F1000Res 2016; 5, pii: F1000 Faculty Rev-2017, doi: 10.12688/f1000research.8863.1.