Pandemie fake news: Na co si dát pozor a jak se nenechat oklamat?

Doba hoaxová

Internet už dávno není oním tradičním mediálním prostředím, jehož obsah populace pouze čte a za pravdivost je v souladu s etickými kodexy zodpovědný vydavatel. Kvůli masivnímu rozvoji sociálních sítí a rozšiřování jejich možností může textový, obrazový či video obsah vytvářet prakticky kdokoli, a to prakticky bez cenzury. V tomto případě chápejme tento pojem z hlediska kontroly pravdivosti publikovaných informací a jejich souladu se zákonem.

Současná „covidová“ doba je navíc pro publikaci nejrůznějších fake news, dezinformací a hoaxů jako stvořená. Důvodem je především fakt, že onemocnění COVID-19 je problémem novým, krátce trvajícím a globálně ovlivňujícím celou společnost. Informace se tak dají ověřit o to obtížněji. Přesto existujte několik možností jak se nenechat zmást a zmanipulovat údajně „ověřenými“ a „zaručenými“ zprávami.

Pozor, tajné!

Novinářská kachna, kanadský žert, v horším případě poplašná zpráva. Všechna tato synonyma lze shrnout do anglického výrazu hoax. Jak jej poznat? Kromě obratů typu „šokující informace“, „důvěryhodné zdroje varují“ nebo „unikla tajná informace“ je typickou součástí hoaxu výzva k dalšímu sdílení zprávy, např. „musíte povinně sdílet, než to smažou“, „rozešlete emailem všem svým kontaktům“ nebo „sdílejte, je to venku“. Jednoduše lze tedy hoax označit za lživou řetězově či virálně se šířící zprávu. Virální šíření je potom takové, kdy se příjemce zprávy stává zároveň jejím dalším vysilatelem a informace prostupuje společností skutečně s dynamikou virové infekce.

Z angličtiny pochází také spojení fake news neboli falešná, smyšlená zpráva. Má velmi blízko k hoaxu, případně se tímto způsobem i šířit. Její nebezpečí spočívá v tom, že dokáže čtenáře velmi rafinovaně a často nenápadně zmanipulovat, vyvolat strach či nenávist nebo přinejmenším pochyby tam, kde nejsou namístě. Každá taková zpráva obsahuje částečně věrohodnou či podloženou informaci, ovšem zpravidla vytrženou z kontextu nebo zakomponovanou do kontextu jiného. Není výjimkou, že odkazuje na neexistujícího autora či autority, např. vědce a lékaře.

A tuhle znáte?

Dnes již téměř klasickým příkladem, kdy měly fake news velmi výrazný dopad na názory lidí (a posléze se šířily i jako hoax), jsou informace o domnělých souvislostech očkování a vzniku autismu. V současné době jsou typickými fake news zprávy spojující pandemii koronaviru se zaváděním mobilních sítí páté generace (5G) nebo varování před mikročipy zaneseným do nosu pacientů při výtěrech kvůli PCR testování. Mnohem nebezpečnější je ovšem hoax o vztahu nošení roušek a úmrtí dětí nebo riziku užívání ibuprofenu při infekci COVID-19, který může údajně zhoršit průběh nemoci.

Gramotnost neznamená jen umět číst

Z průzkumu agentury STEM/MARK vyplývá, že při posuzování informací v médiích hraje velmi důležitou roli dosažené vzdělání a schopnost kriticky posoudit předkládaná fakta. Právě schopnost přemýšlet nad nimi, třídit je a ověřovat, ale též „číst mezi řádky“ různých sdělení bývá často označována jako mediální gramotnost.

Vzhledem k tomu, že ověřování důvěryhodnosti informace je pro jednotlivce časově velmi náročné, existují specializované stránky, které se primárně věnují shromažďování nejčastějších dezinformací a hoaxů, včetně jejich vyvracení. Mezi nejznámější patří hoax.cz, manipulatori.cz či demagog.cz. Při jejich procházení je z pohledu běžného čtenáře až neuvěřitelné, jak bohatá může být fantazie „autorů“ takovýchto zpráv.

Pár slov na závěr

Existuje mnoho důvodů, proč lidé fake news a hoaxům věří. Dají se vysvětlit pomocí sociologie, psychologie, teorií o fungování lidského vnímání i marketingu. Uvěřit něčemu, co je předkládáno s notnou dávkou emoce, podepřené adekvátní fotografií či šikovnou koláží a potvrzené samozvanými odborníky, je velmi snadné. Důsledky však mohou být více či méně závažné, od zbytečně utracených peněz na zázračné preparáty až po ohrožení zdraví a životů v důsledku vysazení medikace či odmítání roušek. Bojovat s pandemií dezinformací lze jen vlastní ochotou přemýšlet nad informacemi a ověřovat si jejich pravdivost.

(zemt)

Zdroje:
1. Kopecký K. Pravda a lež na internetu. E-Bezpečí, Centrum prevence rizikové virtuální komunikace PedF UP v Olomouci, 13. 9. 2018. Dostupné na: https://e-bezpeci.cz/index.php/o-projektu/prava-lez-na-internetu
2. Šrámek J. Jak nešířit hoaxy? Sisyfos – Český klub skeptiků, 17. 3. 2020. Dostupné na: www.sisyfos.cz/clanek/1435-jak-nesirit-hoaxy
3. Co je to hoax. Hoax.cz. Dostupné na: www.hoax.cz/hoax/co-je-to-hoax