Mají přísná restriktivní opatření skutečně výraznější efekt na pokles tempa šíření infekce COVID-19? Co ukázala analýza a porovnání dat 10 zemí
Během první fáze pandemie na jaře 2020 zvolily jednotlivé státy různé formy restriktivních opatření, od volnějšího modelu v podobě zrušení hromadných akcí a omezení sociálních kontaktů až po takzvaný lockdown. Studie čerstvě publikovaná v European Journal of Clinical Investigation se soustředila na reálný vliv těchto restrikcí na šíření nemoci COVID-19 a porovnání jejich účinnosti s ohledem na „přísnost“ či relativní „volnost“ opatření v konkrétních zemích.
Odlišné přístupy
Restriktivní opatření patří mezi nefarmakologické intervence, jejichž cílem je zabránit šíření infekčního onemocnění, snížit úmrtnost a předcházet kolapsu zdravotnického systému. Během jarní fáze pandemie v roce 2020 vlády různých států po celém světě volily v tomto směru odlišné přístupy. Některé země, jako Švédsko či Jižní Korea, šly cestou méně restriktivních opatření (omezení sociálních kontaktů, zrušení hromadných akcí, trasování infekce, nabádání lidí k omezení pohybu, respektive cestování). Další státy, jako Itálie, Francie, Velká Británie či USA, naproti tomu nařídily více či méně tvrdé formy restrikcí včetně takzvaného lockdownu spojeného s nařízeným pobytem lidí ve svých domovech a rozsáhlejším omezením chodu ekonomiky.
Cílem recentně publikované studie bylo zhodnocení a porovnání efektu přísných a volnějších restriktivních opatření na šíření onemocnění COVID-19 během první fáze pandemie na jaře roku 2020. Státy s volnějšími restriktivními opatřeními představovalo Švédsko a Jižní Korea, státy s přísnými restriktivními opatřeními Velká Británie, Francie, Německo, Írán, Itálie, Nizozemsko, Španělsko a Spojené státy americké.
Výsledná zjištění
U všech sledovaných zemí bylo stanoveno tempo růstu nových případů před implementací restriktivních opatření. Průměrné tempo růstu se pohybovalo od 0,23 ve Španělsku (tedy 23% zvýšení denního přírůstku; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,13–0,34) do 0,47 v Nizozemsku (95% CI 0,39–0,55). Ve Švédsku bylo pozorováno tempo růstu 0,33 a v Jižní Koreji 0,25.
Ve všech zemích kromě Španělska byl pozorován signifikantní efekt restriktivních opatření na snížení tempa růstu onemocnění, a to od hodnoty –0,1 ve Velké Británii (95% CI –0,06 až –0,13) až po hodnotu –0,33 v Jižní Koreji (95% CI –0,09 až –0,57). Ve Španělsku nebyl pozorován signifikantní efekt restriktivních opatření na snížení tempa růstu nových případů onemocnění (–0,02; 95% CI –0,12 až 0,07).
Při porovnání přísných a volnějších restriktivních opatření však nebyl pozorován jasný, signifikantní příznivý účinek přísnějších opatření oproti volnějším v žádné z hodnocených zemí.
Závěr
Z výsledků studie vyplývá, že restriktivní opatření přispěla na jaře roku 2020 k omezení šíření infekce COVID-19 v drtivé většině pozorovaných zemí. Jedinou výjimkou bylo Španělsko, kde nebyl pozorován signifikantní efekt těchto opatření.
Mezi přísnými a volnějšími restriktivními opatřeními však nebyl pozorován signifikantní rozdíl z hlediska účinnosti. Jedním z možných vysvětlení je vysoká zodpovědnost a compliance obyvatel v zemích s volnějšími opatřeními, kde i při menších restrikcích byly pozorovány výrazné pozitivní změny v chování občanů vedoucí ke snížení přenosu onemocnění. Kázeň v dodržování nastavených opatření je tedy klíčová, a to i s ohledem na aktuální situaci v Česku.
(holi)
Zdroj: Bendavid E., Oh C., Bhattacharya J., Ioannidis J. P. A. Assessing mandatory stay-at-home and business closure effects on the spread of COVID-19. Eur J Clin Invest 2021 Jan 5: e13484,doi: 10.1111/eci.13484 [Epub ahead of print].
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.