Využití enoxaparinu v profylaxi a terapii − praktický přehled

Mechanismus účinku

Enoxaparin se váže na molekulu antitrombinu III, vzniklý komplex ireverzibilně inhibuje faktor Xa. V důsledku zablokování faktoru Xa následně nedochází k aktivaci trombinu (faktor II). V porovnání s nefrakcionovaným heparinem má enoxaparin menší efekt na inhibici trombinu.

Indikace

Enoxaparin se využívá v následujících indikacích:

• terapie hluboké žilní trombózy
• terapie plicní embolie
• prevence tvorby trombů v mimotělním oběhu během dialýzy
• profylaxe venózní tromboembolické nemoci v chirurgii
• profylaxe venózní tromboembolické nemoci u interních pacientů s akutním onemocněním
• léčba akutních koronárních syndromů

Způsob podání a dávkování

Výhodou LMWH je jejich vysoká biologická dostupnost − při subkutánním podání přesahuje 90 %. Je vhodné střídat místa aplikace enoxaparinu (pravá a levá anterolaterální a posterolaterální část břišní stěny). V rámci prevence vzniku hematomu v místě vpichu je doporučeno nemasírovat místo podání po aplikaci injekce. Intravenózní aplikace se využívá během perkutánní koronární intervence a při terapii akutního infarktu myokardu s elevací úseku ST (STEMI). Není doporučeno podávat intravenózně enoxaparin společně s jinými léčivy.

Dávkování enoxaparinu se liší v závislosti na klinické indikaci. V profylaxi se využívají nižší dávky, v terapii tromboembolických příhod je zapotřebí dávek vyšších. Obvyklá dávka při léčbě žilní trombózy činí 1 mg/kg 2× denně (po 12 hodinách). U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (glomerulární filtrace 15–30 ml/min) je nutná úprava dávkování. Redukce dávky je potřebná také u pacientů starších 75 let v případě léčby STEMI.

Nežádoucí účinky

Nejčastějšími nežádoucími účinky enoxaparinu jsou krvácení, trombocytopenie a trombóza. Antikoagulační efekt enoxaparinu může být z velké části neutralizován pomalým intravenózním podáním protaminu. 1 mg protaminu neutralizuje antikoagulační účinek 1 mg sodné soli enoxaparinu (podaného během předchozích 8 hodin). Mezi další možné nežádoucí příhody patří bolest nebo krvácení v místě vpichu, alergická reakce, bolest hlavy, kopřivka, pruritus či edém.

Kontraindikace

Hlavními kontraindikacemi podávání enoxaparinu jsou:

• přecitlivělost na enoxaparin či heparin
• aktivní krvácení, např. do trávicího traktu
• stavy s vysokým rizikem krvácení
  • výskyt žaludečních nebo dvanáctníkových vředů
  • nedávná hemoragická cévní mozková příhoda
  • maligní novotvar s rizikem krvácení
  • nedávná operace mozku, páteře nebo očí
  • jícnové varixy
  • arteriovenózní malformace, aneurysmata, abnormity
• výskyt heparinem indukované trombocytopenie v posledních 100 dnech

Zvýšené opatrnosti při aplikaci enoxaparinu je nutné dbát u pacientů se zavedeným spinálním katétrem, u gravidních pacientek s mechanickou náhradou srdeční chlopně, geriatrických pacientů, u osob s nízkou hmotností (< 47 kg u žen a < 58 kg u mužů) a u nemocných s probíhající akutní endokarditidou či perikarditidou.

Zvláštní upozornění

Pacienti, kteří si subkutánní injekci aplikují samostatně v domácím léčení, by měli být řádně poučení o způsobu a postupu podání a o nutnosti sledování výskytu nežádoucích účinků, především krvácení.

(kali)

Zdroj: Jupalli A., Iqbal A. M. Enoxaparin. StatPearls Publishing, Treasure Island, 2020. Dostupné na: www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK539865