Možnosti efektivní terapie dráždivého tračníku

Symptomy, predisponující a spouštěcí faktory

Syndrom dráždivého tračníku (IBS – irritable bowel syndrome) je funkční porucha GIT, která se vyznačuje gastrointestinálním dyskomfortem se změnou frekvence a konzistence stolice, abdominální bolestí, nekompletním vyprázdněním a nadýmáním. Existují tyto typy IBS: s průjmem (IBS-D), se zácpou (IBS-C), smíšený (IBS-M) a neklasifikovatelný (IBS-U). Často doprovází jiná onemocnění, např. úzkostné a depresivní stavy.

Mezi predisponující faktory patří genetické faktory, změny ve střevním mikrobiomu a nedávno prodělané střevní infekce. V patogenezi onemocnění se významně uplatňují viscerální hypersenzitivita, poruchy motility a hypersekrece v kontextu centrálních i vnějších vlivů.

Hlavní spouštěcí faktor není jednoznačný, ale významnou roli hraje stravování. Doporučují se proto především dietní opatření: snížit příjem konkrétních potravin, kofeinu, luštěnin, brukvovité zeleniny a nerozpustné vlákniny, naopak zvýšit příjem rozpustné vlákniny (psyllium). K úpravě střevního mikrobiomu se podávají prebiotika a probiotika s laktobacily, resp. bifidobakteriemi. Farmakoterapie je symptomatická, může však přinést zásadní úlevu od obtíží.

Možnosti farmakoterapie

Nejčastěji se podávají spasmolytika, která mají silný účinek na abdominální bolest. Dělí se na muskulotropní s přímým účinkem na hladký sval a neurotropní s anticholinergním účinkem, který může zhoršit některé symptomy, zvláště zácpu.

Deflatulencia působí fyzikálním mechanismem, snižují tvorbu plynu a usnadňují jeho evakuaci z GIT. Po požití vytvářejí na sliznici GIT silikonový ochranný film.

Setrony představují důležitou součást symptomatické terapie v onkologii a chirurgii (např. v prevenci pooperačního zvracení), ale jejich použití u IBS je limitované.

Laxativa se podávají u IBS-C, popř. IBS-M. Nevhodná jsou kontaktní laxativa (bisakodyl, pikosulfát, sennosidy). Doporučují se objemová laxativa – osemení jitrocele indického (psyllium), popř. rozpustná vláknina z ovesných vloček. Pšeničné otruby s nerozpustnou vlákninou mohou symptomy zhoršit. Ze skupiny osmotických laxativ je dobrá evidence účinku u polyethylenglykolu (makrogolu), glycerolu a sorbitolu.

K terapii akutního, někdy i chronického průjmu u IBS se používají opioidy. Lékem volby je loperamid. Studie prokázaly jeho účinek na průjem, ale pravděpodobně nepůsobí na bolest nebo celkové symptomy.

Z antibiotik se osvědčil rifaximin. Jedná se o nevstřebatelné širokospektré lokálně působící antibiotikum, které inhibuje syntézu bakteriální RNA, brání přemnožení bakterií v tenkém střevě a upravuje dysmikrobii. Při střevních infekcích se používá i ATB neomycin nebo dezinficiencia kloroxin a nifuroxazid.

V souvislosti s etiopatogenezí onemocnění, koincidencí úzkostných nebo depresivních poruch a výraznou odpovědí na placebo v klinických studiích se osvědčila antidepresiva, která působí centrálními i periferními mechanismy. Používají se tricyklická antidepresiva (TCA) a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). TCA by svým anticholinergním účinkem mohla být účinná u IBS s průjmem, zatímco SSRI svým periferním serotoninergním účinkem spíše u IBS se zácpou.

Zvláštní postavení má sulpirid a jeho levotočivý izomer levosulpirid ze skupiny atypických neuroleptik, který se používá v léčbě schizofrenie a deprese. Díky periferním účinkům na GIT může zlepšit kvalitu života u pacientů s funkční dyspepsií.

Závěr

Farmakoterapie IBS je z důvodu širokého spektra obtíží GIT velmi heterogenní. V každé farmakologické skupině se pak objevuje množství léčiv s rozdílnou mírou evidence účinku. Musíme také brát do úvahy výrazný efekt placeba u pacientů v randomizovaných kontrolovaných studiích a heterogenitu samotného onemocnění i jeho spouštěcích faktorů. Přesto farmakologická léčba stále představuje esenciální součást terapie IBS a přináší pacientům významnou úlevu od obtíží.

(lkt)

Zdroj: Juřica J., Kroupa R. Farmakoterapie dráždivého tračníku. Praktické lékárenství 2017; 13 (2): 52–59.