Kandidátní vakcína proti TBC se podle WHO jeví jako průlom

Úvod

Tuberkulóza je vysoce nakažlivé infekční onemocnění vyvolané bakterií Mycobacterium tuberculosis, bez léčby mnohdy smrtelné. Zdrojem nákazy je nemocný člověk. Do rizikových skupin spadají lidé s oslabenou imunitou, pacienti s HIV, diabetici, podvyživení jedinci.

Prvotní stadium nemoci obvykle probíhá bez výrazných příznaků; poté nastupují teplota, malátnost, úbytek tělesné hmotnosti. Typická je plicní forma choroby s bolestí na hrudi, nočním pocením, horečkami, v pozdním stadiu přichází vykašlávání krve. Bakterie může napadnout také kosti, trávicí soustavu, eventuálně mízní uzliny.

Nejvyšší výskyt nemocných tuberkulózou udávají rozvojové země Afriky a Asie. Přehled vede Indie, která se podílí na celkovém počtu nemocných tuberkulózou neuvěřitelnými 27 %, za ní následují Čína (9 %), Indonésie (8 %), Filipíny (6 %), Pákistán (6 %), Nigérie (4 %), Bangladéš (4 %) a Jihoafrická republika (3 %). Současný stav je poznamenán stále se zvyšujícím výskytem bakteriálních kmenů rezistentních vůči léčbě antibiotiky.

Očkovací programy v současnosti cílí na rizikové skupiny

Základní preventabilní ochranná opatření tvoří očkování, izolace nemocných a jejich léčba. V bývalém Československu bylo v roce 1953 zahájeno plošné očkování vakcínou BCG a díky tomu se podařilo výskyt choroby markantně snížit. V současnosti je povinné očkování omezeno na rizikové skupiny.

Obdobně bylo zahájeno očkování proti tuberkulóze i ve Velké Británii, opět v roce 1953, a to u dětí ve věku 14 let. Očkovací kampaň byla úspěšná, nicméně v roce 1960 bylo zjištěno, že výskyt tuberkulózy je v zemi vyšší u migrantů, kteří přišli z rozvojových zemí. Proto došlo ke změně očkovací strategie a vakcína byla nabízena převážně novorozencům a dětem předškolního věku původem z rizikových zahraničních oblastí. Nicméně stále pokračovalo očkování dětské populace ve věku 10−14 let, a to až do roku 2005, kdy byly počty nemocných tak malé, že bylo možné od plošného očkování upustit. V současnosti je vakcinační program ve Velké Británii zacílen jen na novorozence a děti z rizikových skupin obyvatel.

Aktuální stav a perspektivy vývoje nových vakcín

Na světě existuje hned několik pracovišť, která vyvíjejí novou vakcínu proti tuberkulóze. Nyní jsou tyto očkovací látky v různých stadiích klinických testů. Jedná se o velmi různorodě konstruované očkovací látky − celobuněčné vakcíny, vakcíny využívající adjuvantní proteiny, ale i vektorové subjednotkové vakcíny. Většina z nich je zaměřena na prevenci výskytu tuberkulózy mezi adolescenty a dospělými osobami.

Velmi slibně v tuto chvíli vypadá kandidátní vakcína M72/AS01, jejíž testování (již pokročilé, ve fázi IIb) probíhá v Keni, Jihoafrické republice a Zambii, což jsou oblasti s vysokým výskytem latentní tuberkulózy. Účinek této vakcíny je tak vysoký, že WHO považuje její testování za průlomové, jak zaznělo v nedávné době jednak během Světového pneumologického kongresu v indickém Hajdarábádu a jednak v rámci setkání WHO v Ženevě, svolaného právě kvůli slibným výsledkům této vakcíny. Zmiňovaná očkovací látka nejprve úspěšně prošla testováním na zvířecích modelech od myší po primáty a posléze byla podána celkem 3500 osobám v již zmíněných afrických státech. Působí na imunitní systém, který zásadně posiluje vůči bakteriím vyvolávajícím tuberkulózu. Nicméně vědci se shodli na nutnosti pokračovat v testování v lidské populaci a rozšířit počet respondentů ještě před udělením licence. Očekává se, že k uvedení vakcíny na trh by mohlo dojít v roce 2028. 

(boš)

Zdroje: 
1. Tait D. R., Hatherill M., Van Der Meeren O. et al. Final analysis of a trial of M72/AS01_E vaccine to prevent tuberculosis. N Engl J Med 2019; 381 (25): 2429−2439, doi: 10.1056/NEJMoa1909953.
2. Pang Y., Zhao A., Cohen C. et al. Current status of new tuberculosis vaccine in children. Hum Vaccin Immunother 2016; 12 (4): 960−970, doi: 10.1080/21645515.2015.1120393.
3. Khader S. A., Divangahi M., Hanekom W. et al. Targeting innate immunity for tuberculosis vaccination. J Clin Invest 2019; 129 (9): 3482−3491, doi: 10.1172/JCI128877.