#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Genderová problematika očkování proti HPV

Datum publikace: 15. 6. 2015

Anotace

Lidské papilomaviry (HPV) jsou nejvýznamnějším příčinným faktorem vzniku karcinomu děložního hrdla, ale i dalších maligních i benigních lézí ženského i mužského genitálu a částečně i dalších oblastí přechodu dlaždicového a cylindrického epitelu (skvamokolumnární junkce). Zabránění získání této infekce je pak ve svém důsledku primární prevencí všech těchto lézí včetně karcinomu děložního hrdla.

Přenosu a infikování HPV šlo donedávna zabránit pouze sexuální abstinencí a bariérovými kontracepčními pomůckami s vědomím toho, že viry jsou přenosné i při nekoitálních aktivitách.

Úvod

Zavedení vakcinace proti lidským papilomavirům (HPV) do praxe v roce 2006 přineslo obecné zvýšení zájmu o tuto pohlavně přenosnou infekci. I odborná veřejnost si HPV infekce spojuje zejména s karcinomem děložního hrdla, a tedy se zdravím žen.

Také muži se však začali o HPV zajímat. Někteří ochranitelsky kvůli onemocnění svých partnerek, jiní z obavy před nákazou a jejími důsledky. Na stránkách HPV College a HPV Guide narůstá ze strany mužů počet dotazů. Týkají se možného přenosu infekce, její léčby a jejích důsledků. Poněkud chybně se muži málo ptají na možnost prevence v domnění, že jedinou cestou jsou pravidla bezpečného sexu.

Přitom v SPC kvadrivalentní vakcíny Silgard by zjistili (mimo jiné), že je „očkovací látka k použití od věku 9 let v prevenci: … premaligních análních lézí, análních karcinomů v příčinné souvislosti s jistými onkogenními typy HPV, bradavic genitálu. Tato indikace je založena na průkazu účinnosti přípravku u mužů ve věku 16–26 let a na průkazu imunogenity přípravku u dětí ve věku 9–15 let a dospívajících“.

Historie HPV ve zkratce

Od objevení lidského papilomaviru (HPV) v roce 1907 uplynulo více než půl století, než bylo v letech 1974–1984 prokázáno prof. Haraldem zur Hausenem kauzální spojení mezi HPV infekcí a karcinomem děložního hrdla, za což v roce 2008 získal Nobelovu cenu. Znalost zmíněné kauzální souvislosti byla podkladem k vývoji vakcín proti HPV, které byly v roce 2006 (kvadrivalentní vakcína Silgard) a 2007 (bivalentní vakcína Cervarix) uvedeny do klinického užívání, a k doporučení WHO případný nově zakládaný screening karcinomu děložního hrdla opřít o detekci přítomnosti HPV.

High risk (HR) typů HPV jsou druhým nejvýznamnějším známým lidským kancerogenem po tabákovém kouři. Jsou ve vysokém procentu nalézány i v dalších nádorech, a to nejen u žen (tab. 1).

Tabulka 1: Výskyt HPV v nádorech

Muži jsou nejen přenašeči této nejčastější pohlavně přenosné infekce, ale i její obětí. Nízkorizikové typy (LR) stejnou měrou postihují muže i ženy s celkem 30 milióny případů genitálních bradavic ročně a způsobují také rekurentní respirační papilomatózu. HR typy stojí ročně za 11 000 případy karcinomů penisu, významně se podílejí i na karcinomu řiti a karcinomech hlavy a krku [1].

Lidské papilomaviry (HPV)

Papilomaviry jsou tvořeny dvoušroubovicí DNA, která kóduje až 8 časných (E) a 2 pozdní (L) proteiny, které se skládají do virové kapsidy. Z pohledu lidského zdraví má význam 40 typů, které infikují epitel kůže a sliznic, zejména anogenitální oblasti. Dle onkogenního potenciálu se dělí na vysoce rizikové (HR) a nízce rizikové (LR; tab 2).

Tabulka 2: Maligní potenciál HPV virů

Nejvnímavější k infekci je oblast přechodu dlaždicového a cylindrického epitelu (děložní hrdlo, anus, pharynx), kde viry napadají nezralé keratinocyty, ke kterým pronikají přes mikrotraumata.

Přenos je prakticky výhradně sexuálním stykem, méně často z matky na dítě či pouhým kožním kontaktem.

Jedná se o nejčastější pohlavně přenosnou infekci s celoživotním rizikem infekce až 70 %, při prevalenci 14–40 % s maximem mezi 18. a 25. rokem. Naštěstí u 80 % infikovaných dochází k vymizení infekce. Za měsíc po infekci se aktivuje nejprve buněčná a později protilátková imunita, která se však vyvíjí pouze u 54–69 % infikovaných. Perzistující (přetrvávající) infekce je spojena s klinickými projevy typickými pro jednotlivé skupiny HPV.

LR HPV se projevují genitálními bradavicemi a laryngeálními papilomy (rekurentní respirační papilomatóza, RRP). Z nich více než 90 % je spojeno s typy 6 a 11, které současně způsobují 10 % CIN I (cervikální intraepiteliální neoplazie).

HR HPV za současného působení dalších rizikových faktorů (časné koitarché, promiskuita, kouření, multiparita, dlouhodobé užívání hormonální antikoncepce, další sexuálně přenosné choroby) vedou k rozvoji karcinomu děložního hrdla.

Genitální bradavice (kondylomata)

Genitální bradavice jsou ve více než 90 % způsobovány LR HPV typu 6 a 11. Jejich prevalence v populaci se pohybuje kolem 1% [2] s mírným trvalým nárůstem [3]. Přestože se jedná o benigní onemocnění, má kvůli významné tendenci k rekurenci významný vliv na kvalitu života pacientů. Náklady na léčbu genitálních bradavic v Anglii [4] jsou považovány za jeden z důvodů změny zvolené vakcíny v plošném očkování proti HPV ve Velké Británii v roce 2012 z bivalentní na kvadrivalentní.

Kvadrivalentní vakcína je určena k aplikaci dívkám a ženám ve věku 9–45 let a chlapcům a mužům ve věku 9–26 let. Vykazuje 100% (95% CI = 92–100) účinnost proti kondylomatům způsobeným typy HPV 6 a 11 v HPV naivní populaci při dodržení očkovacího protokolu a 76% (95% CI = 61–86) účinnost v běžné populaci [5].

Při dostatečném pokrytí cílové populace dívek samozřejmě z tohoto očkování profitují i heterosexuální muži, jak ukazují data z Austrálie [6]. Tam byl v roce 2007 zahájen školní očkovací program pro dívky ve věku 12–13 let, do konce roku 2009 se mohly zdarma očkovat kvadrivalentní vakcínou také dívky ve věku 13–18 let a v komunitním systému i ženy ve věku 18–26 let. Bylo dosaženo pokrytí 83 % cílové populace. Již po roce od zahájení očkování byl sledován významný pokles případů genitálních bradavic nejen u dívek, ale i u heterosexuálních mužů (graf. 1), vedoucí až k praktickému vymizení genitálních bradavic u očkovaných žen po 3 letech od zahájení očkování (tab. 3) [7].

Graf 1: Vývoj incidence genitálních bradavic v Melbourne Sexual Health Centre

Tabulka 3: Pokles prevalence genitálních bradavic v australské populaci: srovnání období 2004 – 2006 a 2007 – 2011

Rekurentní respirační papilomatóza (RRP)

Benigní papilomy dýchacích cest ve formě rekurentní respirační papilomatózy jsou prakticky 100% spojovány s infekcí HPV 6 a 11. Za důsledek peripartální a perinatální infekce je považována forma JORP (juvenilie-onset recurrent respiratory papillomatosis) s maximem výskytu ve věku 2–4 roky s incidencí 4,3 případu na 100 000, druhý vrchol výskytu ve formě AORRP (adult-onset recurrent respiratory papillomatosis) u jedinců ve věku 20–40 let je spojován s infekcí při orálním sexu [8]. U dětí se onemocnění projevuje stridorem, dušností, poruchami polykání a kašlem. U dospělých dominuje chrapot. Léčbou volby je chirurgické odstranění. Adjuvantně jsou podávána antivirotika a interferony. Tendence k rekurenci je vysoká.

Vzhledem k neuspokojivému spektru léčby doporučují někteří autoři očkování proti HPV 6 a 11 v prevenci RRP, a to i po ošetření lézí [9].

Nádory hlavy a krku

V těchto nádorech je sice zastoupení HPV zejména typu 16 již jen asi 20%, ale přesto je očkování proti HPV jednou z mála možných cest primární prevence. Ostatně recentní studie prokazují HPV v daleko vyšším procentu. Incidence nádorů hlavy a krku u mužů je 19 případů na 100 000, u žen jen kolem 6. Nejčastější jsou nádory hlasivek (25 %) a tonzil (10 %).

Vysoký počet sexuálních partnerů pro vaginální (26 a více, odds ratio [OR] 3,1) i orální (více než 6, OR 3,4) sex významně zvyšují riziko orofaryngeálních karcinomů (p = 0,002, resp. 0,009). HPV 16 infekce ve spojení s kouřením a abúzem alkoholu vede k OR 19,4, nicméně tyto faktory se jeví jako nezávislé [10]. Prevalence HPV v orální oblasti je vyšší u mužů než u žen a stále se zvyšuje [11].

Karcinom penisu

Karcinom penisu má incidenci menší než 1 na 100 000 mužů a z toho 47 % případů je HPV pozitivních. Tvoří tak 0,5 % karcinomů v mužské populaci.

V dvojitě slepé randomizované intervenční studii účinnosti kvadrivalentní HPV vakcíny bylo po 2,9 roku sledováno 4065 zdravých mužů ve věku 16–26 let. V intention-to-treat (ITT) populaci bylo zjištěno 36 genitálních lézí (genitální bradavice, penilní intraepiteliání neoplazie – PIN) v očkované a 89 v placebové skupině, což ukazuje na snížení o 60,2 % (95% CI: 40,8–73,8), při sledování lézí způsobených očkovacími typy HPV o 65,5 % (95% CI: 45,8–78,6).

V per protokol (PPE) populaci (tedy populaci HPV naivní) byly zjištěny 3 léze v očkované a 32 lézí v placebové skupině, což znamená účinnost 90,6 % (95% CI: 70,1–98,2). Záleží také na sexuální orientaci probandů (tab 4).

Tabulka 4: Účinnost kvadrivalentní vakcíny u mužů

V per protokol populaci nebyla zaznamenána žádná penilní intraepiteliální neoplazie (PIN) jako přednádorová léze penisu, v placebové skupině čtyři případy. To jsou příliš malá čísla k ověření signifikantní ochrany (účinnost 100 % – 95% CI: −52,1–100,0) [12].

Anální karcinom

Incidence análního karcinomu (karcinomu řiti) v populaci je 1,2 na 100 000. V 71 % je spojen s HPV infekcí. Výskyt automaticky neznamená anamnézu análního styku, ale ten vzhledem k snadné zranitelnosti sliznice anu při této aktivitě a tím existenci vstupní brány infekce významně zvyšuje riziko. Homosexuální muži tak mají incidenci 5,1/100 000, a HIV pozitivní homosexuální muži dokonce 45,9/100 000. Prekurzorem análního karcinomu je anální intraepiteliální neoplazie (AIN).

V podskupině výše uvedené studie účinnosti kvadrivalentní vakcíny u mužů bylo sledováno 598 homosexuálních mužů ve věku 16–26 let. Ochrana před perzistentní anální infekcí HPV 6/11/16/18 dosáhla 59,4 % (95% CI: 43,0–71,4) v ITT skupině, a dokonce 94,9 % (95% CI: 80,4–99,4) v PPE skupině (tab. 5). Po dobu studie nebyla hlášena žádná zdravotní nežádoucí událost [13].

Tabulka 5: Účinnost kvadrivalentní vakcíny v prevenci AIN u homosexuálních mužů

Imunogenita a další sledování

Ačkoli víme, že hladina protilátek není u HPV infekce úměrná míře ochrany, je z pohledu dlouhodobé účinnost vakcíny slibné, že při stanovení pomocí cLIA je po 6 letech po očkování 84 % mužů antiHPV6 séropozitivních, 87 % antiHPV11 séropozitivních, 97 % antiHPV16 séropozitivních a 48 % antiHPV18 séropozitivních. Při stanovení IgG LIA je to 89 %, 86 %, 100 %, resp. 82 %.

Muži očkovaní kvadrivalentní vakcínou Silgard ve věku 16–26 let v základní studii budou v prodloužení studie sledováni po dobu 10 let.

Dvoudávková očkovací schémata

Na základě výsledků dvou studií hodnotících imunitní odpověď a bezpečnost dvoudávkového schématu bivalentní vakcíny Cervarix u mladých dívek ve věku 914 let byla schválena v prosinci 2013 Evropskou lékovou agenturou (EMA) změna v SPC ve smyslu možnosti použít toto schéma u dívek do věku 14 let. Hodnocení potvrdilo, že imunitní odpověď u dívek ve věku 9–14 let po dvou dávkách není horší než po třech dávkách u dívek ve věku 15–25 let a kvalita imunitní odpovědi je srovnatelná s třídávkovým schématem. Bezpečnostní profil je stejný jako u třídávkového schématu. K dispozici jsou zatím čtyřletá data.

Očkovací schéma bivalentní vakcíny závisí na věku subjektu (tab.6).

Tabulka 6: Implementace dvoudávkového očkovacího schématu pro bivalentní vakcínu

Také kvadrivalentní vakcína Silgard/Gardasil získala v únoru 2014 pozitivní stanovisko Evropské komise pro humánní léčivé přípravky (CHMP) k používání dvoudávkového schématu u dívek a chlapců ve věku 9–13 let.

Toto stanovisko je podpořeno výsledky kanadské studie publikované v časopise JAMA v roce 2013. Ve studii nebylo dosaženo 1 měsíc po poslední dávce nižších geometrických titrů protilátek u 259 dívek ve věku 9–13 let po aplikaci dvou dávek vakcíny ve schématu 0.–6. měsíc ve srovnání s 310 ženami ve věku 16–26 let nebo s 261 dívkami ve věku 9–13 let, kterým byly aplikovány 3 dávky v registrovaném schématu 0.–2.–6. měsíc. V protilátkové odpovědi nebylo dosaženo horších výsledků u 9–13letých dívek s 2dávkovým schématem ve srovnání s dívkami s 3dávkovým schématem pro všechny vakcinální genotypy HPV při sledování 1 měsíc po poslední dávce.
I u kvadrivalentní vakcíny tedy nyní volba schématu záleží i na věku očkovance (tab. 7). Základním rozdílem zůstává možnost očkovat kvadrivalentní vakcínou i chlapce a širší ochrana i proti LR typům HPV 6 a 11.

Tabulka 7: Implementace dvoudávkového schématu pro kvadrivalentní vakcínu

Závěr

Očkování chlapců ve věku 11–12 let je od roku 2011 doporučeno v USA, Austrálie zahájila plošné očkování chlapců od února 2013, dále je obecně nejen v ochraně před s HPV spojenými onemocněními, ale také k posílení celkové imunity populace a přerušení řetězce infekce hrazeno v Kanadě, Rakousku a Německu.

Také v České republice některé pojišťovny přispívají na očkování chlapců, nyní hradí VZP jednu z dávek v dvoudávkovém očkovacím schématu.

Očkování kvadrivalentní vakcínou významně snižuje výskyt s HPV spojených nemocí, jak bylo prokázáno u zevních genitálních lézí i análního karcinomu. Očkování by měli podstoupit zejména homosexuální muži. Nicméně z očkování profitují prakticky všichni chlapci a muži ve věku 9–26 let bez ohledu na sexuální orientaci. Výrazným přínosem je vakcinace mužů i pro jejich sexuální partnerky či partnery.

  1. European Centre for Disease Prevention and Control: Introduction of HPV vaccines in EU countries – an update. Stockholm. ECDC 2012, 40 p.
  2. Fait T., Dvořák V., Skřivánek A. et al.: Epidemiologie genitálních bradavic mezi ženami v České republice. Čes Gynek 2012, 77, 4, s. 360–3
  3. Fenton K. A., Lowndes C. M. Recent trends in the epidemiology of STI in the European Union. Sex Trans Infect 2004, 80, p. 255–63
  4. Desai S., Wetten S., Woodhall SC. et al.: Genital warts and cost of care in England. SecTrans Infect 2011, 87 (6), p. 464–8
  5. Garland S. M., Hernandez-Avila M., Wheeler CM. et al.: Quadrivalent Vaccine against Human Papillomavirus to Prevent Anogenital Disease. NEJM 2007, 356, p. 1928–43
  6. Fairley C. K., Hocking J. S., Gurrin L. C. et al.: Rapid decline in presentation of genital warts after the implementation of a national quadrivalent human papillomavirus vaccination programme for young women. Sex Transm Infect 2009, 85, p. 499–502
  7. Gertig D. M., Brotherton J. M., Saville M.: Measuring human papillomavirus (HPV) vaccination coverage and the role of the National HPV Vaccination Program Register, Australia. Sex Health. 2011, 8 (2), p. 171–8
  8. Gallagher T. Q., Derkay C. S.: Recurrent respiratory papillomatosis. Curr Opin Otolaryngol Head Neck Surg 2008, 16, p. 645–55
  9. Dubová J., Vydrová J., Bendová O. et al.: Výsledky vakcinace proti HPV u pacientů s rekurentní papilomatózou hrtanu. Prostrad Med 2012, 13, s. 921–3
  10. D´Sousa G., Kreimer A., Viscidi R. et al.: Case-Control Study of Human Papillomavirus and Oropharyngeal Cancer. NEJM 2007, 356, p. 1944–56
  11. Gillison M. L., Broutian T., Pickard R. K. et al.: Prevalence of oral HPV infection in the United States, 2009-2010. JAMA 2012, 15; 307 (7), p. 693–703
  12. Giuliano A. R., Palefsky J. M., Goldstone S. et al.: Efficacy of quadrivalent HPV vaccine against HPV Infection and disease in males. N Engl J Med 2011, 364 (5), p. 401–11
  13. Palefsky J. M., Giuiliano A. R., Goldstone S. et al.: HPV valine against anal HPV infection and anal intraepithelial neoplasia. N Engl J Med 2011, 365, p. 1567–85
Kurz je již bez kreditace, vhodný k edukaci

Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#